Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vyprávìnky


aneb - Podivní tvorové z jiného svìta


Rypouš vodní


Ptáte se, co to je? To bych také rád vìdìl, a proto pøedkládám tuto historku ètenáøùm-myslivcùm s nadìjí, ¾e se najde nìkdo, kdo se s tímto podivným tvorem nìkdy setkal. Musím ale zaèít nìkde pøed patnácti lety.


Mìl jsem toti¾ více ne¾ dvacet let chalupu, nebo spíše chatu, v takovém hezkém místì nedaleko obce Tøi Sekery u Mariánských lázní i s rybníèkem, který byl svìdkem mého prvního setkání s rypoušem. Tehdy jsem ovšem nemìl tušení, ¾e takový tvor vùbec existuje.


Bylo to jednoho letního dne v roce 1994 a èekali jsme návštìvu syna s rodinou, a tak by se hodilo nìkolik pstruhù k obìdu. Ráno kolem šesté hodiny jsem sešel dolù k rybníèku pøed chatou, osazenému nìkolika kapøíky, línky a také houfkem pstruhù, které jsem na jaøe koupil u pana Vláška v Broumovì.


Ještì jsem ani nestaèil rozbalit šòùru s muškou, kdy¾ mne u bøehu, asi 5 metrù nalevo ode mne, zaujalo mno¾ství bublin stoupajících ze dna a rozprostírajících se do stále vìtší plochy na hladinì. Hrome, co to je? Ryba to není, cejni tu nejsou, a samovolnì se plyn z bahna nemù¾e v takové míøe uvolòovat! Aby tak ondatra, to by bylo nadìlení; však víme, co umí udìlat s bøehy. Loni se objevila u Pepy Hiršfelda a ne¾ ji staèil vypudit, mìl po rybníèku i po rybách.


Co tak nepohnutì stojím a civím na ty bubliny, vynoøí se z vody kousek hlavièky s korálovými, nápadnì blízko sebe umístìnými svìtly. A ták, on je to norek! Urèitì utekl nìkomu z chovu a teï ho máme v ko¾ichu. Jen¾e ono se to ponoøilo a po chvíli se ukázala nad hladinou hlava znovu, tentokrát trochu blí¾ a celá, opatrnì jistíc, a já nevìøil, co vidím. Byla sice pokryta srstí, ale velmi krátkou, svìtle ¾lutou, bez ušních boltcù, ale s jakýmisi výrùstky podobnými rù¾kùm a s dlouhou mordièkou, dá-li se ten útvar tak nazvat. On to byl toti¾ spíše prodlou¾ený vìtrník, skoro jako malý, tak pìt, šest centimetrù dlouhý chobot. Netrvalo ani tøi vteøiny a pøelud zmizel, abych ho ji¾ nikdy nespatøil.

Veèer, kdy jsem sedìl se synem v hospodì „U tetøeva“ a všechno vyprávìl a popisoval, nikdo mi nevìøil. Nikdo se prý s nièím takovým nikdy nesetkal, ani takoví myslivci jako Milan Dvoøák, Pepa Langáš èi dokonce Míra Tømínek, který lovil i v Africe. Zkrátka, byl jsem za lháøe.


Asi za mìsíc jsem jel do Lipové, malé vesnice za Chebem, nechat si u svého známého preparátora vyèinit jezevèí ko¾ku. Je to starý lesák, ji¾ léta v dùchodu, a zná všechno, co se v pøírodì plazí, plave, bìhá a létá, ale ani on mi neporadil. Proto¾e si ale ke mnì, jako k zákazníkovi, nedovolil projevit ¾ádné pochyby, vyøešil to tak, ¾e mi doporuèil navštívit svého kamaráda, devadesátiletého bývalého kní¾ecího foøta Josefa (Seppa) Schaffelhofera ve vedlejší vsi. A to byl tedy zá¾itek!


Samotné stavení, prý pùvodnì foøtovna ještì z dob Marie Terezie, byla nádhernou, i kdy¾ ji¾ znaènì ošumìlou ukázkou døívìjších malebných staveb, které vrchnost stavìla pro své panské slu¾ebníky. Mùj pøíchod ohlásil sípavým štìkotem postarší jezevèík a na zápra¾í se objevil, na své stáøí ještì statný èlovìk, který jakoby vystoupil z románù Karla Klostermanna, Jana Vrby èi z Tùmových Èeských mlýnù.


Bílý knír, licousy jako Franc Josef, na sobì zelené manšestrové kalhoty, zelenou vestu a na hlavì starý tmavozelený „švarcnberák“ se širokou zelenou stuhou a jezevèí štìtkou ve støíbrném toulci. Pozval mne dál, pozdravili jsme se a posadili.


Co jsem vidìl uvnitø, to se nedá slovy popsat. Byla to nádhera a pastva pro oèi ka¾dého návštìvníka a myslivce zvláš». Takové mno¾ství trofejí, obrázkù, zbraní, holí, dýmek a roztodivných starodávných lesáckých a loveckých pøedmìtù jsem, mimo muzeí, nikde nevidìl.


