Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nebezpeèí “white pointers” na australských plá¾ích

aneb Èlovìk nikdy neví


V ¾ivotì se mì ji¾ hodnì lidí zeptalo, proè jsem emigroval zrovna na tak strašnì vzdálený kontinent jako je Austrálie. Proè jsem si prý radìji nevybral nìjakou èis»ouèkou evropskou zemi za humny, odkud je domù co by kamenem dohodil, a kde se èlovìk jen tak hnedka neodrodí.


Ano, jejich dotazy více ménì chápu. Souhlasím, ¾e zaskoèit si z Melbourne do Prahy je pøece jenom trošku t쾚í, ne¾ si napøíklad z Vídnì zajít do Slávie na kafe. Ne¾ se èlovìk toti¾ na rodnou hroudu dostane, tak musí nejprve za letenky vydat tì¾ce našetøenou nìkolikaletou penzi. Navíc pak bìhem nekoneèného letu, který strávíte jako sardinka na mròavém sedadle letadla pohrou¾en v modlitbách aby to nespadlo, nakonec dostanete do nohy trombózu. Ta má za nepøíjemný následek to, ¾e místo pití lahodného piva a nostalgického vzpomínání na prošlé mládí ve vaší oblíbené restauraci, le¾í èlovìk jako lazar upoután na nemocnièním lù¾ku, jde mu o kejhák, a cucek v ¾ilách mu mìsíc rozhánìjí kapaèkami. Ano, to jsou celkem pádné dùvody, proè by snad èlovìk mìl ¾ít nìkde poblí¾e Smíchovského sklípku a Národního divadla.


Já však milerád podstoupím všechna nebezpeèí a nepøíjemnosti spojené s cestou do zemì praotce Èecha. Já si toti¾ Austrálii vybral schválnì a to hnedka z nìkolika pádných dùvodù.


Pøednì jsem opravdu chtìl být co nejdál od domova jak to vùbec šlo, chtìl jsem ¾ít v zemi s hluboce zakoøenìnou demokracií, v zemi, kde se mluví anglicky, a kde tudí¾ nikdo nebude rozumìt kdy¾ pou¾ívám sprostá slova, v zemi, kde je èistý vzduch, nekoneèné, zlaté plá¾e, exotická zvíøátka a… krásné ¾eny. Z barevných stránek kalendáøù jsem toti¾ dospìl k názoru, ¾e Australanky jsou snad ještì krásnìjší a vyvinutìjší ne¾ jinak celkovì pøita¾livé èeské holky, i kdy¾ se mnì ¾ena Máòa sna¾ila namluvit, ¾e si na obrázky vybírají ty nejkrásnìjší z nejkrásnìjších, a ¾e zbytek Australanek jsou ¾eny povadlé a vysušené nemilosrdným sluncem.


K mé neutuchající radosti jsem krátce po pøíjezdu do Austrálie zjistil, ¾e jsem mìl pravdu já. Bodrými Australany mnì bylo vysvìtleno, ¾e ¾eny jsou neuvìøitelnì vyvinuté díky hormony napìchovanými kuøaty, kterými se zde od rána do veèera cpou. Krásné jsou díky slunci, kterému od útlého mládí vystavují svá pru¾ná tìla. Ano, nelituji, ¾e jsem si vybral Austrálii, proto¾e procházka po plá¾i se a» pro mladého jinocha èi zchátralého penzistu rovná procházce v ráji. Èelo se zarosí pohledem na bezstarostnì se opalující krasavice, kterým je zcela jedno, ¾e ve ètyøiceti budou vypadat jak staré, vrásèité babky s vytahanou kù¾í, právì tak jak to pøedvídala ¾ena Máòa.


Není zapotøebí zdùrazòovat, ¾e ¾eny pro krásu udìlají témìø všechno. S radostí podstoupí nejvìtší muka a poni¾ující procedury vìøíce, ¾e budou vypadat neustále mladì a svì¾e. Vìøí, ¾e tím pádem budeme mít my, po lásce prahnoucí dìdkové, o nì zájem. Nedílnou souèástí krásy je samozøejmì do tmavohnìda opálená poko¾ka. Vìtšina mladých a èasto i obstaro¾ních obryò není však spokojena pouze s èásteèným opálením tìla. K úplné kráse toti¾ patøí celková „opalitba“ takøka celého tìla. A tak ji¾ od èasného rána, kdy je obloha vymetená, hraje azurem a pøedpovìï poèasí øíká, ¾e má být paøák, se tyto ¾eny houfem vrhají na plá¾e, kde ze sebe rvou to, co my, pánové, stejnì pokládáme za zcela zbyteènou èást odìvu, a beze studu se opalují mezi lidmi jen tak. Ano, v honbì za bronzem je jim úplnì jedno, skotaèí-li vedle nich dìtièky nebo le¾í-li v bezprostøední blízkosti chlípní staøíci, kteøí pøedstírají, ¾e ètou noviny a pøitom s bublinami u nosu zpoza zrcadlovek šmírují polonahé sleèny.


