Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

Moje trampování a dal¹í okolnosti,

 

které mì pøivedly ke snu o ekovesnièce

 

 

 

 

 

V tomto èláneèku si dovolím být trochu osobní. Snad vás to nebude nudit... :o)

 
   
   
   
 

V dospívání mì to hodnì táhlo ven do pøírody. Mìl jsem svoje pìknì ochozené "kanady", o¹oupaný batoh, maskáèe, ruènì pletený zelený vlnìný svetr (pletla maminka) a dále samozøejmì poøádný nù¾, spacák, karimatku, místo plá¹tìnky "bordelatom" vpøedu rozstøi¾ený (díky jeho velikosti jsem pod nìj v pohodì schoval i sebevìt¹í batoh) a pak samozøejmì nezbytný "cancák" (postupnì jich bylo 6 nebo 7 - bohu¾el je vìt¹inou odvál èas), kam jsem si zapisoval zá¾itky a prùbìh cesty.

 
 

®il jsem v té dobì v Ostravì, tak¾e cílem mých cest byly hlavnì Beskydy a Jeseníky a jejich okolí. Pokud to tam neznáte, pak vìzte, ¾e je tam krásnì. Zvlá¹tì v Jeseníkách. Z Ostravy jsem v¹ak mìl naopak velmi tì¾kou depresi. Kdo jste ji nìkdy nav¹tívili, jistì chápete proè. Vyrùstal jsem toti¾ v útlém dìtství na vesnici v Jeseníkách a do Ostravy jsme se pøestìhovali teprve kdy¾ jsem ¹el do ¹esté tøídy.

 
 

Rozdíl to byl pøí¹erný. Z domu blízko lesa a na¹eho oblíbeného kopce u lomu jsme se nastìhovali rovnou do 16-ti patrového paneláku uprostøed tøistatisícového mìsta. Ale kdyby to bylo jen mìsto. Ale Ostrava byla za socialismu silnì prùmyslové mìsto. V té dobì (rok 1980) jsme mìli nejbli¾¹í koksovnu (Karolína) cca 400 metrù vzdu¹nou èarou - koukali jsme se na ni z okna na¹eho obýváku v jedenáctém patøe a její èerný prach nám dennì padal na parapet. To není nadsázka, ale naprosto ¾ivá osobní vzpomínka. Dal¹í koksovny - Trojice na Slezské Ostravì, Vítìzný Únor v Pøívoze a ©verma, která stála hned vedle Moravských chemických závodù v Mariánských Horách, byly v¹echny v okruhu max. 1 a¾ 2 km. A to ze v¹ech stran. Podobnì daleko byly Vítkovické ¾elezárny a strojírny Klementa Gottwalda ve Vítkovicích. Kdysi (v roce 1850) byly vybudovány mimo samotnou Ostravu a dìlníci do nich jezdili vlakem. Nyní je ale rozrùstající se mìsto do sebe ji¾ dávno pohltilo a tak stály vysoké pece a dal¹í tì¾ce neekologické provozy témìø v centru mìsta.

 
 

