Dopravní zmatek
Jistì se ka¾dý z nás automobilistù i pìších urèitì nìkdy pozastavil nad nepochopitelnými dopravními znaèkami a nebo nad jejich umístìním.
Pøi cestách po rùzných zemích a rùzných dílech svìta jsem se nestaèil divit, èeho 
všeho jsou tvùrci znaèek schopni, jak pøi jejich tvorbì, tak pøi umis»ováni. Mnohdy to pøipomíná spíš soutì¾ lidové tvoøivosti, kterou nelze v dopravì brát vá¾nì.
Nedalo mi to a zaèal jsem tyto výtvory shroma¾ïovat, i kdy¾ ne nìjak systematicky, a pøedevším jsem zaèal sbírat pøíliš pozdì . Jen¾e poka¾dé jsem nemìl po ruce fotoaparát a také man¾elka se mnou v¾dy nejela, aby rychle udìlala snímek.
Velice èasto jsem se nemohl ubránit dojmu, ¾e na nìkterých
místech si ouøady, èi jacísi šílenci mohou znaèky umis»ovat tak, jak se jim zachce. Vìtšinou se jim podaøilo zpùsobit trvalý zmatek. Jejich protismyslné pøíkazy vyvolávají takový stav lidské duše, ¾e mnohý øidiè by nejradìji odstavil auto, èi motocykl nìkam na kraj silnice a šel dál pìšky. První dva snímky jsou odnìkud z Turecka. Nedej Bo¾e, aby se jejich znaèkování stalo bì¾ným, èi dokonce vzorem, a¾ budou jednou v EU. A jejich zpùsob jízdy také. Ale nejsou to jenom Turci, i jiné, jak jsme se dosud domnívali, civilizované zemì, se doká¾ou pìknì vyøádit s dopravními pøíkazy a zákazy.
Na snímku vlevo je situace na velice nóbl tøídì ve Vídni, kde to pøed øadou ambasád ochránci poøádku silnì pøehnali s umis»ováním zákazù parkování. Museli jich mít nìjaký pøebytek v zásobì. Lidová tvoøivost se doká¾e prosadit opravdu
všude, i pøi jednorázových akcích, jak dosvìdèuje další snímek, poøízený na tak zvaném Schützenfestu, èili slavnosti støeleckého spolku, tentokrát v nìmeckém Sauerlandu. Mám za to, ¾e chtìli upozornit na mo¾nost výskytu znaènì alkoholem zmo¾ených støelcù, plazících se pøes cestu. Urèitì je to pøi tìch jejich slavnostech bì¾né, jinak by si na to tu znaèku nepoøídili. 
V Brémách mne zase zaujalo, ¾e cyklisté mohou v této jednosmìrné ulici jezdit obìma smìry. Vpravo na znaèce není nakreslen malý brontosaurus, ale pes s pistolí (!) a je to zákaz „made in doma“. Našel jsem ho v Chorvatsku u jedné mròavé vesnice. Asi u¾ majitele domku pøestalo bavit uklízet
psí pozdravy pøed domem. Doufám teda. Co jinak? Na Balkánì èlovìk neví.
Je pochopitelné, ¾e skoro ka¾dá zemì má, podle stavu dopravy a s pøihlédnutím k místním pomìrùm svá specifika. Pøesto¾e by snad mìlo být všechno nìjak normalizováno, je všude všechno trochu jinak. Ka¾dý stát si pravdìpodobnì musí najít urèitý zpùsob pøístupu k silnièním a dopravním pravidlùm. Ta se pak pochopitelnì zase všechna nedodr¾ují, èi rùznì obcházejí. Nemohu se vìnovat problému znaèení v Èechách, nejsem tam dost èasto. Pøi té jedné návštìvì roènì nijak zvláš» nesleduji znaèkování na silnicích èi dálnicích, i kdy¾ jsem pøesvìdèen, ¾e by se také nìco našlo. Jsem rád, ¾e pøi èeském dynamickém zpùsobu jízdy ve zdraví zase dojedu zpìt domù.
Toto povídání je prostì pozorováním rùzných tìch 
placek a ètvereèkù na všemo¾ných silnicích v rùzných èástech naší zemìkoule. Mohu øíci, ¾e v centrální Evropì to ještì jde, ale ve Španìlsku, Portugalsku to zaèíná být pro našince hlavolam. Je zajímavé, ¾e i v Americe, která je kolébkou automobilismu, se najdou, jak jsem se u¾ zmínil, nìkteré znaèky, které doká¾ou øidièe øádnì znejistit. Ale kupodivu, ani pøi té nesmírné rozloze není tolik problematických míst jako v Evropì, èi jiných daleko menších zemích.