Co si však budeme povídat. Nejsou to pouze dùchodci, kteøí s povzdechem a myšlenkou na zašlá léta, kdy¾ jejich ¾eny byly zrovna tak ztepilé, se kojí pohledem na naolejované, lesklé hrudì plavkyò. Ty zrovna tak pøitahují tou¾ebné pohledy pubertálních mladíèkù a dùstojných otcù od rodin, kteøí pod záminkou toho, ¾e si hrají se svými ratolestmi, kopají míè co mo¾ná nejblí¾e k ruèníku, na kterém se línì protahuje ú¾asnì pùvabná mladice.


Musím se pøiznat, ¾e i já, jinak milující, vìrný man¾el a zodpovìdný otec, jsem pou¾il podobnì fikanou strategii umo¾òující kradmý pohled na òadra vystavená sluneèním paprskùm. Místo hraní nudného kriketu èí australského fotbalu, jsem se s dìtièkami vydával na procházky po plá¾i hledat mušlièky. Ty nejbarevnìjší, pøíbojem ještì nepoškozené mušle, se nìjakým záhadným zpùsobem obyèejnì nacházely v tìsné blízkosti plá¾ových ruèníkù nahatých sleèen.


Dcerky se nejdøíve nechaly tatínkem obalamutit, ale netrvalo dlouho a svou pøirozenou inteligenci prokázaly tím, ¾e se dovtípily, ¾e tatínek chodí na mušlièky hlavnì proto, aby se podíval na opalující se tety. A pak to šlo jako na drátku. Kdy¾ náhodou starší dcerka zmerèila na plá¾i dámu bez, zatahala mì za rukáv, prstem ukázala nìkam k dunám a øekla: ”Táto jdeme támhle sbírat mušlièky, támhle, kde le¾í ta teta.” To se mnì samozøejmì náramnì líbilo a byl jsem pyšný na to jakou mám bystrou dcerku. Brzo jsem však zjistil, ¾e nejsem sám, kdo s dìtièkami takto chodí pod rùznými záminkami na procházky po rozpáleném písku. A tak mì napadlo, kolik asi maminek se musí divit, ¾e na plá¾i obyèejnì pochrupující man¾elé náhle èile a se zájmem chodí s dìtièkami na dlouhé procházky, ani¾ by jim výraznì vadilo, ¾e jim zteplá pivo.


Jednoho horkého letního dne, který jsme s pøáteli trávili na naší oblíbené plá¾i, jsem se s kamarádem Pepèou vydal na hledání tak zvaných “white pointers.” Tak se zde øíká nejenom plavce po¾írajícím ¾ralokùm, ale také na plá¾i odhaleným òadrùm. Nejdøíve jsem nemìl tušení, ¾e tento velice populární výraz se v mé nové zemi bì¾nì pou¾ívá v právì této souvislosti. Dodnes si pamatuji, ¾e kdy¾ mnì jednou rodilý Australan se šibalským úsmìvem na tváøi doporuèil, ¾e mám jít na Shelly plá¾, proto¾e tam jsou zaruèenì “white pointers,” myslel jsem si, ¾e se musel pomátnout na rozumu. Nebudu pøece chodit svla¾it tìlo na plá¾, kde se moøe hem¾í “white pointers” ¾raloky! Nejsem pøece blázen! Teprve, kdy¾ mnì se smíchem vysvìtlil, ¾e tento výraz oznaèuje bílá, ke slunci ènìjící òadra, nejenom, ¾e jsem pochopil, ale bez prodlení jsem se na sympatickou plá¾ vydal.


A právì na této Shelly plá¾i, která zaruèovala bo¾ské pohledy nejenom na burácejí vlnobití, jsme šli s kamarádem na procházku. A to pøes všechny jeho protesty, ¾e by radìj plaval, ¾e “white poiners” zrovna nemusí, proto¾e, by» mròavý, je má doma. Písek pálil do chodidel jako ïas, Pepèa poskakoval po jedné noze a nadával jako špaèek. “Kurva to to ale pálí,” postì¾oval si Pepèa zrovna, kdy¾ jsme byli v bezprostøední blízkosti velikého plá¾ového ruèníku s kýèovitým motivem doutnající sopky, palem a papouškù, na kterém le¾el obrovský “white pointer,” tedy dáma s neuvìøitelnì velikými òadry, které samou tíhou padaly na strany jejího tìla. V tu chvíli mì napadlo, jestli by se tato òadra kvalifikovala na oblíbený výraz, proto¾e neènìla. Spíše pøipomínala na slunci se rozvalujícího “sea lion!”

