Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kabaretní šapitó Eduarda Basse

 


V názvu jsem se pokusil mo¾ná trochu neobratnì zdùraznit dva ze tøí oborù, které jeho renesanèní osobnost obsáhla nejvýraznìji. Napsal o sobì u¾ jako devatenáctiletý: „Jedna je pro mne hrozná otázka: Kde je moje místo? Ochotný ke všemu a všude diletant, nevím stále, co zaèít a co dìlat.“ Jeho ¾ivot ovšem ukázal, ¾e diletantem nebyl nikde, cenìným odborníkem všude.


Eduard Bass ( 1. 1.  1988 - 2. 10 1946 )


Mo¾ná to tak úplnì neplatí o jeho zaèátcích. Jako syn majitele malé továrnièky na kartáèe v Hostivaøi nastoupil nejdøív dráhu podnikatele juniora. Proto také vystudoval obchodní akademii, pokoušel se i o vysokoškolská studia tady i v cizinì, ale z tìch záhy vycouval. K jeho samozøejmé výbavì patøila znalost jazykù, cestování po Evropì, pracovní i studijní. Otcova továrnièka èasem zkrachovala a šla do konkursu, a to mu umo¾nilo vìnovat se oborùm jemu bli¾ším, literatuøe, novinám a zpoèátku pøedevším kabaretu. Do legendární Èervené sedmy sice nepøišel jako zakládající èlen, ale podle skuteèného zakladatele Jiøího Èerveného ji po roce. 1913, kdy do ní nastoupil, pozvedl na profesionální úroveò. Psal texty, vystupoval jako improvizátor, vtipnì glosoval souèasné pomìry.


Trochu jsem ale pøeskoèil. Mladý Eduard Schmidt mìl patrnì humor daný u¾ do vínku. Narodil se prý pøesnì v pùlnoci 31. 12. 1887, nebo pro jiné 1. 1. 1888. To bylo datum narození, které sám oficiálnì uvádìl. K pseudonymu Bass pøišel u¾ jako zaèínající kabaretiér, ještì pøed Èervenou sedmou. V souboru u¾ jeden Šmíd byl, a tak dostal pøezdívku podle své mohutné postavy, k ní¾ patøil i hluboký hlas. Z Eduarda Schmidta byl a zùstal Eduard Bass.
Na zaèátku první republiky se Bass s Èervenou sedmou rozešel, ale s Èerveným zùstal v pøátelských vztazích. Lákala ho novinaøina, trochu u¾ z ní okusil v rùzných satirických èasopisech, ale nabídka Lidových novin patøila k tìm, které se neodmítají.


Ve dvacátých létech startuje skoro strmá kariéra novináøe, redaktora, pozdìji šéfa pra¾ské mutace Lidových novin. Kdy¾ se zaètete do dochovaných redakèních poznámek skvìlého šéfa, s úctou musíte vnímat rozsah jeho znalostí, kontaktù i potøeb redakce. Po smrti Arnošta Heinricha se Bass ujal funkce šéfredaktora a maršálskou hùl v tìchto špièkových novinách dr¾el a¾ do r. 1938. Tam se jeho osud podivnì láme. Pøekvapilo mne trochu, jak všechny Bassovy ¾ivotopisy uzavírají tuto epizodu nic neøíkající formulkou, ¾e z LN musel odejít. Našel jsem i náznaky tvrzení, ¾e dùvodem byl jeho neárijský pùvod, ale to je zøejmì nesmysl. Jeho pùvodní jméno Schmidt sice nìco takového mohlo naznaèovat, ale zdá se, ¾e v duchu Norimberských zákonù byl rasovì èistý. Z opaèné strany se ozývaly hlasy, ¾e se málo zastával svých vyhozených ¾idovských pøátel, tøeba Karla Poláèka. Hodnotit tuhle dobu z odstupu sedmdesáti let sice mo¾né je, ale není to úèelem mého textu. Pravdou zùstává, ¾e funkci šéfredaktora opustil v roce 1938 a úplnì se s LN rozešel v roce 1942. Soudì ovšem z pováleèného vývoje, Bass se svému èešství nijak nezpronevìøil, proto¾e hned po osvobození byl šéfredaktorem Svobodných novin, které navazovaly na Lidové noviny, opìt jmenován.


Vlastnì s mnichovskou kapitulací pøichází další výrazné období plodného tvùrèího ¾ivota talentovaného všeumìla. U¾ na zaèátku dvacátých let vydal skvìlou Klapzubovu jedenáctku, která mìla mimoøádný ètenáøský ohlas. Potom se ovšem jako spisovatel trochu odmlèel, naštìstí ne absolutnì. Pro LN pøipravoval èetbu na pokraèování, zdaøilá je i jeho jakási kronika revoluèního roku 1848. Ovšem po odchodu z redakce se rozmáchl k literárnímu skvostu, který není zdaleka jenom oslavou starých cirkusù a jejich kouzla. Román Cirkus Humberto vyšel v r. 1941 a krom krásného pøíbìhu kluka ze Šumavy, Vaška Karase, tam potkáte i nádhernou komunitu èeských ten»ákù, stavìèù, lidí èasto i vzdìlaných, svìtobì¾níkù, svázaných pevným poutem s vlastí. A tihle lidé prozáøí román, který vyšel v èase více ne¾ krutém. Bassùv román miluji od mládí, málokdo asi nezná televizní adaptaci. Tady se završilo tøetí špièkové øemeslo tvùrcovo, pøišel skvìlý a pøipravený spisovatel. Kdy¾ se probíráte teoretickou pøípravou Bassovou, ¾asnete, kolik detailních, vpravdì øemeslnických poznámek a studií dílu vìnoval. Ovšem nad øemeslem se potom klene svébytné vypravìèské umìní, posvìcení, síla tvùrcova talentu.


Závìr ¾ivota trochu neprávem opomíjeného všeumìla nebyl radostný. Na konci války mu umírá milovaná ¾ena Táòa, nadaná sochaøka i hereèka a sám Bass si funkce šéfredaktora Svobodných novin také neu¾il. Zrazovalo ho srdce a definitivnì ho zradilo 2. øíjna 1946.


Trochu mne trápilo, ¾e právì tak výrazný, vzdìlaný a erudovaný autor upadal do zapomnìní. Pokud se mi podaøilo oèistit trochu alespoò jedno písmenko na jeho umìleckém jménu, budu rád. Eduard Bass.


Josef Hejna

* * *
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.03.2015  17:11
 Datum
Jméno
Téma
 16.03.  17:11 Ludmila
 16.03.  15:18 Von
 16.03.  11:25 kusan.
 16.03.  10:01 autor
 16.03.  08:39 MilunaH
 16.03.  06:57 KarlaA