Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vincent Van Gogh


Vincent byl nejstarší syn kalvínského pastora Teodora van Gogha a jeho ¾eny Anny Cornelie.Narodil se 30. bøezna 1853 v Zundertu. A píši úmyslnì, nejstarší a ne první proto¾e první syn se man¾elùm Van Goghovým narodil pøesnì rok pøed tím (30. bøezna 1852). Neví se zda se narodil mrtvý nebo zda ¾il nìkolik dní, ale rodièe ho pochovali se stejným jménem, které o rok pozdìji dostal jejich druhý syn: Vincent Wilhem. A tak budoucí malíø vidìl od malièka, vlastnì od okam¾iku kdy se nauèil èíst, na místním høbitovì, hrob se svým vlastním jménem. Dá se dost dobøe pøedpokládat, ¾e taková zkušenost se podepsala na jeho pozdìjším duševním zdraví. Jeho mladší sestra Elizabeth ho popisuje jako dítì mlèenlivé, tvrdohlavé, vzteklé, ale zároveñ citelné a rádo pomáhající.


V šestnácti letech zaèal pracovat u firmy Goupil, která se zabývala prodejem obrazù a umìleckých pomùcek. Po nìkolika mìsících byl pøelo¾en do Háagu a pak do Bruselu. V roce 1873 je poslán do filiálky v Londýnì, kde se poprvé zamiloval. Dcera jeho bytné, Úrsula Loyer však jeho lásku neopìtovala proto¾e u¾ byla tajnì zasnoubená. Je to první neš»astná láska z nìkolika dalších, které ve svém ¾ivote pro¾il. Následovalo zamilování do své sestøenice Kee Vos, která ho také odmítla a nakonec do své sousedky Margoth Begemann. Ta byla jediná, která ho také milovala, ale zde zasáhli její rodice a Margoth se pokusila o sebevra¾du. Lékaø, který o ní v nemocnici peèoval, sdìlil Vincentovi (zase na nátlak rodièù) ¾e Margoth je psychicky velmi labilní a ¾e nedoporuèuje, aby se vdala. Vincent zrušil zasnoubení a nabídl Margoth pøátelství. A tím konèí tøetí a poslední malíøova velká láska.


Rok 1875 znamená pro Vincenta zase zmìnu, je poslán do filiálky v Paøí¾i, kde za nìjaký èas zaène mít problémy jak s majiteli galerie, tak s klienty a je propuštìn. Vrátí se na nìkolik mìsícù do Londýna a odtamtud do Amsterdamu, kde se zaène pøipravovat na studie teologie na tamnìjší universitì. Ale studie nedokonèí a vrací se do rodného domu.


V roce 1879 ho jmenují pøechodnì jako pastora v Borinage (Belgie), kde jsou velké uhelné doly. Van Gogh se chce co nejvíce pøiblí¾it k horníkùm, kteøí ¾ijí v neskuteèné bídì, a vìnuje jim všechen svùj, u¾ tak ubohý, majetek. To pobouøí jeho nadøízené a je propuštìn.
V Haagu pozná v roce 1882 jednu prostitutku, Christinu Hoornik, která je mimo jiné i nenapravitelná alkoholièka, která má u¾ nìkolik dìtí a oèekává další. Vincent píše bratrovi, ¾e se jí bude sna¾it pomoci, a ¾e jí napraví. Má v plánu se s ní o¾enit a tak to také Theovi oznámí. Ten, samozøejmì nesouhlasí a dá to okam¾itì Vincentovi vìdìt. A tak po dvaceti mìsících sou¾ití se Vincnet se Sien (jak jí øíkal) rozejde, ale bìhem tìchto mìsícù jí staèí nìkolikrát namalovat, takté¾ její dìti.


Zaèátkem roku 1886 se rozhodne odejít do Paøí¾e, kde ¾ije pár mìsícù u Théa a pozná nìkolik impresionistù jako Pissaro, Toulouse Lautrec, Signac a Gaughin. Také objevuje jejich svìtlé a záøivé barvy a také zaène obdivovat japonské malíøe, kteøí byli tou dobou v Paøí¾i velmi oblíbení. Bìhem svého paøí¾ského pobytu namaluje kolem 200 pláten a mno¾ství kreseb.

