Zatím co v mládí jsem všechny filmy vidìl v kinì, tak posledních øadu let je to z TV obrazovky. Úvahou docházím k názoru, ¾e by v tom nemìl být rozdíl pokud jde o dojem z filmu, zá¾itek, hodnotu filmu.
Ve skuteènosti mì to však nevychází u¾ tím, ¾e zatímco jsem schopen vyjmenovat øadu filmù, které jsem vidìl pøed desítkami let a okam¾itì se mi vybaví tøeba Horalka, Zemì odkud pøicházím, Man¾elství po italsku, Chléb, láska a fantazie, Fanfán Tulipan a další, pochopitelnì spolu s herci jako S. Lorenová, G. Lolobrigina, M. Mastroiani, Gerald Philips, nerozluènou dvojicí J. Gabin-A. Delon tak filmy, které jsem vidìl minulý týden v TV si tì¾ko vybavím a s herci je to obdobné.
Mo¾ná se zde promítá i kapacita mé pamìti a zpùsob zápisu do ní, myslím tím rozdíl mezi jedním filmem za týden a mezi tím vyprávìní si o nìm se spolu¾áky, na rozdíl od souèasného shlédnutí i dvou filmù za veèer a ještì mezi tím vypínání pamìti jako obrany proti pøipitomìlým reklamám v zájmu zachování si duševního zdraví.
Kdy¾ jsem si pøipomenul všechny ty fantastické francouzské a italské filmy z doby mládí, tak jsem marnì pátral ve své pamìti o souèasných italských a francouzských filmech.
Kde nic tu nic, vybavil se mi pouze Louis de Funés a filmy s ním, ale i to je u¾ dávná historie.
Pøešel jsem proto radìji k domácím filmùm. Skoro jsem se polekal ze ztráty pamìti, kdy¾ jsem si bez problému vybavit desítky filmù z pøedváleèného období s velikány jako Burian, Nový, Marvan, pøes mno¾ství filmù z doby pøed a po normalizaci, seznam by byl dlouhý a není to tøeba, všichni je známe, nebo» posledních 25 let se promítají i nìkolikrát do roka, ale problém je zase souèasná doba.
Pøemýšlel jsem co pøidal dalšího k Pelíškùm a nic se mi nevybavilo. Nezachránil to ani film Odcházení, který nezachránilo ani vychvalované umìní re¾iséra a autora v jedné osobì, které film pøed dokonèením provázelo. Odcházet od obrazovky jsem zaèal po nìkolika minutách a po deseti jsem odešel definitivnì.
Ale asi to bude moje chyba, jak se sice výsti¾nì i kdy¾ mo¾ná ne pøíliš spisovnì øíká èas a prd nezastavíš, tak bych dodal, ani globalizaci a ani ve filmu.
Jako kutil z návštìv hobby marketù vím, ¾e ka¾dý výrobek zde od ¾árovek, pøes èerpadla, sekaèky a pomalu i kladívka je vìtšinou od jednoho monopolního výrobce pro celý svìt, tak proè výroba filmù by na tom mìla být jinak.
Alespoò pro sebe jsem si tím vysvìtlil, proè jsem v posledních letech nevidìl francouzské, italské s jiné filmy, proè jsou filmy v podstatì jen z USA. Nakonec se tím chlubil nedávno i Obama, kdy¾ líèil pøednosti Ameriky a jako pøíklad uvedl, ¾e nejlépe na svìtì umí vyrábìt zbranì a filmy.
Ano, vyrábí spoustu filmù a ve vìtšinì z nich jsou i ty zbranì. A kde jsou zbranì, je i støelba a mrtvoly.Tím nemíním øíci, ¾e by se mi nìkteré americké filmy nelíbili, ale uvítal bych i jiné. Stejnì tak bych uvítal i jiný obsah, ne¾ vra¾dy, znásilnìní, mrtvoly. Pøi trošce pøedstavivosti se skoro divím, ¾e z tištìné verze TV programu nekape krev. Pøeci z Myšlenek zloèince, Vra¾d v Midsomeru, èinnosti oddìlení pro nejodpornìjší zloèiny v New Yorku èí Los Angeles pod názvem Zákon a poøádek a podobné to nemù¾e jinak vypadat.
Sleduji to, i kdy¾ nìkdy je to namáhavé na hlavu, zejména ty naše kriminální seriály. Tøeba kdy¾ jeden herec v hodnosti poruèíka v kriminálce záhy vystupuje jako ministr pøes všechny generály ve zprávách co následují po filmu. Nìkdy si myslím, ¾e je to placená reklama na jeho genialitu.
Ale zase, jak se øíká. kdo umí ten umí. V¾dy» spisovatelka Jessika Fletcher, inspektor Colombo, nebo pøítel Monk tam také mají mrtvolku a pøesto se mi tyto filmy líbí.
Oni toti¾ mimo té mrtvolky tam vesmìs myslí, nalezení padoucha je výsledkem pøemýšlení, pøedstavivosti, nikoli laboratorního rozboru a analýzy vzorku poèítaèi. Ty oni nemají , nemají dokonce ani mobily a obejdou se bez nich jako to pøed nimi dokázala Agáta Christie.
Pokud by nìkdo po pøeètení mé úvahy si myslel, ¾e u¾ mi není pomoci, ¾e jsem v dùsledku vìku zdìtinštìl a jsou pro mì leda pohádky, tak se mýlí, zatím je nevyhledávám, aè sledováním sympatické dvojice z Bavorska Huberta a Stallera mám zøejmì dobøe našlápnuto, ale k Jù a Hele je ještì dlouhá cesta, alespoò doufám.
