Mikuláš
Jedno krásné odpoledne jsem si na balkónì èetla, Daniel sedìl vedle mne a maloval. Pøitom však sledoval lidi sem tam jdoucí kolem oken po chodníku. Upozornil mì, ¾e se blí¾í jeho kamarád ze školy se svou maminkou a ¾e jsou to také Èeši a bydlí nedaleko od nás. Paní jsem pozdravila, seznámily jsme se pøes ty naše kluky a u¾ za pùl hodiny jsme mìli schùzku v nedalekém parku na kafe.
Paní Ida, man¾el Ctibor a dvì dìti (Mikuláš a malá Ida). Bydleli hned vedle parku.
Mìli jsme radost, jak si dìti pìknì rozumí a pohrají, a naše kávová setkání se opakovala velice èasto pøi ka¾dé vhodné pøíle¾itosti. Obèas jsme si vymìnili vzájemné návštìvy. Ctibor hrál krásnì na kytaru a nádhernì zpíval trampské písnì. Sem tam se u nìho sešli jeho kamarádi, a tak se nìkdy stalo, ¾e atmosféra s více kytarami a nìkolikahlasými zpìvy udivovala australské sousedy, kteøí obdivovali, jak pìknì si my Èeši rozumíme.
Bylo to asi tím, ¾e nás spojovaly podobné osudy a vzdálenost domoviny.
* * * Vajeèný koòak
Krátce po našem nastìhování do nového prostøedí jsme s Vladimírem mìli 7. výroèí naší svatby. Napadlo nás, ¾e bychom to mohli nìjak oslavit. Bylo to hlavnì první výroèí naší svatby v nové zemi. Vladimír se rozhodl, ¾e pùjde do prvního obchodu s alkoholem (prodával se tam pouze alkohol všeho druhu) koupit vajeèný koòak.
Mìl ho v¾dy v Èeskoslovensku za svùj nejoblíbenìjší alkoholický nápoj. Mnì to bylo úplnì jedno. Za chvíli se vrátil, ale co vyprávìl, mì tak rozesmálo, ¾e si to budu nav¾dy pamatovat.
Kdy¾ tedy Vladimír vstoupil do prodejny a svùj vytou¾ený koòak nevidìl, musel se chtì nechtì zeptat prodavaèe. Vykoktával mu, ¾e by rád - anglicky „Eggs“ koòak – ale místo Egg vyslovil Ex-koòack. Prodavaè zaèal z regálu na pult stavìt drahé nìkolika hvìzdièkové koòaky. Neš»astnému Vladimírkovi se úzkostí protáèely panenky nad cenami, které jsme si nemohli dovolit. Poprosil tedy o papír a tu¾ku. Prodavaè mu to ochotnì poskytl k dispozici a náš tatínek kreslil udivenému prodávajícímu slepièku a pod ní vajíèko a ukazoval, ¾e koòak z vajíèka.
Tak¾e to dopadlo dobøe, prodavaè pochopil a Vladimír vítìzoslavnì pøinesl lahvinku se ¾lutým obsahem domù. Koòak vypadal stejnì barevnì jako èeský, ale chutí byl nìco úplnì jiného. To však nevadilo, oslavili jsme to i tak za stálého chichotání – pøíhodì s hvìzdièkovými koòaky.
.jpg)