Pohled na tak mohutnou hruï nám však témìø vyrazil dech. Neovládli jsme se a jednohlasnì jsme hlasy plnými obdivného údivu ze sebe vyrazili: ”Tak ta má ale dudy, takový jsem ještì v ¾ivotì nevidìl!”


K naší hrùze se terè naší obdivné poznámky posadil, opøel se o lokte, mohutná òadra si zakryl trièkem, podíval se na nás a ÈESKY, s jemnou ironií v hlase, pronesl: ”A ještì asi dlouho neuvidíte, pánové.”


Co budu øíkat, hanba nás v tu trapnou chvíli fackovala. Já zakoktal nìco na omluvu v tom smyslu, ¾e jsme to tak nemysleli, zatímco Pepèa byl stále ještì tak šokován samotnou velikostí, ¾e do toho šlápl ještì víc, kdy¾ zamumlal, co by za to dal, kdyby nìco takového mìl doma, ¾e taková ú¾asná prsa v ¾ivotì nevidìl, a ¾e svùj výrok myslel doopravdy. Dodnes se divím, ¾e nás, respektive Pepèu, ta mohutná paní nepropleskla. A» by to udìlala èímkoliv, skonèili bychom potupnì lapajíce po dechu ve ¾havém písku.


Leè naštìstí dáma naše netaktní øeèièky pøešla s úsmìvem. Jako správná Èeška se smyslem pro humor nás nesjela, ale jenom prohodila:” Pøíštì si hoši dávejte bacha co øíkáte, proto¾e nikdy nevíte, kdo vám mù¾e rozumìt. Našinec je všude a mohli byste to taky nìkdy pìknì slíznout.” Pak si do velkých dlaní nalila kokosový olej, který si pøed našimi vytøeštìnými zraky láskyplnì vemnula do tìch ú¾asných òader, pohodlnì se uvelebila na svùj prskatý ruèník a vìnovala se, opìt polonahá, chytání bronzu.


Od té doby na rozvìdky po plá¾ích nechodím. A» se ty nahatý holky na plá¾ích sluníèkem tøeba rozpustí. Ale stejnì vím, ¾e se opalují bez hoøejšku nejenom, aby byly krásnì snìdé a chlapi si jich všimli, ale hlavnì proto, abychom s otevøenou pusou a s obdivem zírali na jejich “white pointers.” Mají z nás legraci a líbí se jim, ¾e se líbí nám.


Nyní chodím jenom na mušlièky. A chodím s hlavou sklopenou jako zaøezaný, proto¾e vím, ¾e tak si alespoò neuøíznu ostudu. Oni ti Èí¾ci jsou skuteènì všude!


Ivan Kolaøík, OAM

 Další èlánky autora:

Neúspìšný hráè
Úvaha o bolesti
Nebezpeèná práce
Úvaha o taxikáøích
Policejní dar - 1
Policejní dar - 2
O lásce k umìní - 1
O lásce k umìní - 2
O lásce k umìní - 3
O lásce k umìní - 4
O lásce k umìní - 5
O lásce k umìní - 6
Opuštìný man¾el
Povídání dìdeèka
Rybáøem proti své vùli
O havìti
Neobvyklá zamìstnání
Úvaha o sportech
Rozhovor se zrcadlem
Vánoce jsou svátky klidu
Úvaha o vášních
Úvaha o chùzi a zdravení
Úvaha o pivì
Úvaha o kompjùtrech
Úvaha o kantorech
Úvaha o umìní a tetování
Úvaha o spaní
Úvaha o mluvì
Úvaha na nevšední téma
Moje štace v Americe - 1
Moje štace v Americe - 2
Další štace po svìtì - 3
Další štace po svìtì - 4
Fejeton o bázni
O svatbì a slavném spisovateli
Babièèino z mrtvých vstání
O tatínkovi
O oslovování a chabé pamìti
Ticho léèí
Neobyèejná svatba
Slu¾ba vlasti odrodilce
Setkání s královnou
Ouchylou proti své vùli
Silvestrovské muzikály
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Èásteèné pominutí mysli
Po¾áry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisù
Kulturní úroveò
O australském jaru
Kobylí závody
Úvaha o Silvestru
Kam s ním
O módì mládí a plášti Oberonu
Jak jsem se stal dla¾dièem
Moje nejoblíbenìjší místa
Jak jsem kupoval dámské intimní obleèení
Vznešená záliba


 



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.09.2010  09:04
 Datum
Jméno
Téma
 24.09.  09:04 josef Já bych nabídl èecháèkovský pohled.
 22.09.  21:54 Jitka I.
 22.09.  17:57 zdenekJ
 22.09.  17:14 Pavla
 22.09.  16:30 Dogova :-))))
 22.09.  10:46 Ivo
 22.09.  10:12 Ludmila
 22.09.  09:49 Lenka
 22.09.  08:33 Kopøiva
 22.09.  08:20 jisuch53
 22.09.  06:42 KarlaA