Znamenitý èeský moøeplavec
Za 35 let reprezentace vìzení a ztráta èeského obèanství
Mám z emigrantù smíšené pocity, hlavnì z tìch, kteøí prchli z republiky, aby nemohli být stíháni pro násilnické, majetkoprávní èi mravnostní trestné èiny. Jsou však i tací, kteøí prostì museli opustit svoji zemi, jeliko¾ jim nešlo o peníze, ale pouze o touhu realizovat svùj klukovský sen…
Pøíbìh Richarda Konkolského je smutný a bezradný od samého poèátku. Znamenitý èeský moøeplavec, kterého ctí celý svìt, není pøesto doma prorokem a poprvé se mohl domù vrátit po témìø dvaceti letech a¾ v roce 2000, bez obav, ¾e bude zatèen.
(Bratøi Mašinové a jejich komplic Paumer zabili brutálnì sedm lidí a mají obèanství i medaili premiéra a návrh od senátu na státní vyznamenání…)
Je to smutný pøíbìh. Celý svùj aktivní ¾ivot plul po moøích a oceánech jako osamìlý plavec, a¾ z nìho jeho vlast, pod její¾ vlajkou startuje podnes, udìlala nakonec nedobrovolného osamìlého troseèníka bez èeského obèanství.
Jako první Èechoslovák se zúèastnil na lodi Niké známého závodu osamìlých moøeplavcù OSTAR 1972 (Observer Single-handed Transatlantic Race) z Plymouth (V. Británie) do Newportu (USA). Po jeho ukonèení v Newportu pokraèoval v plavbì kolem svìta.
Znovu jako první Èechoslovák ji v roce 1975 dokonèil po uplutí 33 661 námoøních mil za 342 dní. Na této lodi na dalším závodì OSTAR 1976 dosahuje vynikajícího 2. místa po pøepoètu handicapu ze 125 úèastníkù. Na závodì OSTAR 1980 se Richard Konkolski s lodí Niké II umis»uje na 4. místì ve své tøídì a celkovì na 9. místì. Atlantik pøeplouvá za 21 dní a 6 hodin, co¾ byl v té dobì rekordní èas pøeplavby pro jednotrupé lodì.
Po jeho odchodu do emigrace v èervenci 1982, kdy obeslal všechny redakce dopisem, v nìm¾ vysvìtlil proè emigruje do ciziny, jeliko¾ ho ÈSTV nechtìla pustit na další závod, a proto mu zabavili cestovní pas, pokraèuje v plánované úèasti na závodech i v roce 1982 na lodi, která po generální pøestavbì dostává jméno Nike III.
Daøí se mu, i pøes zpo¾dìní zpùsobené zranìním a pøevrácení lodí v Ji¾ním Atlantiku, vyhrát dvì etapy a konèí na 3. místì ve své tøídì (po 28 000 námoøních mílích za 203 dní, 2 hodinách 1 minutì) a stává se prvním Evropanem, který obeplul svìt v obou smìrech. Posléze se na vlastní náklady, v podstatì ji¾ se zastaralou lodí Niké III, pod novým jménem Declaration of Independence, ale opìt pod èsl. vlajkou, zúèastòuje závodu osamìlých moøeplavcù BOC 1986 a dosahuje 5 místa. Pøekonává øadu rekordù a stává se prvním Èechoslovákem, který tøikrát obeplul svìt kolem všech nejznámìjších mysù.
Za tyto výkony a více ne¾ dvanáct svìtových rekordù obdr¾el øadu cen a titulù u nás (napø. Mistr sportu, Sportovec roku 1978) a v zahranièí (napø. Zlatá medaile od Polish Yachting Association) a je èlenem øady presti¾ních jachtaøských klubù a organizací (napø. èestné obèanství Kapského mìsta, Štìtína, Svinoústí nebo èlen Trans - Ocean Club v Cuxhavenu, Singlehanded Sailor Club Polska atd).
“Odpracoval jsem v Èeskoslovensku poctivì 28 rokù, za co¾ jsem obdr¾el 3 200 korun mìsíènì, tedy míò ne¾ podpora v nezamìstnanosti. Skuteènost je taková, ¾e s tímto pøíjmem nemù¾e nikdo vyjít a musí pracovat. Kouzelníci v Èesku ale vymysleli, ¾e kdy¾ odpracuji jen jeden den v mìsíci, nemám u¾ za nárok na dùchod v tomto mìsíci,” napsal smutnì Richard Konkolski svému pøíteli Petru Vaòkovi z Bohumína.
Napsal v zoufalství také prezidentu republiky Václavu Klausovi, jak to, ¾e mu vzali obèanství, kdy¾ jiným vracejí zámky a hrady, i kdy¾ jsou cizinci. Jak, ¾e mu nedají ani to, co si u nás vydøel a jak je mo¾né, ¾e nemù¾e dostat ani svoji mizernou penzi, kdy¾ u nás ka¾dý dùchodce ji dostává a ještì mù¾e i pracovat…?
Prezident ten dopis pøedal svému poradci Jáklovi, který Konkolskému napsal, a» se obrátí na patøièná ministerstva, co¾ on u¾ nìkolikrát udìlal a zbyteènì. Jako by byl hluchý, odpovìdìl pan Jákl alibisticky, ¾e kdy¾ si nechce nechat poradit, tak ¾e mu nemù¾e pomoct…
V souèasné dobì ¾ije Richard Konkolski se svojí man¾elkou Mirkou (také jachtaøkou) a 
synem Richardem v Newportu. Je majitelem a producentem multimediálního studia Seven Oceans Video & Mulimedia, kde se vìnuje zpracovávání výukových a propagaèních materiálù spojených se ¾ivotem a sportem na moøi. Jediné, co získal bylo, kdy¾ mu v prosinci roku 1999 udìlil Èeský svaz jachtingu èestné èlenství jako výraz ocenìní jeho úspìchù a zásluh pøi propagaci èeského jachtingu u nás a v zahranièí.
Paradox; má sice èestné èlenství, ale pøitom byl ®elezárnami a drátovnami Bohumín za¾alován a následnì odsouzen na 11 rokù, sní¾ených na 9,5 roku bez nároku na odvolání za to, ¾e ukradl zvon pro vítìze závodù, jeho¾ návrh sám zaplatil a jako trofej si ji odvezl vítìzný jihoafrický jachtaø.
Pak ¾e zcizil navigaèní pøístroje, které však vrátil poštou a má na to i doklady. Tedy mìl, ne¾ v TJ ®DB hoøelo a vyhoøela “pouze” Konkolského skøíòka i se všemi potøebnými doklady, resp.dùkazy. Za tøetí, ¾e ukradl i svoji Niké, kterou si sám v Polsku postavil a zaplatil, na ní¾ objel svìt a získal s ní titul zaslou¾ilého mistra sportu.
Za to mu byla zabavena chalupa v Karlovì, dvojgará¾, rok starý ¾igulík, vybavení bytu a pøes 280 tisíc korun za vydání kní¾ky v cizinì…
“Odstavil jsem Niké do lodìnice v Polsku, zaplatil za 17 rokù jejího skladování pøes 60 tisíc dolarù, kdy¾ ji ale ®DB chtìly, øekl jsem, ¾e je v “marinì”, a» se o ni tedy starají sami. Kdy¾ ale dostali úèet na tøi tisíce USD za skladné, rychle odpovìdìli, ¾e s Niké nemají nic spoleèného, a» se lodìnice obrátí na mì…”
To máme paradoxy, ¾e páni prezidenti…