Na dvou snímcích nahoøe mù¾ete vidìt malý znaèkový hlavolam právì z Ameriky. Nìkdy to byl opravdu problém, se kterým jsme se èasto potýkali pøi našich cestách po Státech. Naštìstí se v¾dy našel nìkdo, kdo poradil, popøípadì dovedl na potøebný 
výjezd. Ovšem – kdy¾ jste uprostøed provozu, na šestiproudové highway, tak nemù¾ete zastavit a vyptávat se. V Americe je kupøíkladu také trestné mít v autì otevøenou láhev jakékoliv lihoviny, i piva. Policisté se s øidièi nijak nebaví a okam¾itì høíšníka pokutují, pøípadnì ho odvezou sebou na policejní stanici. A to i v pøípadì, ¾e je støízlivý jak soudce. Proto je záhodno v¾dy pøed cestou poøádnì prostudovat dopravní pøedpisy, té které zemì.
Opravdovým hlavolamem ale byla, zajímavá køi¾ovatka v jihozápadní Anglii. Narazili jsme na ní nedaleko Oxfordu. Pøi pohledu na tabuli mne napadlo jen jedno jediné slovo, a to naše známé staroèeské rouhání „Je¾íšmarjájózef! Raète si prosím uvìdomit, ¾e se v Anglii ještì ke všemu jezdí vlevo.
Opravdu zajímavý kruhový objezd, který tam prý je u¾, jak nás ujistili v blízkém pubu,
u¾ od „dávných dob“. No, teda øíkali “long time“. Mo¾ná, ¾e nìkteøí automobilisté tam jezdí poøád dokola u¾ øadu mìsícù, èi let. Pøíbuzní jim pøinášejí jídlo a cisternové vozy za jízdy doplòují palivo. Prostì je to „magic roundabout“.
K této znaèce se trochu mù¾e pøirovnat ta, kterou vidíte vpravo. Mo¾ná, ¾e je takových nìkde víc, já na ni narazil jen jednou, v Nìmecku. „Zmìna ve vedení dopravy“, hlásá nápis. Je to velký propletenec a ten, kdo si ho vymyslel, se musel pobavit.Vypadá to spíš jako návod k tomu, jak se co nejlépe srazit s protijezdcem. Bohu¾el jsem se tam nemohl dlouho motat a fotografovat a tak nemám na snímku tabuli celou. Blí¾il se ke mnì jakýsi nevra¾ivý nìmecký Hlustvisihák a tak jsem radìji rychle nastoupil do auta a ujel.
Další exempláø z mé sbírky nepatøí sice k dopravním znaèkám, ale k silniènímu provozu ano. A k ¾ivotu vùbec. Stál u jedné dálnice v Anglii. Fotit se tam dalo jen s velkými obtí¾emi. Je to tak zvaný „Billboard“, jak je také znáte z èeských silnic a dálnic. V tomto pøípadì je to oznámení rozhnìvané anglické man¾elky. Ta na tom plakátu celému svìtu oznamuje, ¾e jí man¾el, „dear husband Marc“ podvádí s její pøítelkyní, „best friend Shelley“ Dále oznamuje man¾elovi, ¾e s ním skoncovala,spálila jeho šaty a rovnì¾ zlikvidovala bankovní konto, aby mìla peníze na zaplacení tohoto oznámení. Zároveò pøeje obìma mnoho radosti v další spoleèné cestì. Vtipná ¾ena, umí se odreagovat.
A» se dívám jak chci dlouho na tuhle znaèku z èínského Šounèu,
tak skuteènì pøesnì nevím, co tím chtìl básník naznaèit. Snad tohle: pøedevším lidi brzdìte, kdy¾ nìkdo jede proti vám, nebo z vás zbude jen ten pøimalovaný krvavý flek. Èi nìco podobného. To druhá znaèka vpravo je u¾ srozumitelnìjší. Zakazuje zcela jasnì nebohým Èíòanùm hrát na trubku, pøitom pøikazuje nejvyšší rychlost pìti kilometrù v hodinì, ale souèasnì zakazuje zapalovat na tom místì ohòostroj. Chudáci, nic si neu¾ijí. Jak vidno, jiný kraj, jiný mrav. Fantasii výrobcù znaèek, jako¾ i u¾ivatelù cest se meze nekladou.
Èasto se nám stalo, ¾e jsme vidìli krásné znaèky, které nebylo mo¾no fotografovat, proto¾e nebyla vùbec mo¾nost zastavit. Hodnì rùzných znaèek nabádá k opatrnosti a k ohledu na spoluu¾ivatele dopravních komunikací, a to i tìch, kteøí jsou pìší.
