Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Strom ¾ivota

Kdy¾ jsem byla malá holka, tak jsem strašnì ráda tancovala. Naši jezdili v létì do Lahovic, do letní restaurace, tam hrála harmonika, zpívalo se a tancovalo.

V pubertì jsme chodily s kamarádkou tajnì tanèit na Støelecký ostrov, potom do Národního domu na Smíchovì. Kdy¾ jsem se vdala, tak zaèal tanec, ale ponìkud jiný. Domácnost, dìtièky, a tak poøád dokola, a¾ jsem na tancování málem zapomnìla.

Na jednom podnikovém bále jsem po¾ádala man¾ela o tanec a zjistila jsem, ¾e netanèí. Alespoò to tvrdil. Jen tak matnì jsem si vzpomínala, ¾e kdy¾ si mne namlouval, tak se pøeci jen o nìco na parketì sna¾il, ale bylo to marné, odmítl si vzpomenout.

Šla jsem na to od lesa. Koupila jsem lístky do taneèních pro dospìlé, sehnala hlídání k dìtem, no prostì zajistila plynulý chod rodiny, aby nemohl couvnout a èekala jsem jak to dopadne.

Veèer jsem mu to oznámila. Ještì nikdy jsem nevidìla ¾ádného mu¾ského tak udiveného. Kategoricky odmítl. Prvnì v ¾ivotì jsem pou¾ila ¾enské zbranì, bylo mi do breku a tak jsem tedy breèela, breèela a breèela. Byl z toho vedle a tak tedy svolil. Byla jsem š»astná jako malá holka. Vyrazila jsem do Prahy, nakoupila jsem si šaty na prodlou¾enou, no prostì o co jsem byla v mládí ošizená, tak jsem si to chtìla vynahradit. Aby mými nákupy netrpìla rodina, tak jsem vyzvedla ze svého nekuøáckého fondu, který jsem si zalo¾ila, kdy¾ jsem pøestala kouøit.

Ve støedu veèer jsme vyrazili do Metra. Bylo tam k zalknutí, jeden pár na druhém. Taneèní mistr ze zkušenosti poèítal s velkou úmrtností. My jsme také umøeli. Tedy já ne, ale man¾el. Byl bledý jako stìna, opravdu jsem si myslela, ¾e to s ním praští. Od známých jsem se dozvìdìla, ¾e tam následující hodinu bylo volno.

Touhu po tanci ve mnì nezlomil. Jednou pøišla kamarádka a zvala nás na maškarní. Kdy¾ man¾el odmítl, rozhodla jsem se jít sama s kamarádkou. Budeme tanèit spolu a je to. „Za co ale pùjdeme?“ ptala jsem se jí. „No pøeci si nìco vymyslíme, tak špatnì na tom ještì nejsme.“ A tak jsme myslely. Víš, já bych mìla vyu¾ít tìch svých dlouhých zelených šatù, co jsem si nechala ušít do taneèních. „No, to je nápad!“ pravila ona. „Pùjdeš za Strom ¾ivota.“ A bylo to. V parcích zaèínaly puèet lísteèky, utrhla jsem pár vìtvièek, koupila dva metry bu¾írky a spletla obojí, ne ve vìneèek, ale na stojato, tak¾e kdy¾ jsem si to posadila na hlavu, tak mì z ní rašily vìtvièky (nìco jako je v Baronu Prášilovi, tomu jelenovi). Kamarádka mìla doma èerné šaty, tak šla za vdovu.

Jen jsme vstoupily na parket, hned nás všimla kapela a zdravila mì voláním, A» ¾ije stromoøadí, vydám toti¾ na víc stromù. Docela slušnì jsme skotaèily. V pùl dvanácté mnì moje vìtvièky ji¾ zapouštìly koøeny, vláhy mìly dost i hlava byla ponìkud pomaèkaná, šla jsem tedy na WC a ji¾ se odstrojila. Nesla jsem svoji korunu v ruce, kdy¾ ke mnì pøibìhl pan konferenciér celý udýchaný a pravil: „Kdepak jste milostivá paní, honem si to zase nasaïte a rychle na parket, bude defilé masek a porota se rozhodla, ¾e dostanete první cenu.“ Vzalo mi to dech, myslela jsem, ¾e si ze mne dìlá blázny, ale pøesto jsem si nasadila korunu a defilovala. Tøetí cenu dostaly dva lekníny, druhou cenu dostal Quasimodo, a první Strom ¾ivota.

Pan konferenciér se mnou dìlal interview. Ptal se, jak maska vznikla, a tak jsem mu to vysvìtlila. Pan konferenciér to shrnul velice jednoduše; dobrý nápad, pìt prstù, minuta strachu a dva metry bu¾írky z man¾elovy dílny. To, co porota hodnotila byla jednoduchost masky a nápad. Odmìnou mi byla dlouhohrající deska s Karlem Gottem. Kdy¾ se na mne z obálky díval rozesmátý Karlík, vzbudilo to ve mnì touhu také si zazpívat. Pøitoèila jsem se ke kapelníkovi a poprosila jsem ho, zdali by to nešlo si s nimi zazpívat. Ptal se mì, co by to mìlo být, hrdì jsem prohlásila „Svatí pochodují.“ A to ji¾ kapela spustila. Bylo to od nich odvá¾né, ale vyšlo to. Aplaus byl fantastický, Národní dùm se otøásal. Pan konferenciér se rozdovádìl a zasedl za klavír, tou¾e mì doprovázet. Musela jsem pøidat pár rokenrolù. Masky byly nadšené, ovace nebraly konce. Kamarádka mi dìlala mana¾era, odpovídala zvìdavcùm na dotazy, proto¾e mnì hlas opustil.

Ve tøi ráno jsme se unavené, ale š»astné vypotácely z Národního domu. Taxík nebyl nikde ¾ádný. Kolem jel kropící vùz, z recese jsem zvedla ruku. Kdy¾ úspìšný den, tak ve všem! Vùz zastavil a odvezl nás domù.

Doma na mnì èekal man¾el. Jeho pohled mì zmrazil, zmenšil. Byla ze mne taková malá, malièká holka, která udivenì kouká, proè ji hubují, v¾dy» si chtìla pøeci jenom zatancovat.
Ivana Látalová
* * *
Zdroj ilustrace https://figuredart.co a https://timenote.info/de


Komentáøe
Poslední komentáø: 07.05.2022  11:26
 Datum
Jméno
Téma
 07.05.  11:26 Vesuviana díky
 07.05.  10:55 KarlaA
 07.05.  10:36 Von
 07.05.  10:03 Pøemek
 07.05.  10:00 olga janíèková