Abyste mìli pøedstavu, co to je koksovna. To se vezme èerné uhlí, naveze se do koksárenských "baterií", v nich se hermeticky uzavøe a pak se zde nechá hoøet bez pøístupu vzduchu. Proto¾e hoøení nemá dost kyslíku, tak uhlí neshoøí, ale zkoksovatí - vznikne koks, podivná èerná speèená pórovitá hmota, která se pak pou¾ívá jako vsázka do vysoké pece, proto¾e na rozdíl od pùvodního uhlí, koks u¾ neobsahuje síru a dal¹í prvky, které by zhor¹ovaly kvalitu ¾eleza. Bìhem koksovatìní vzniká koksárenský plyn - "svítiplyn". Kdy¾ jsme se do Ostravy nastìhovali, tak se zde normálnì pou¾íval v domácnostech na vaøení - na zemní plyn se pøe¹lo a¾ za nìkolik let... Vzniklý plyn se z baterie odvádí do plynojemu. Plynojem je obrovská válcovitá stavba - o prùmìru cca 50 metrù a vý¹ce také cca 50 a¾ 60 metrù. V Ostravì se øíkalo, ¾e kdyby jeden takový plynojem vybuchl, tak to srovná se zemí nejménì 1/3 mìsta. Svítiplyn údajnì vytváøí se vzduchem prudce tøaskavou smìs, tak¾e by staèila nìjaká netìsnost potrubí... Podotýkám, ¾e KA®DÁ ze zmiòovaných koksoven mìla SVÙJ plynojem, pøièem¾ jednotlivé plynojemy byly od sebe vzdáleny max. 2 a¾ 3 km. Tak¾e následky pøípadného výbuchu jednoho z nich si jistì dovedete domyslet. Byl to opravdu fajn pocit bydlet uprostøed toho v¹eho.

 
 

Ale to nebylo zdaleka v¹e, èím nám koksovny zpøíjemòovaly ¾ivot v Ostravì. Kdy¾ toti¾ uhlí dostateènì zkoksovatí, tak se hasí. Tj. vy¹oupne se z koksárenské baterie ven na speciální ¾eleznièní vagón (koks je v tu chvíli ¾havý a nyní ji¾ na vzduchu i normálnì hoøí) a pak se to celé zaveze do speciální budovy, kde se na nìj nalejí hektolitry vody. A tím se koks uhasí. Pøedstavte si tu bájeènou reakci, kdy¾ na ¾havý koks dopadá studená voda, braná za tím úèelem z øeky Ostravice. Výsledkem jsou pak mraèna vodní páry, která s sebou nesou malé hrudky èerného koksárenského prachu. A takováto mraèna se valila z ka¾dé koksovny nìkolikrát dennì...

 
 

Dal¹ím zdrojem èmoudíkù nejrùznìj¹ích barev pak byly Moravské chemické závody a také vysoké pece Vítkovic a Nové huti. Nìkteré èmoudíky se vypou¹tìly a¾ v noci po desáté hodinì - inu co oèi nevidí, to srdce nebolí...

 
 

A nesmím zapomenout ani na ¹achty. V samotné Ostravì byly v provozu alespoò 4 (u¾ si ale vzpomenu jen na Dùl Vítìzný Únor v Pøívoza a Dùl mar¹ál Jeremenko ve Vítkovicích, je¹tì si vzpomínám na jeden dùl na Slezské Ostravì, ale jméno u¾ nevím). Tì¾ký prùmysl a ¹achty samozøejmì pøivádìly do Ostravy jiné typy lidí ne¾ do jiných mìst a formoval je trochu jinak. V prùmyslu a v ¹achtách se tì¾ce pracovalo a i hodnì vydìlávalo. A tak jsem v Ostravì poprvé v ¾ivotì uvidìl opilce, toulající se za bílého dne po ulicích a "somrující" nìjaké drobáky, kteøí mìli v okolí oèí pod kù¾í za¾raný èerný uhelný prach...

 
 

Oproti lázeòské vesnièce v Jeseníkách to byl doslova civilizaèní ¹ok. Mnohokrát jsem pak s nostalgií vzpomínal na ná¹ "Kopec" a "Les", jak jsme jim s kamarády øíkali. Samozøejmì, rozumovì vzato, bylo pøestìhování do Ostravy "nejlep¹ím øe¹ením". Bylo tam "mnohem více mo¾ností" k èemukoliv. Já jsem si z toho ale vzal úplnì jiné ponauèení, ne¾ asi lidé okolo mì tehdy èekali. Zapomenout na krásné panorama Jeseníkù jsem prostì nemohl. V Ostravì bylo vìt¹inou tolik smogu, ¾e Beskydy, vzdálené cca 50 km, byly vidìt jen obèas, za velmi pìkného poèasí. Jinak se na obzoru poøád válela podivná ¹edá mlha.