V Irsku jsme ve velmi opuštìné krajinì, kde projelo auto asi tak jednou za pùl hodiny, byli pøekvapeni znaèkou, která nabádala k tomu, aby se bral ohled na seniory, kteøí shrbeni, belhavì pøecházející silnici. Dojalo nás to, øíkali jsme si, jak je to hezké, ¾e v takové opuštìné krajinì se nìkdo tak peèlivì stará o staré lidi. Bylo hnusné poèasí, to je vidìt na fotografii, tak¾e jsme ¾ádného seniora, vlastnì vùbec nikoho, ani ¾iváèka neuvidìli, abychom mohli ohleduplnì zastavit. Nebo ho mohli kousek vzít sebou. Pak konejte dobré skutky.
Ale nyní vám uká¾u nìkolik podivných a zábavných znaèek z mé sbírky .
V Austrálii jsme sice nevidìli klokana na ly¾ích, ale pøesto jsme objevili znaèku, která pøed ním varovala. Nebo snad ne? Byla trochu záhadná nejen pro nás, 
nikdo nám nedokázal vysvìtlit, oè v tomto pøípadì opravdu jde. Urèitou logiku má znaèka, která upozoròuje u¾ivatele koleèkových ¾idlí na nebezpeèí sjetí rovnou do chøtánu hladových krokodýlù. Jen¾e, znáte zvìdavé Èechy, hned jsme se tam vypravili, abychom ty krokodýly uvidìli. Byli tam. Opravdu. Naštìstí jsme tam byli pìšky a dokázali vèas zabrzdit.
Trochu ménì nebezpeèné je asi setkání se zlým zubatým autobusem ve Francii. Prima je také tahle znaèka, která vyzývá automobilisty, aby brali ohled na pingvíny a dìti. Našli jsme jí v Ji¾ní Africe u Mossel Bay. Nebo ¾e by to znamenalo nìco jiného? Tøeba výskyt pingvínù, vìtších ne¾ dìti? Dìtem nebezpeèných?
Roztomilá je dopravní znaèka odnìkud, u¾ opravdu nevím odkud 
z Nìmecka, která upozoròuje na vydry, pøebíhající silnici. Marnì jsme na nì èekali, nevidìli jsme ani ocásek.
Horší následky by asi mìlo setkání s losem, jak slibuje velká cedule na Novém Foundlandu. I kdy¾ to spíš vypadalo jako: „Pozor na losy, oèuchávají lidem auta!“
Nikde jsme ale k svému zármutku losy na silnici nevidìli, nepotkali, ani v severním Švédsku ne. Tam jsem zastihl, kdy¾ jsem jel jednou sám nìco nakoupit, jen hajného, který trpìlivì èekal, asi na ty na znaèce zobrazené losí námluvy. Ujiš»oval mnì anglicky, ¾e to tam je èastý jev, ale asi kecal, mìl jsem taky dalekohled, èekal jsem tam trpìlivì asi pùl hodiny a nevidìl jsem nic. ®ádné losí sexuální orgie se nekonaly. A to jsem tam vydr¾el dost dlouho.
Na ostrovì Rügen v Nìmecku jsme objevili také jeden, podle mého názoru velice 
dùle¾itý zákaz. Znaèku unikátní a roztomilou. Kupodivu se nevyskytuje èasto, aèkoliv by byla potøebná na mnoha místech. Pøipomnìlo mi to výkøik opilého pána z jedné Haškovy povídky. Ten, kdy¾ ho, spícího v hospodì s hlavou opøenou na politém stole, vzbudil na cosi vybírající skautík, zaøval: „Hubte skauty, serou v lese“! Dámy prominou. Ostatnì to ne já, to Jaroslav Hašek.
Jak vidíte, je zábavné pozorovat pøi cestách po svìtì nejen krajinu a lidi, ale vùbec všechno, vzdálené i blízké, velikánské i malé.
Dívejte se na svých cestách dobøe. Urèitì také najdete nìjaké zajímavosti. Jako tøeba já našel tuhle znaèku vlevo, ta je z Tallinu, a upozoròuje na zlodìje kabelek. V Èechách jsem takovou znaèku kupodivu vùbec nikde nevidìl. Pak ¾e Èeši kradou. Mnì sice vloni taky ukradli v Praze penì¾enku, v tramvaji èíslo 22, to je fakt, ale to prý je u¾ klasika a ka¾dý normální èlovìk v Praze to ví. Já tedy u¾ od té doby taky.. 
Malá èervená znaèka nakonec. Ta je z nejji¾nìjšího pobøe¾í Nového Zélandu , našli jsme jí tam, kde opravdu zcela a absolutnì konèila cesta. Nebyla tam špatná, èili wrong way, nebyla tam u¾ vùbec ¾ádná cesta. Vypadalo to jako konec svìta. Nikam dál u¾ jít nešlo, ani pìšky.
A na takovou cestu si dávejte v ¾ivotì nejvíc pozor!
Karel A. Pokorný, Nizozemsko