 

Jeho pøítel, Toulouse Lautrec mu poradí navštívit Provence a tak v roce 1888 odjí¾dí na jih a zùstává v Àrles. Zde, oslnìn ji¾ním sluncem, maluje své nejznámìjší obrazy: sluneènice, bárky na plá¾i, obilná pole a další. Sna¾í se zalo¾it tzv. umìleckou komunitu a pronajímá si k tomu úèelu známý “¾lutý dùm”. Ale jediný, kdo pøijme jeho pozvání je Gaughin, který pøijí¾dí do Àrles 20. øíjna. Ale pøesto¾e si dobøe rozumìli, støetnutí mezi dvìmi silnými osobnostmi na sebe nenechá dlouho èekat a 24. prosince po jedné silné diskuzi (podle slov Gaughina) Van Gogh napadne svého pøítele a ohro¾uje ho bøitvou. Ten ho doslova pohledem pøinutí k ústupu a Van Gogh se vrátí domù, kde si v silném pohnutí mysli, uøízne kousek ušního lalùèku, který zabalí a donese jedné prostitutce do vykøièeného domu. Pobude dva týdny v nemocnici a Gaughin se zatím vrací do Paøí¾e. Po nìkolika dalších skandálních epizodách, které pobouøily obyvatele Àrles, Van Gogh odchází na vlastní pøání do psychiatrické léèebny Saint Paul v San Rèmy. Tam má k dispozici dva pokoje a povolení malovat. Støídají se období klidu a silných krizí.


Po nìkolika mìsících Vincent odjí¾dí do Auvers sur Oise, vesnièky poblí¾ Paøí¾e, aby byl blízko Theovi, který se zatím o¾enil. Stará se o nìj dr. Gachet, který se stává jeho pøítelem. Spøátelí se také s rodinou poš»áka Roulina a èlenové obou rodin mu èasto sedí modelem. V èervenci maluje tøi plátna obilných lánù, poslední z nich s hejnem èerných havranù.

27. èervence se v jednom takovém poli postøelí. Zranìný se dopotácí domù, kde za dva dny v náruèí svého milovaného bratra umírá. Jeho poslední slova, podle Théa, byly  “…mizerie neskonèí nikdy…”


Zemøel ve 37 letech jako Rafael Sanzio, Watteau a Toulouse Lautrec. Théo ho pøe¾il jen o pouhých šest mìsícù a dnes odpoèívají vedle sebe na høbitovì v Auvers sur Oise.


Dílo: Vincent zaèal malovat a¾ posledních deset let pøed smrtí, ale za tu dobu po sobì zanechal 840 pláten a pøes 1 000 kreseb. Díky jeho švagrové (vdovì po Théovi) Johanne Van Gogh, se zachránily skoro všechny, proto¾e Vincent je posílal bratrovi. Za celý svùj ¾ivot prodal jediné plátno „èervené vinice” (dnes v Puškinovì muzeu v Moskvì). Koupila ho malíøka Anna Bosch, sestra Van Goghova kamaráda, také malíøe, Ev¾ena Bosche.


Jeho dílo mù¾eme rozdìlit do pìti období:

Holandsko, Paøí¾, Àrles, Saint Rèmy a Auvers sur Oise.

Mezi jeho obrazy nalezneme 35 autoportrétù, mnoho krajin, kvìtin, zátiší i portrétù lidí jak z Holandska tak z Francie. U vìtšiny z nich není tøeba hledat „co chtìl umìlec øíci” proto¾e vìtšinu z nich sám Vincent popsal v dopisech svému bratrovi. Dopisoval si s Théem dvacet let a ve svých dopisech nepíše jen o svých plátnech, ale také o své úzkosti ze ¾ivota. Je to celkem 650 dopisù, které Johanna publikovala nìkolik let po smrti svého man¾ela (1914).
Je paradoxní, ¾e díla malíøe, který bìhem svého ¾ivota by bez finanèní pomoci svého bratra nemohl malovat a prakticky ani jíst, dosáhly po jeho smrti tak absurdních cen jako jeho „Kosatce”, které byly prodány v roce 1987 za 53,9 miliónù dolarù a o tøi roky pozdìji, portrét doktora Gachetta za 82,5 miliónù dolarù!
Druhý portrét doktora Gacheta je v muzeu Orsay v Paøí¾i.

 

 

Úryvky z dopisù Vincenta Théovi

 

 

Úryvky z dopisù:

 

 

èervenec 1880
… ¾e by byli lenoši, kteøí se navzájem liší? Je tu ten, který je jím z lenosti, z neteènosti èi ze špatného charakteru. Kdy¾ to uznáš za dobré, mù¾eš mì zaøadit mezi takové.
Pak je tu jiný lenoch, ten, který jím je proti své vùli, ten, který se v duchu u¾írá touhou nìco dìlat a pøesto nemù¾e, proto¾e je jakoby vìznìn nìèím co ho u¾írá. Proto¾e nemá to potøebné, aby mohl být produktivní a proto¾e fatalita okolností ho dostane do takového stavu. Takovýto lenoch sám neví, ale cítí to instinktivnì a tak ví, ¾e by mohl nìco dìlat, ale neví jak. Ví, ¾e by mohl být úplnì jiným èlovìkem, ale jak? V èem by mohl být u¾iteèný, jak pomoci, je nìco ve mnì? A co?