 
 

Na základní ¹kole jsme v¹ichni povinnì chodili do Pionýra, ale bohu¾el ná¹ oddíl ("Oddíl Jana Opletala") vedly dvì studentky pedagogické fakulty, které to také dìlaly povinnì a podle toho to pak vypadalo. Schùzky ve ¹kole, maximálnì na ¹kolním høi¹ti. A tak jsem na výlety ven z Ostravy zaèal jezdit a¾ sám na støední ¹kole. Na severní Moravì je mnoho pìkných míst, kam se dá "jet trampem". Podhradí u Vítkova, Èermná, bøidlicové kupy u Svobodných Heømanic, okolí øeky Moravice, Beskydy, Pulèínské skály u Lidèe, hrad Helf¹týn, Jeseníky, Horní Beèva atd... A tak jsem jezdil a snil svùj sen o jinaèím ¾ivotì ne¾ v Ostravì, zamoøené prachem, kouøem a alkoholem.

 
 

Na vysoké ¹kole jsem pak 4 roky dìlal vedoucího v turistickém oddílu (také pod hlavièkou Pionýra, jak jinak v té dobì, ale na¹tìstí u¾ to byl úplnì jiný oddíl, ne¾ ten "povinný") a zúèastnil se jako vedoucí nìkolika táborù (asi 5-ti). Sna¾il jsem se vést oddíl jinak, ne¾ jak jsem to poznal já coby dítì. Snad se to alespoò v nìèem daøilo. Jezdil jsem kromì toho i hodnì na kole a "na vodu" (hlavnì do ji¾ních Èech). Kdy¾ ale na¹i osmáci odrostli, tak se nám kolektiv vedoucích rozprchl. To u¾ bylo po listopadu 1989 a Pionýr u¾ pøestal být "in"... :o)

 
 

Av¹ak Skaut vznikal na Ostravsku pomalu a navíc v¹echno vybavení, které jsme mìli, vèetnì pronájmu kluboven, patøilo pionýrské skupinì, tak¾e odejít, znamenalo zaèínat s úplnou nulou... Zkusil jsem to tedy"Luna" je¹tì jednou - vzal jsem si nový oddíl tøe»ákù, ale tam jsem hanebnì pohoøel - s malými dìtmi jsem to neumìl. Dodnes se za to velmi stydím. Inu byl jsem mladý a hloupý... A tak jsem toho v¹eho také nechal...

Kdy¾ dnes vzpomínám na své trampování a na roky, kdy jsem dìlal vedoucího v turistickém oddíle, tak u¾ mi to samozøejmì s odstupem èasu pøipadá málem jako idylka. Ale uvìdomuji si samozøejmì, ¾e to není pravda. Nemá smysl se k nìèemu vracet a je¹tì hor¹í je hodnì od toho oèekávat. I kdy¾ dnes u¾ by ve Skautu byly jinaèí mo¾nosti, ne¾ tehdy, tak nyní je u¾ mùj ¾ivot jiný a já mám jiné cíle. Teï u¾ mám rodinu - mám bájeènou man¾elku, pøesnì takovou, o jaké jsem v¾dycky snil (je výtvarnice a velmi vnímavá a intuitivnì zalo¾ená) a dvì dìti a jsem rád, ¾e je v¹echny mám. Ale silná náklonnost k pøírodì a pøirozenosti ve mnì zùstala a proto mi není jedno, jak a kde bude moje rodina ¾ít. Proto jsem byl rád a moje ¾ena také, kdy¾ jsme si pøed pár lety pøeèetli nìco o ekovesnièkách v zahranièí. Potì¹ilo nás, ¾e nejsme sami takoví "blázni" a ¾e se i dnes dá ¾ít jinak... Snad se èasem najdou dal¹í podobní "blázni" a ná¹ sen se postupnì promìní na realitu...

 
   
 

 Miroslav Balnar

 
 

 


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma