Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Urozený azylant


Rok 2008 byl bohatý na rùzná výroèí. Je zajímavé jak jsou nìkterá oslavována a nìkterá pøehlédnuta, èi lépe øeèeno zamlèena. Vedle vzpomínkových pietních aktù ke skonèení první svìtové války a kupodivu i rakouských oslav devadesátiletého výroèí rakouské republiky, vùbec nikde nebyla zmínka o zániku císaøské nìmecké øíše, a jednoho pidistátu, o rozloze 344 hektarù a který existoval 114 let. Také se mohlo psát o tom jak nìmecký císaø odešel do azylu v Nizozemí.


Bylo vlhké podzimní ráno, kdy¾ 10.listopadu 1918 zastavila ráno kolem šesté hodiny na belgické stranì nizozemsko-belgických hranic u mìsteèka Eijsdenu kolona deseti zablácených limuzín. Z jedné vystoupil nìmecký dùstojník a vy¾adoval na nizozemském vojínovi Huub Braekenovi, aby odstranil øetìz pøes silnici, který zabraòoval vjet do Nizozemí. Vojín patøil k 48 regimentu, povìøenému ostrahou hranièních pøechodù. Proto¾e nesmìl bez svolení svého pøedstaveného povolit vjezd, odešel vzbudit ser¾anta Piera Pinckaerse kterému oznámil, ¾e pøed hranicí stojí kolona nìmeckých aut, která má v úmyslu vjet do Nizozemí. Ser¾ant pøi pøíchodu na hranici vy¾adoval od podivných osob nìjaké prùkazy. Mu¾i v nìmeckých uniformách tuto ¾ádost odmítli, nebo» ¾ádné potøebné doklady nemìli. Tvrdili, ¾e je mezi nimi nìmecký císaø, který chce po¾ádat v Nizozemí o azyl, dokonce nabízeli, ¾e zùstanou na hranici, kdy¾ bude císaø vpuštìn do Nizozemí. Ser¾ant, šokován touto skuteèností nelenil, sedl na kolo a odjel do hlavního stanu v Maastrichtu. Velitel hranièní garnisony major G. Van Deyl po telefonickém rozhovoru se zástupci vlády v Den Haagu, která vyhovìla ¾ádosti anglické vlády (Wilhelm byl vnukem zemøelé anglické královny) a pøedbì¾ném schválení azylu pro císaøe, poèkal na diplomata W. Verbruggena a adjunkta-poruèíka Brouwera, kteøí museli pøijet z Den Haagu, a s kterými se odebral na hranièní pøechod u nádra¾í, aby zajistil vjezd do stále neutrálního Nizozemí. Pøekvapenì pozorovali kouøícího císaøe chodícího po peronu a rozmlouvajícího se zvìdavými sedláky kterých se ptal na teplotu a zda ji¾ mrzlo. Èirou náhodou byl na nádra¾í také sedmnáctiletý student Victor Sniekers se svým novým malým deskovým fotoaparátem, kterému vrtalo hlavou, kdo je onen procházející se mu¾ s levou rukou v kapse pláštì. Podaøilo se mu udìlat tøi snímky, které nabídl pozdìji jednomu reportérovi týdeníku Het Leven, který mu za nì dal 10 zlatých. Pozdìji se tyto fotografie objevily ve všech èasopisech svìta. Azyl byl udìlen na pøání anglické královny Viktorie, která byla vlastnì císaøovou babièkou. Celé spoleènosti bylo dovoleno pohybovat se jenom v prostoru nádra¾í a èekat na pøíjezd „císaøského vlaku“. V 9.15 koneènì vlak dorazil a èekající císaø s doprovodem se odebral do salonního vagonu, kde spoleènì posnídali a èekali na písemné povolení k vjezdu do Nizozemí. Celá štábní vlaková souprava se sestávala z nìkolika vagonù. Ale muselo se èekat na oficielní povolení asylu, které pøivezla specielní delegace z Den Haagu a zároveò vyøídila všechny potøebné nále¾itosti a osobnì císaøi sdìlila, ¾e mù¾e zùstat. Vlakem, na který spoleènost èekala, jel císaø pùvodnì z hlavního armádního stanu ve Spaa, ale v Lutychu, z obav, ¾e vzbouøení vojáci by mohli vlak s císaøem pøepadnout a císaøe internovat, se rozhodl pokraèovat dále autem. Proto vystoupil a se svým štábem se sna¾il s kolonou aut co nejrychleji dojet do Nizozemí, které bylo neutrální.


O pøítomnosti císaøe a jeho doprovodu se dozvìdìli další obyvatelé z okolí a shromá¾dili se u nádra¾í a posmìšnì volali na císaøe: “Ah, Kamerad Kaputt!“ belgiètí sedláci se pøidali a volali „Vive la France!“. Došlo ke srocování obyvatelstva které pískotem a voláním dávalo najevo svoji nelibost. Císaø rozèilenì chodil po perónì a sna¾il se na tyto projevy nereagovat. Tato neoèekávaná návštìva a pøíjezd vlaku z hlavního nìmeckého váleèného stanu v belgických lázních Spaa, byla vlastnì neslavným koncem nìmecké monarchie.

 

Proè a jak k této situaci došlo, je potøeba krátké vysvìtlení.

Veškeré nìmecké pokusy v bøeznu, dubnu a kvìtnu prorazit frontu, ¾alostnì skonèily, zrovna tak jako zoufalá èervencová ofensiva u Reims (Remeše), kdy se západní fronta dostala do patové situace. Nìmecká armáda bojovala nejen s nedostateèným zásobováním, vojsko bylo demoralizováno, a ozývaly se hlasy skonèit válku. Proto nemohla být ofenziva dovedena do konce. Také Francouzi a Anglièané bojovali s nedostatkem materiálu a hlavnì vyèerpaných vojákù. Teprve pomoc Ameriky, která poslala do Evropy vojsko a materiál, umo¾nila radikální obrat. Kdy¾ 8. srpna, podnikla americká armáda, podporována 1500 tanky u Amiens protiútok, podaøilo se jí frontu prolomit. Nìmecká armáda se musela stáhnout a vrchní velitel generál Ludendorff oznaèil 8.srpen za nejèernìjší den v historii nìmecké armády v této válce V záøí a øíjnu provedli Amerièané další protiútoky u Artois a tu si nìmecký generální štáb uvìdomil, ¾e je válka prohraná. 29. záøí byl generál Ludendorff donucen oznámit císaøi, ¾e je válka ztracena, a ¾e bude nutno uzavøít mír. Aby vina za prohranou válku nebyla pøièítána vojenskému velení, bylo rozhodnuto jmenovat vládu pod vedením prince Maxe von Baden, ve které byli zástupci, katolíkù, levicových liberálù a sociálních demokratù. Jednalo se fakticky o „revoluci ze shora“. Tímto tahem se vlastnì vojenské vedení zprostilo viny z porá¾ky a za veškeré následky podepsání kapitulace byla zodpovìdná civilní vláda. Nechu» obyèejných vojákù dále bojovat, nepokoje v Nìmecku, demonstrace obyvatelstva proti pokraèování války, vedlo k tomu, ¾e vláda v zájmu Nìmecka a bez ohledu na názor vojenského štábu vedla jednání o mo¾ném ukonèení války. 3. øíjna 1918 poslala Spojeným Státùm ¾ádost o sdìlení podmínek k uzavøení míru. Americký prezident Wilson ¾ádal splnìní 14 bodù (z 8. ledna 1918), ve kterých se po¾adovala, mimo jiné, celková zmìna politické struktury v Nìmecku.


V notì ze 14. øíjna po¾adoval Wilson plnou kapitulaci a zastavení ponorkové války. Nìmecká vláda souhlasila. Ale jako dodatek k pøedešlým podmínkám, na nátlak Francouzù a Anglièanù 23.øíina zostøil Wilson po¾adavky a trval na odstoupení císaøe a vojenských velitelù Hindenburga a Ludendorffa. Vojenské vedení tuto podmínku ostøe odmítlo a navrhovalo provést masovou mobilizaci, pøesto¾e vyhlídka na zvrat v situaci byla nihilní. 26. øíjna Ludendorff odstoupil ze své funkce, na jeho místo jmenoval císaø Wilhelma Groenera, ale Hindenburgovu ¾ádost o propuštìní odmítl. Vzhledem k bezvýchodné situaci pøijel do Spaa pruský zahranièní ministr a sna¾il se císaøe pøemluvit k odstoupení, co¾ bylo brisknì odmítnuto s odùvodnìním, ¾e jedinì shromá¾dìní šlechty mù¾e krále (Wilhelm byl také pruský král) a císaøe zprostit jeho funkce. Kdy¾ 3. a 4. listopadu propukly v Berlínì nepokoje a císaø uva¾oval o nasazení vojska proti demonstrantùm, byl mu tento zákrok vymluven. V sobotu 9. listopadu pøišla delegace vojenských velitelù k polnímu maršálkovi Hindenburgovi oznámit, ¾e armáda odmítá dále bojovat. Ten byl šokován a odmítl tuto zprávu císaøi sdìlit. Nevdìèného úkolu se ujal Groener, který s vojenskou delegací sdìli Wilhelmovi, ¾e armáda odmítla dále bojovat. Císaø se rozhodl jako nìmecký císaø odstoupit, ale trval na tom zùstat pruským králem. Kdy¾ byla tato zpráva telefonicky sdìlena do Berlína, bylo i po této nadìji, proto¾e i Prusové se vzbouøili proti králi. Wilhelmovi nezbylo nic jiného, ne¾ se vzdát obou funkcí a uva¾ovat o své budoucnosti. Nezbylo mu nic jiného, ne¾ odejít do exilu.


