V jiném světě

Bude pršet a bude zima, hlásala předpověď počasí, a tak jsme na chalupu neodjeli. V sobotu odpoledne jsme se rozhodli jít na procházku: dojet na žižkovskou Ohradu, odtamtud se projít k Památníku, od Žižkovy sochy se pokochat pohledem na jarní město, sestoupit k Armádnímu museu a prohlídnout si výstavu ke květnovému povstání.
Dobrý plán, že? Ale všechno se zvrtlo.

Autobus byl skoro plný, ale staříka, to jako mne, pustili hned sednout. Pak najednou všichni začali vystupovat a můj stádný pud velel udělat totéž. Pozdě jsme přišli na to, že ještě nejsme na Ohradě, ale na Parukářce a davy, které vyvrhly autobusy a tramvaje kvačí kamsi do kopce. Po určitém zaváhání jsme původní plán odsunuli a vydali se vstříc neznámému. Davy na úzké cestě proudily vzhůru a menší proud směřoval směrem opačným. Naše zvědavost stoupala, tím spíš, že šlo o samé –náctileté anebo věkově jim blízké. Zdáli bouřila hudba a k vrcholu kopce decibely stoupaly do té míry, že jsem musel vypnout naslouchadlo.

Na improvizovaném podiu řádil diskžokej a před ním se klátily, poskakovaly a kroutily desítky tanečníků. Na travnatém prostranství seděly a povalovaly se v hloučcích tisíce dalších návštěvníků, v rukou nebo vedle sebe pohárky s pivem. Po stranách prostranství stálo několik desítek stánků s hadříky, kovovými ozdobami, a dalším zbožím, jehož užití mi zůstávalo utajeno, ale o něž byl nesporný zájem. Stále jsme nevěděli, kde jsme se to octli. Tu a tam byl stánek strany Zelených, kde bylo možno za 2 Kč vrátit obaly k recyklaci, jinde zas stánek České pirátské strany. Mezi tím reklamy nám neznámých firem či pozvánky na vystoupení orchestrů, jejichž jména mně, hudebnímu negramotovi, nic neříkala. Na zádech mnohých byl plakátek s Paroubkem a nápisem já vám ty fejsbuky zruším od antiparoubek.cz a výzvou k účasti ve volbách. Postoupili jsme dále do kopce a scéna se opakovala.

Opět podium s hudbou, tentokrát živou, a desítky rozjařených hochů a dívek, jímž rytmus učaroval. Popravdě řečeno, když jsem chvíli postál, také se mi nohy začaly zdvihat a samovolně přišlapovat v příslušném rytmu. A ruce jakbysmet. Opodál, odděleno bunkrem a lesíkem bylo ještě další podium s hudbou, které se rovněž těšilo zájmu početných tanečníků. Všude na travnatých plochách sídlily stovky hloučků obého pohlaví. Klábosily, popíjeli (nejen) pivo, kouřily (nejen cigarety). Bylo dost takových, co měli sebou psy, jiní zas mimina či odrostlejší batolata, která měla možnost se vyskotačit v nafukovací ohrádce. I když psů bylo bezpočet, zájem o Lišku, který přijel na elektrokole, nebyl žádný. Občas prošla dvojice policistů, ale zjevně neměli důvod k zásahu. Řady chlapců vyprazdňujících svůj zásobník do lesa, aby měli místo na další přísun tekutin, je nevzrušovaly. Nutno podotknout, že několikeré přenosné toaletní kabinky tu byly, a dívky na ně stály frontu. Poprvé v životě jsem dokonce viděl i jednoduchá čuradla pro muže, která byla také stoprocentně využitá.

Stánků bylo na Parukářce opravdu habaděj. Kromě početných výčepů tu byly stánky nabízející rostlinku konopí v květináči, či ponožky z konopí nebo dokonce i konopné košile. Konopný provaz samozřejmě nechyběl. Na své si přišli i vegetariáni, kteří mohli ochutnat zvláštní pokrmy či čaje.

Prostě pohoda. I když nebylo těžké spatřit společensky unavené spící na trávě , či dvojici dívek odvádějící domů notně podroušeného přítele. Koncentrace mladých na metr čtvereční byla největší, jakou jsem snad v životě viděl.

Příjemně unaven jsem se vydal se synem, který fotil ostošest, k domovu. Spěchal jsem k počítači a hledal, kde jsme se to vlastně ocitli. Zjistil jsem, že šlo o závěrečnou část
Mezinárodního pochodu Milion Marihuana March. Jeho účastníci prošli průvodem z Karlova náměstí a na Parukářce uskutečnili odpolední happening. Podle mluvčího organizace Legalizace.cz Roberta Veverky se průvodu účastnilo až 4 tisíce osob, ale na Parukářce se jich vystřídalo až 12 000, když mnozí odcházeli a jiní zase přišli. Podle demonstrantů české zákony i přes určitá zmírnění držení a pěstování konopí nadále kriminalizují, což prý nahrává drogovým mafiánům.

A můj názor?
Nevím, marihuanu jsem nikdy nezkoušel, ale prý má i určité léčebné účinky. Počet příznivců byl však překvapující a určitě je sem nepřivedla náhoda, jako nás.

Ivo Antušek