Kdyz mi bylo asi sest nebo sedm let v zakladni devitilete skole v Kojetine u kostela (byly tam dve skoly, proto se to rozlisovalo), nase tridni ucitelka Ludmila Hermanova nas vsechny nahnala do telocvicny, kde stali pionyri v bilych kosilich a salutovali. Nas postavili do rady podle velikosti, ja jsem druhy nejvetsi, Lada Sevcik byl vzdy o kousek vyssi a rozdali nam jakesi odznacky. Vic nic. Tim jsme se vsichni automaticky stali jiskrickami v pionyrskem oddile Pavlika Morozova pri ZDS Svatopluka Cecha v Kojetine. Byt jiskrickou bylo jako byt cekatelem na to, aby z vas pozdeji udelali pionyra, neco jako kandidat strany. Doba vymknuta z kloubu silela...
Pionyrem jsem se uz ale potom nestal, proc nevim. Akorat ten Pavlik Morozov mi utkvel v pameti. Tehdy nam jen rekli, ze to byl sovetsky pionyr. Nic vic. Az mnohem pozdeji jsem se dozvedel, ze Pavlik Morozov udal sveho vlastniho otce NKVD, otce zavreli do gulagu a pribuzni proto Pavlika Morozova zavrazdili a tim se z Pavlika stal mucednik a hrdina in memoriam. Asi jako Fucik, toho znate ne?
Loni jsem se dostal ke knizce Comrade Pavlik: The Rise and Fall of a Soviet Boy Hero od Catriona Kelly (maji ji na Amazon.com), ktera popisuje, jak to asi vsechno tehdy bylo, a ze to bylo vsechno vylhane. Pavlik byl mentalne postizene dite, zavrazdene ruskymi komunisty, aby mohli mit zaminku k dalsimu vrazdeni kulaku. Velice podobne ceskemu pripadu vrazdy par komunistu v Babicich.
Pred par dny jsem dostal email od Ludmily Lukavske o Pavlikovi Morozovovi. Uverejnuji ho tady v plnem zneni i se jmenem autorky, i kdyz ta se puvodne branila, ze nechce, aby tam jeji jmeno bylo. Vysvetlil jsem ji, ze jeji email je velice informativni a nejen ze ja nemam zapotrebi se chlubit cizim perim, ale ze doba pokrocila i v Ceske republice, a ze tam dnes uz udajne maji demokracii a ze ji v noci nezabouchaji na dvere soudruzi v kozenych kabatech a nezabasnou ji. Asi jsem ji moc nepresvedcil, ale nakonec souhlasila.
Jeji email znel takto:
Mily pane Hedvicku,
nekdo mi dnes preposlal starsi Vasi recenzi knizky Barbary Masinove.
Obvykle nectu e-maily bez diakritiky, ale protoze jsem mezitim cetla tu
knizku, pracne jsem prelouskala i tu recenzi.
Rozhodne s Vami souhlasim, ze kniha "Odkaz" patri do skolnich i verejnych
knihoven (prestoze neverim, ze v ni je uplne objektivni pohled na udalosti
tech smutnych let). Zamrzela mne ale Vase pohrdava zminka o Meresjevovi a
Pavliku Morozovovi.
Pokud jde o Alexeje Meresjeva (ve skutecnosti se jmenoval Maresjev),
setkala jsem se s nim, cirou nahodou, v sedesatych letech, kdyz na svem
obvyklem turne po zakladnich skolach navstivil Prahu. Vim jiste, ze nebyl
ani hloupy, ani naivni. Obratne se vyhybal vsem ideologickym narazkam a
vypravel detem hlavne o sve touze znovu letat a o prekazkach, ktere musel
po svem zraneni prekonavat. Tu smecku fizlu, kteri ho doprovazeli, v
soukromem hovoru oznacoval za "medvedare" a bylo jasne, ze si svou roli
chodiciho exponatu nevybral dobrovolne a ze se v ni neciti dobre.
Na zaver sveho "vystoupeni" musel vzdy zatancit kozacka. Ponizovalo ho to,
ale byl vojak a v Rude armade se s nadrizenymi nediskutovalo. Kdy a kde se
narodil si rovnez nevybral dobrovolne, ale se svym nelehkym zivotem se
popral jako chlap. Dokonce, narozdil od sveho "mladsiho kolegy" Gagarina,
ani nechlastal. A nasel si sve poslani v tom, ze zduraznoval detem nutnost
neztracet nadeji ve zdanlive bezvychodne situaci. Vzpominam na nej s
hlubokou uctou.
Pokud jde o Pavlika Morozova, doporucuji Vam precist si knizku Jurie
Druznikova "Udavac 001" (URL http://lib.ru/PROZA/DRUZHNIKOV/morozow.txt ).
Autor se tou starou kauzou zabyva vskutku dukladne a prinasi radu
prekvapujicich (muze ale nas jeste neco prekvapit ?) zjisteni:
1) Pavlik (Pavel Trofimovic Morozov) nebyl v dobe sveho hrdinskeho cinu
star 14, ale jenom 12 let. Navstevoval uz treti rok prvni tridu, a podle
nazoru mistni ucitelky Zoji Kavinove byl slabomyslny.
2) K onomu udani donutila Pavlika jeho matka (Tatana Morozovova), ktera
doufala, ze kdyz jeji manzel (Trofim Sergejevic Morozov) prestane byt
predsedou mistniho sovetu, bude muset opustit svou milenku Ninu Amosovou a
vratit se k zene a detem.
