Život strašně letí

Život strašně letí, pádí mílovými kroky, ani se nenadáme a už je tu stáří! Co s ním? Jak se na ně připravit, jak je prožívat, nebo raději v pokročilém věku ŽÍT!

Rozhodl jsem se na toto téma naformulovat několik vět, interpretovat několik myšlenek, moudrých i pošetilých, slov, která pocházejí od zkušených, kteří se stářím měli nebo ještě mají osobní zkušenosti. Proč? K tématu se nedávno na ST rozvinula docela zajímavá debata.

Zkusme to nejprve malinko vědecky, fyziologicky. Neexistuje přesný okamžik nástupu stáří, neboť fyziologické změny v lidském organizmu spojené se stárnutím probíhají neustále a pozvolna a jde o velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá jinak. Někdy bývá za tuto hranici považován věk 60 let, nicméně s technickým a vědeckým rozvojem lidské společnosti se tato hranice neustále posouvá výš. Názorů na to jak dělit stáří bychom našli více, jedno z doporučení dělí pokročilý věk na stáří, pozdní stáří a kmetství - což je stav, kdy lidský věk dosáhne výjimečně vysoké hodnoty. Mně osobně se líbí definice, která 60 - 74 let – pokládá za počínající (rané) stáří, 75 - 89 let – za vlastní stáří - senium.

Jak stáří probíhá, jak se ve stáří chováme, jak je prožíváme, na to se setkáváme s velmi rozdílnými názory, dočetl jsem se například, že:

Co se vám vybaví při slově stáří? Nemoc, nízký důchod, důvěřivost, bezmocnost? Ano, to je (prý) současný mediální obraz seniora – je to člověk, který obchází všechny obchodní řetězce, aby tu koupil o 50 haléřů levnější mouku a jinde zas o korunu levnější mléko – člověk, který se nechá nachytat téměř na cokoli, ať již jde o prodejce hrnců, vitamínů či předražených požárních hlásičů – člověk který od rána do večera obchází o holi doktory a nosí si od nich tašky plné léků – člověk, který sedí doma u televize a sleduje všechny seriály.

Tak takhle jednoduché to snad není, znám sice lidi v produktivním věku, kteří se výše jmenovaným zábavám nepřetržitě oddávají, ale také mimořádně aktivní staříky a stařenky, kteří - které v pokročilém věku cestují po světě, slézají docela úctyhodné kopce, jezdí na kole, malují, píší, prohánějí internet…

Nicméně ať chceme nebo ne, jednoho dne, jak říkají pánové Horáček a Hapka, najednou… někdo zazvoní.

Když otevřu, tak vstoupí host
s tak divnou tváří.
Vlasy jak popel z cigaret
a notně popraskanou pleť.
A rozpačitě říká: Hleď!
Jsem tvoje stáří

Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál.
Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál,
pozvi mě dál......, pozvi mě dál..!

V té písni mnoho pozoruhodného, například:

Co je počet let?
Znám chlápka, ten má v úctě svět
a přitom devadesát pět,
ten mládím září.
Ty ale klidně odzíváš
snad všechno, nač se podíváš.
Už strašně dlouho v sobě máš
své vlastní stáří.

A možná právě to je ten klíč. Vzít stáří na vědomí, ale nepřipouštět. Protože jak říká ruské přísloví: „Mládí nekoupíš - stáří neprodáš“. Chovat se, jako kdyby nebylo, ještě nás nezastihlo, nedat mu šanci ovlivňovat náš život, jeho způsob. ŽÍT! Protože „stáří není blbé, blbé jsou kecy těch druhých o tom“ - Miloš Kopecký.

A kdy si stáří, ale pouze jako filozofickou kategorii připouštět? To tak trochu záleží na vás. Gabriel Laub říká: Šedesát let je pro šedesátníka přiměřené stáří. Dovolím si malinko alternovat: Sedmdesát (osmdesát) let je pro sedmdesátníka (osmdesátníka) docela přiměřený věk.

Krásný mladý člověk je hříčka přírody …

A jak stáří prožívat? Vezmi na vědomí, že sice „Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Stáří se mi nezdá i se všemi slabostmi, které přináší bez radosti, jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné (Wilhelm Von Humboldt)“. Konec konců nic jiného nám nezbývá, než se s jeho neradostnými stránkami smířit, vypořádat. Neboť jiná alternativa není, jak říká německé přísloví: „Na stáří je jediný lék - pohřeb, hrob a náhrobek“.

A náš postoj k životu, k žití? Dobrá rada není jednoduchá. Možná své desatero najdete v několik set let staré modlitbě Sv. Františka Saleského (1567-1622), nedávno ji u nás dal do povědomí Richard Pachman, na netu najdete, jak ji přednáší Kamila Moučková.

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mne velké náruživosti chtít, dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen je možno laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak za dnem ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane říkáš:" Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi." Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak je ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. AMEN.

Je to modlitba pozoruhodná, ale na můj vkus až příliš pokory, příliš rezignace, mám rád život, poslušen rady zmíněného GL: „Milujte život jako ženskou – nic lepšího k milování stejně nenajdete“. Možná stojí zato jeho radu opět malinko pozměnit, pokud je čas: „Milujte ženské jako život – nic lepšího k milování stejně nenajdete“. Francouzské i židovské přísloví sice svorně tvrdí: „Mládí žije z nadějí, stáří ze vzpomínek“, ale nevzdávejte to, starejte se o nové zážitky, prameny nových vzpomínek. Radí s ním i Johann Wolfgang Goethe: „Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.“ Já vím, je to trochu složitější, neboť také platí: „Život je to, co nám přenechává k dispozici doba, stát a manželka (GL)“. Postarejte se, aby na vás nezbylo až tak málo.

…krásný starý člověk je umělecké dílo - Johann Wolfgang Goethe

A závěrem ještě jedno moudro, varovné: „Můžete onemocnět ze strachu z nemoci. Stejně jako můžete zestárnout ze strachu ze stáří. Vy myslíte, že život trápí vás, a je to jinak, to vy trápíte, otravujete a ponižujete život!“ - Dušan Radovič.

Imrich Lencz

Další články autora