Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POVÍDAÈKY (11)
 
Ptactvo za oknem
 
Zima zaèala nenápadnì, bez snìhu. Za svým oknem nabízím ptactvu semínka, mák, kousky jablek. Pøiletìla sýkora koòadra, zobla si a brzy je jich zde ji¾ nìkolik. Sýkorky nikdy nezobají samy. Jak objeví potravu, dají signál ostatním a u¾ se slétají jako malí pestøí papoušci.
 
Druhý den se objevilo nìkolik sýkorek modøinek. Jsou malinké, lehounké a veselé. Koòadry je mezi sebe pøijaly a nìkolik dní pøi tom zùstalo. Zdálo se, jakoby v celé velké zahradì jiného ptactva nebylo.
 
Jak dny ubíhaly, ulehl do zahrady mráz a popadával sníh. Pøiletìl brhlík, dokonalý elegán. Ladné tìlo, dlouhé a štíhlé, barvy v polotónech, jakoby uletìl z japonské kresby. Vá¾ný a sebevìdomý, stále jakoby soustøedìný do sebe. Nedal sýkorkám najevo svou pøevahu, jen urèitý odstup tady byl. Ale zobali všichni spoleènì.
 
Objevila se èervenka, naèechraný kulatý chomáèek s bystrým oèkem, nesmìlá pipinka. Nazobala si a odletìla, bez svého hejna. A u¾ tu byla další sýkorka, uhelníèek, zvaná lidovì babka. Ptáèek šedavých odstínù, ale stejnì radostný, jako jeho pestré pøíbuzenstvo.
 
Marnì vyhlí¾ím strakapoudy, nìkde tady pøece budou? Napadla spousta snìhu a mráz zesílil. Pøidala jsem za okno syrové sádlo. A u¾ tu byli. Probudili mì ráno stakatem svého zobáku a pracovali pak pilnì celý den. Zdaleka nejvìtší ze všeho ptactva, zobák jako strašná zbraò.
Ale nechávají drobné ptáèky ¾ivit se ve své blízkosti  a oni beze strachu tuto vznešenou svrchovanost pøijímají. Strakapoud se po nich ani neohlédl, pracoval na svém sádle a nevadilo mu, ani kdy¾ ta drobotina mu z jeho kusu u¾dibovala.
Pøi tušení nebezpeèí ulétá strakapoud jako první. Je plachý, ze všeho ptactva za oknem nejplašší.
 
Toho rána, kdy byl mráz arktický a sníh pokryl vše, zatmìlo se okno rozepjatými køídly velkého dravce, snad poštolky? Temná køídla vrhala velké tìlo proti oknu zas a znova, ale marnì. Èerstvé sádlo zùstalo dravci odepøeno, byl na to okno pøíliš velký, nemìl se kde zachytit. Zklamanì odletìl kamsi a zanechal za sebou tíseò. Chvíli trvalo, ne¾ se domácí ptáci odvá¾ili do svého teritoria.
 
Kosové, to je zvláštní kapitola. Tì¾kopádný intelekt! Šmejdí v zahradì pod jablonìmi, dobývajíce ze snìhu podzimní spadaná jablka. K oknu zrak nepozvednou, pachtí se ve snìhu. A tu jeden objeví se zázrakem na vìtvi velkého smrku, temná naèechraná buchta, a nehnutì hledí. Potom pøece jen neohrabanì pøistane na oknì, hledí zas nehnutì, popojde k potravì a dá se do jídla. Láduje se jako stroj, nekoneènì dlouho. Pøiletí strakapoud a usedne k svému sádlu. Ani nezaène klovat a u¾ kos se proti nìmu postaví a s otevøeným zobákem cosi vyhro¾uje.
Co zbývá moudrému strakapoudovi? Otevøe zobák a nadává taky. Oba dìlají na sebe ramena. Krky nata¾ené proti sobì, tìlo pøipravené k boji a pak oba vzlétnou. Strakapoud svi¾nì tøepe køídly do vrcholu smrku, kos plachtí k zemi jak  pøetí¾ený bombardér.
 
A u¾ jsou tady drobní ptáci, v pestrém reji nalétávají za okno, popadnou sousto a frrrrrr do výše. A za nimi další a další. Je to víøení nádherné, jen ho zhudebnit. Kam se hrabou kosové, v¾dy» oni se perou o sousto i mezi sebou!  Ale kde jsou stehlíci? A pìnkavy? A kde vrabci proletáøi? Snad nevymøeli?
 
Zapsáno ve stradonickém mlýnì 2. února 2010
 
Vrabci pøiletìli! Poèátkem bøezna objevili mé ptaèí okno a navštìvují ho pravidelnì. A brzy po nich pøiletìli mlynaøíci. Mlynaøíci do mlýna.
 
Zapsáno 21.bøezna, v první jarní den.
 
* * *
 


Letní vzpomínka
 
V zapadajícím slunci nade mlýnem létaly vlaštovky. Proti modrému nebi se jich tøepotaly desítky jako motýli pro radost.
 
Naše stradonické vlaštovky vyvedly mladé a já myslím, ¾e  mláïata ze spøátelených hnízd se spoleènì cvièila v letu, který je brzy èeká smìrem ji¾ním.
 
Vzlétaly vysoko nad støechy mlýna a zase se spustily tak nízko, a¾ mi krou¾ily kolem hlavy a štìbetaly; bylo to ú¾asné.
 
Text a foto: Olga Janíèková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 17.12.2018  23:05
 Datum
Jméno
Téma
 17.12.  23:05 olga janíèková
 17.12.  15:41 Mara
 17.12.  11:46 KarlaA
 17.12.  10:05 Vesuvjana díky