To je jiný lenoch; ty, kdy¾ to uznáš za vhodné, mì mù¾eš zaøadit mezi nì.
Pták v kleci na jaøe ví, ¾e by byl k nìèemu dobrý, ví ¾e se nìco musí dìlat, ale nemù¾e. Proè? Neví to pøesnì, má jen takové vágní myšlenky a øíká si: ”Ostatní staví svá hnízda, mají malièké a vychovávají je” a pak se mlátí hlavou o dráty klece. Klec je tu a pták šílí bolestí.
„Hele, to je ale lenoch” øíká pták, který letí kolem. ”Nìjaký rentiér”. A pøesto vìzen ¾ije a neumírá, nedává najevo co cítí uvnitø, pro okolí, na sluníèku je celkem veselý. Ale pøijde doba ta¾ení a zase se dostaví melancholie. A dìti øíkají: ”co mu je, v¾dy» má všechno co potøebuje”. Ale on se podívá na nebe pod mrakem v oèekávání bouøky a cítí v sobe vnitøní vzpouru proti fatalismu. „Jsem vìznìm, jsem vìznìm a nic mi neschází, šílenci? Mám všechno co potøebuji, ale nemám svobodu! Být ptákem jako ti ostatní!” ...


Eten 1881
... samozøejmì, ¾e láska je nìco pozitivního, nìco tak reálného, ¾e je nemo¾né pro toho kdo miluje, tento cit si vyrvat ze srdce. To by znamenalo jako ohrozit vlastní ¾ivot. Ale ty mi mù¾eš øíct: „existují lidé co si proto i sáhnou na ¾ivot”. A já ti jednoduše odpovím: ”nemyslím, ¾e bych mìl podobné popudy” ....


Duben 1882
... Mauve mi vyèítá, ¾e jsem øekl: ”jsem umìlec”, ale nevezmu to zpìt, proto¾e je jasné, ¾e to slovo znamená: „stále hledat a nikdy nenajít dokonalost”. Je to pravý opak toho: „u¾ to vím, u¾ jsem to našel”...
... To co existuje mezi mnou a Sien je opravdové, není to sen, je to realita. Beru jako po¾ehnání, ¾e moje myšlenky a moje èinnost našly pevný bod a urèitý smìr. Je mo¾né, ¾e jsem pro K. cítil nìco víc ne¾ vášeò, a ¾e ona byla hezèí ne¾ Sien, ale to nechci øíct, ¾e moje láska k Sien je ménì upøímná. To urèitì ne. Okolnosti jsou moc vá¾né a je dùle¾ité jednat. A tak to bylo od zaèátku našeho vztahu....


Srpen 1888
... Zjistil jsem, ¾e to, co jsem se nauèil v Paøí¾i u¾ mì opouští, a ¾e se vracím k nápadùm, které jsem mìl na venkovì, pøed tím ne¾ jsem poznal impresionisty. A nebudu se divit, kdy¾ oni za èas zaènou kritizovat to co dìlám. Myslím, ¾e mì víc oslovil Delacroix ne¾ oni.
Nechci malovat pøesnì to co mám pøed oèima, chci pou¾ívat barvy abych se mohl vyjádøit mnohem silnìji...


8.záøí 1888
... Sna¾ím se vyjádøit èervenou a zelenou ty hrozné lidské vášnì ...


17. záøí 1888
... Koupil jsem si jedno dobré zrcadlo abych mohl malovat sám sebe, proto¾e nemám kdo by mi sedìl modelem. A také, pokud budu schopný pou¾ít správné barvy k namalování mé vlastní hlavy (co¾ je dost komplikované), budu schopen namalovat hlavy jiných mu¾ù a ¾en ...

 

øíjen 1888
... Dìkuji za tvùj dopis, nedovedeš si pøedstavit jak jsem tentokrát trpìl. Peníze mi došly ve ètvrtek a a¾ do pondìlka to bylo hroznì dlouhé. Pøe¾íval jsem, doslova s 23 kafi a chlebem, který ještì musím zaplatit ... Poslední slova v dopise, který mìl Vincent u sebe kdy¾ zemøel: ...tak tedy, moje práce. V té riskuji mùj ¾ivot a mùj rozum u¾ je napùl znièený...


Pøipravila: Jana de Galindo

 

  

 

Galerie umìlcù:

Jean Dubuffet

Dekorativní umìní

Henri Matisse

Stvoøitelé èasu - 1 Michelangelo Buonarotti

Stvoøitelé èasu - 2 Rafael Santi

Stvoøitelé èasu - 3 Leonardo da Vinci

Caravaggio

Vojtìch Sedláèek

Václav Špála

Piet Mondrian 

 

Teorie umìní:

Dekorativní umìní

Alchymie - daguerrotypie

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.05.2010  06:50
 Datum
Jméno
Téma
 24.05.  06:50 Bobo :-)))
 23.05.  08:12 EvaP
 22.05.  18:00 Jitka I.
 22.05.  17:23 Vesuvanka díky :-)))
 22.05.  14:52 Du¹an
 22.05.  10:19 KarlaA
 22.05.  09:44 jisuch53
 22.05.  06:35 Lenka