3) Obsah toho "udani" existuje v nekolika protichudnych verzich, ale
predseda Trofim Sergejevic Morozov nebyl zrejme nikdy souzen, jen zmizel z
Gerasimovky - i se svou milenkou. Udajne dozili pod jinymi jmeny nekde v
evropske casti Sovetskeho svazu.
4) K Pavlikove vrazde nedoslo bezprostredne po predmetnem udani (a zatceni
jeho otce), ale vice nez o rok pozdeji.
5) Nezavrazdili ho mistni kulaci, ale agenti NKVD, kteri potrebovali
Pavlika mrtveho, aby ho mohli zaradit do Kremelske martyrologie (podobne
byl o dva roky pozdeji zavrazden Sergej M. Kirov). A take se potrebovali
zbavit ctyr mistnich "kulaku".
6) Provedli to dost neprofesionalne. Jednak si zpocatku spletli dite, takze
nejprve omylem zavrazdili Pavlikova mladsiho bratra Fjodora (to se
ututlalo), napodruhe si k cinu vybrali dobu na kterou mohl vsem ctyrem
obvinenym poskytnout nezvratne alibi Pavlikuv dedecek Sergej.
7) Protoze ded byl ochoten svedcit u soudu (dokonce o tom sepsal
prohlaseni), byl zabit drive nez k soudu doslo. A tak mohli byt vsichni
ctyri obvineni bez problemu odsouzeni a popraveni.
8) Pavlikova matka Tatana nemohla ve vsi zustat, protoze ji sousede vinili
z celeho toho masakru (celkem devet mrtvych - pokud byli Amosova a predseda
Morozov rovnez zabiti), dostala tedy od soudruha Stalina domek na Krymu a v
nem zila az do sve smrti (1983).
9) Na fotografiich Pavlika Morozova poruznu publikovanych v sovetskem tisku
je prokazatelne pet ruznych (navzajem si nepodobnych) rudych pionyru, ale
na zadne z nich neni skutecny Pavlik. Pohlednete-li na jeho dochovane
fotografie, pochopite proc.
10) Pavlikova nejmladsiho bratra Alexeje, ktery byl za valky pilotem (a
narozdil od Romana, posledniho z bratru Morozovovych, valku prezil),
odsoudil brzy po valce vojensky soud pro spionaz. Jsou duvody se domnivat,
ze ho ve skutecnosti jeho kolegove opili, dali mu do kapsy nejake tajne
materialy a zavolali vysetrovatele SMERS. Nebyl, jakozto bratr pionyrskeho
hrdiny, u jednotky obliben.
S pozdravem
Ludmila Lukavska
---------------
A pokud si myslite, ze lhani o hrdinech podezrelych rezimu bylo specialitou jen v Sovetskem svazu - pak se podivejte na srovnani vzpominek skutecneho politickeho vezne Milo Kominka se vzpominkami Vaclava Havla, kdyz on byl "jako" politickym veznem - tak jak to on sam popsal ve svem stezejnim dile Dopisy Olze zde na http://www.humintel.com/scans2/index.htm
Veskere ty prekvapive veci o tom, jak ve svem fesackem vezeni Vaclav Havel "jogoval",
dostaval masaze, kouril doutniky a jedl kaviar (str. 16) napsal Vaclav Havel sam, nelze tedy nikoho obvinovat, ze by chtel pritroublemu Vaskovi ublizit.
Nemyslim si, ze by lhani bylo historicky soucasti ceske narodni kultury, tak jako je to soucasti "kultury" u nekterych narodnosti na blizkem Vychode. Podle mne to zacalo az s prichodem komunistu k moci po roce 1945, ale zavedlo se to tak silne, ze se to skutecne stalo soucasti ceskeho narodniho charakteru. Lhalo se vzdy a vsude - pocinaje Benesovymi dekrety,
pres vylhane politicke procesy padesatych let, vylhane uspechy socialismu a vylhanou lasku k Sovetskemu svazu, vylhane Prazske jaro, vylhana Husakova normalizace, vylhana Sametova revoluce az po lhani Havlovo a lhani o udajnych uspesich neexistujicich prednaskovych turne rezidenta Klause na Zapade. A lidi to dal zerou i navijakem...
A nebylo to jen temer sedesat let trvajici lhani oficialni vladni propagandy. Lhani prostoupilo celou spolecnosti a obzvlaste vzdelavacim systemem. Vsechno zacalo u rychlo-kvasenych doktoru a inzenyru z delnickych kadru a pak uz se to vezlo automaticky a nezastavilo se to
dodnes. Dnesni Ceska republika ma pravni kontinuitu s komunistickou CSSR, komunisticti RSDr. umazali RS a jsou z nich jen Dr. Vsichni v Cesku dnes veri, ze lhat se bude navzdy, ze to nikdy neskonci a ze se k tomu blahobytu jednoduse prolzou. Dnesni cesti "biznismeni" s drzym celem celi svetu a sami sebe uz presvedcili, ze jsou svetovi a duveryhodni. Svet na to kouka jako blazen a nevidi rozdilu v duveryhodnosti Cechu a arabskeho prodavace velbloudu, ktery s poctivym oblicejem tvrdi, ze ten velbloud neni ojety.