Kdy¾ jsem se po malé chvíli vzpamatoval, øekl jsem mu, proè pøicházím, popsal, co jsem vidìl a pøibli¾nì také nakreslil hlavu toho tvora. Beze slova vstal, uvaøil èaj, èi vlastnì odvar z hrsti nìjakých bylinek a k tomu pøidal sklenièku domácí jalovcové.


Po chvíli, kdy¾ jsme si pøipili, polo¾il mi ruku na rameno:
„Chlapèe, to co mi øíkáte, nemù¾e bejt pravda, proto¾e jinak by to byla zoologická senzace. Ten tvor toti¾ u¾ pøed více ne¾ sto lety vymøel. Já jsem ze starýho lesáckýho rodu a mùj dìdek i mùj táta slou¾ili na jednom kní¾ecím panství v rakouským Solnohradsku, kde tehdy nebyla v potocích vo tohoto ¾ivoèicha ¾ádná nouze. Nìkde mu øíkali Rüsselratte, nìkde zase Schweinmaus. Byl asi tak velikosti malej ondatry, bìhy vopatøený plovacími blánami a s lysým, asi ètyøi couly dlouhým placatým vocasem jako bobr, ale votoèeným na štorc, jako u ryb. Hlava s vostrejma rù¾kama pota¾enejma kù¾í byla protáhlá v jakejsi rypák, podobnej jako má jihoamerickej tapír, ovšem jen tak na dva, tøi coule dlouhej. Vyskytoval se tehdy skoro výhradnì jen v Rakousku. Prej ho vidìli taky na Šumavì v okolí Kvildy, ale to není spolehlivì potvrzený. Øíkalo se, ¾e ho kdysi jeden pøedek našeho pána dovezl ze svejch cest po svìtì, ale vodkaï, to nikdo nevìdìl. Jen¾e nìkdy po roce 1890 vypukl mezi nimi nìjakej mor, nebo co, a zaèali houfnì hynout. Nìkolik posledních zastøelil mùj táta v roce 1891 a také jsme mìli jednoho doma vycpanýho. Toho však, bohu¾el, se¾rali rušníci a ko¾ojedi. Nìco vám ale pøece jen uká¾u.“


Vzal mne za ruku a zavedl do vedlejší komory, otevøel starou almaru (opravdu almaru, ¾ádnou moderní skøíò), vytáhl spodní zásuvku a z ní plechovku s nápisem Bohnenkaffee Meinl. Otevøel ji a to, co jsem uvidìl, mi vzalo dech. Byla to miniaturní, 12 cm dlouhá a 8 cm široká øezbovaná podlo¾ka pod trofeje a na ní malá lebka. Ne celá, ale bez spodní èelisti, tak, jak je zvykem u trofejí s parohy èi parù¾ky, a na podlo¾ce nápis Eistal, 7/VI/1891.


„Tak, tady vidíte, co zùstalo z Rüsselratte a mù¾ete ji tøeba poèeštit na rypouše vodního. Je pøes sto let po vymøení, tak¾e uznáte, ¾e jste ji nemoh´ vidìt ¾ivou. Ale abyste mìl na mne a tenhle den památku, já vám tuhle lebku vìnuju.“


Vtiskl mi do ruky podlo¾ku s lebkou:
„A teï bì¾te v klidu domù, nepøemejšlejte, co jste vidìl a vzpomeòte si nìkdy na starého Seppa. U¾ tady asi dlouho nebude!“


Upøímnì jsem podìkoval a odešel s hlavou plnou dojmù. Došel jsem k vozu a ne¾ jsem usedl za volant, ohlédl jsem se, abych ještì jednou spatøil to malebné stavení. Stáli tam na zápra¾í oba a dívali se za mnou - starý císaøský foøt a jeho pejsek. Bylo to naposled, co jsem je vidìl. Kdy¾ jsem si toti¾ za tøi týdny pøijel do Lipové pro hotovou zakázku, dostalo se mi s ní i smutné zprávy: Sepp pøed pìti dny zemøel a dva dny po nìm ho následoval i jeho starý dýchavièný daklík.


Teï bych mìl svoje povídání skonèit, ale nemohu, proto¾e se musím sebe i vás, kteøí jste to doèetli a¾ sem, zeptat: co jsem to vlastnì v tom rybníku vidìl? ®il nìkdy v Rakousku skuteènì ten záhadný tvor?

 

* * *


Odpovìï: Tento pøíbìh se nikdy neudál, je to myslivecká latina :-)


Ludìk «opka

* * *

Ilustrace © Aleš Böhm

Zobrazit všechny èlánky autora




Komentáøe
Poslední komentáø: 14.07.2015  23:03
 Datum
Jméno
Téma
 14.07.  23:03 Ludìk
 14.07.  10:03 Vesuvjana díky
 12.07.  18:32 Blanka K.
 12.07.  09:14 kusan