Mezitím se svìtová veøejnost o útìku císaøe dozvìdìla z novin. Cesta císaøe vlakem 11. listopadu z Eijsdenu do Maarnu, kde mìl být pøechodnì ubytován, byla provázena protesty demonstrantù, kteøí stáli podél trati a spílali císaøi. Zajímavé je, ¾e na dotazy o mo¾nostech ubytování císaøe (i kdy¾ jenom pøechodném) u nìkterých zástupcù nizozemské šlechty bylo za pomoci rùzných výmluv odmítnuto. Nakonec císaøùv pøítel hrabì Bentinck (byl èlenem Øádu Johanitù, zrovna tak jako císaø) svolil k pøechodnému pobytu na zámku Amerongen. Etika ukládá èlenùm øádu navzájem si pomáhat. Oba hotely v okolí byly pronajaty a shánìlo se pro celý doprovod ubytování a v Amerongen, nastal shon. Trvalo dva roky, ne¾ se ex-císaøi podaøilo najít vhodný zámek v Doornu, aby se zde v roce 1920 usadil. Také dorazil speciální vlak o 59 vagonech ve kterých bylo nalo¾eno veškeré vybavení pro „císaøskou domácnost“. Po urèitém èase si okolní obyvatelstvo na sympatického a pøátelského a staršího pána zvyklo a jenom se dohadovalo, zda se mu podaøí vykácet všechny stromy na pozemku. Jeho zajímavým koníèkem bylo kácet stromy, aby se udr¾el v kondici. Sna¾il se ¾ít spoleèenským ¾ivotem i kdy¾ jeho man¾elka princezna Augusta Victoria von Schleswig-Holstein trpìla neuvìøitelnou touhou po Nìmecku, a proto také pomìrnì brzo (1920) zemøela a bylo dovoleno pohøbít jí v Nìmecku. Ex císaø pøijímal návštìvy svých zbylých pøítel a také všech sedmi dìtí. Syn Joachim Franz Hubert spáchal v roce 1920 sebevra¾du. V roce 1922 se ex-císaø znovu o¾enil s princeznou Hermínou Schönaich-Hubert. Holandská královna Wilhelmina odmítala ho navštívit a velice opovr¾livì o nìm mluvila, pøesto¾e její man¾el princ Hendrik (se svolením vlády) kontakty s ním udr¾oval. Po nástupu Hitlera k moci Wilhelm doufal, ¾e bude povolán zpìt do Nìmecka, ale k jeho zklamání Hitler na císaøovu gratulaci k jmenování kancléøem vùbec nereagoval.


Ex císaø a král zemøel v roce 1941 ve vìku 82 let.


Karel A. Pokorný, Nizozemsko

 

Další èlánky autora:
Pohled z okna - Okno do Evropy
Route 66
Jára Cimmerman a Mount Everest
Cimmerman málem zakládá Benelux
Cimmerman a revoluce
Nìco pro celebrity
Dopravní zmatek
Další nálezy okolo silnic
Zapomenutá hranice
Virtuální budoucnost?
Nevhodné chování øidièe
Kulinární toulky
O chlapci, který se prosadil
Ztroskotání lodi Batávia
Zázrak i prokletí moderní doby
Tanèící špionka
Nejsme vyšinutí
Trocha historie
Golden Gate Bridge
Ahoj vodáci
Nasbíráno cestou
Bakelit
Maraton
Co jsou to Halligy
O ¾enì, která zavra¾dila vysoké C
Boj s moøem
Cimrman vzduchoplavcem
Kulinární úvaha
Boj o hvìzdy
Rockující senioøi
Pavel Javor
Zapomenuté výroèí
Tichá pomocnice
Cervelát v ohro¾ení 
Zajímavé místo posledního odpoèinku
Bugatti step
Minarety a všechno co k nim patøí


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.02.2010  11:37
 Datum
Jméno
Téma
 24.02.  11:37 Kopøiva.
 22.02.  17:09 kkarel NL chyba
 22.02.  10:05 Ivo
 22.02.  08:52 Václav
 22.02.  06:31 JanaS