Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Úvahy o vìdì a technice


„Druhá svìtová válka, Hirošima, 6. srpna 8:15 hodin: Americký bombardér B-26 Enola Gay shodil na Hirošimu, mìsto na ostrovì Honšú, atomovou pumu. Šlo o první bojové nasazení této zbranì hromadného nièení v historii válek. Sedmdesát a¾ osmdesát tisíc osob zahynulo pøímo pøi výbuchu nebo krátce poté, dalších pìtasedmdesát a¾ sto pìtadvacet tisíc obìtí pak zemøelo na následky v nadcházejících letech. […] Nagasaki, 9. srpna 9:30 hodin: Americký bombardér B-29 shodil na Nagasaki druhou atomovou pumu. V troskách mìsta na ostrovì Kjúšú okam¾itì nalezlo smrt ètyøicet a¾ sedmdesát tisíc osob a ke zranìní pøišlo mnoho dalších. Mimoto pak zemøelo padesát a¾ sto tisíc osob na nemoci z ozáøení a následky zranìní v prùbìhu dalších let a nìkteøí umírají dodnes.“
 

(David Browstone, Irene Franck: Historie válek, s. 450–451)


Otto Hahn, rodák z Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1939 zveøejnil spoleènì s Fritzem Strassmannem senzaèní objev – lze štìpit jádra atomù! Pøi tomto procesu se uvolòovala obrovská energie, kterou bylo mo¾né vyu¾ít – otázka znìla: Jak? Otto Hahna, který o pìt let pozdìji obdr¾el Nobelovu cenu za chemii, v tu chvíli zøejmì ani náhodou nenapadlo, jaké nedozírné (a chtìlo by se napsat hrùzné) následky bude mít vbrzku jeho objev – tedy atomovou bombu. Kdy¾ se v srpnu 1945 dozvìdìl o svr¾ení dvou pum na Nagasaki a Hirošimu a o katastrofì, je¾ to zpùsobilo, propadl hluboké depresi. Ji¾ pøedtím se nechal slyšet, ¾e pokud by nacisté vyrobili atomovou bombu, spáchal by sebevra¾du. Nyní se jen tì¾ko smiøoval s realitou – zprvu jí odmítal vùbec vìøit! Zájem o mírové vyu¾ití jaderné energie se dostavil a¾ pozdìji…


Tento pøíklad – by» není zdaleka jediný, leè zøejmì nejstrašnìjší – v nás evokuje øadu otázek. Do jaké míry je vynálezce za svùj objev zodpovìdný? Mìl by dopøedu promýšlet dùsledky? Je ovšem vùbec mo¾né je postihnout? Zvá¾it nejenom vyu¾ití, ale zároveò i zneu¾ití? A pokud ano, mìl by snad kvùli tomu upustit od bádání? A v rovinì nejobecnìjší se pøed námi tyèí otázka zcela zásadní: Slou¾í vìdecký pokrok a technika v¾dy ku prospìchu lidstva? Nejprve zamìøme pozornost na problém zodpovìdnosti – zodpovìdnosti vìdce za svùj vynález. Zdá se, ¾e se zde pouštíme na ošemetné pole etiky. Jak však tuto filosofickou, resp. praktickou disciplínu skloubit s exaktní vìdou? Pokud se pøidr¾íme analogie s rodièem a dítìtem, mù¾e se nám celý problém jevit pøístupnìjší bì¾nému myšlení. Otec èi matka mají zodpovìdnost za svou ratolest – do urèitého vìku. Tì¾ko jim klást vinu za to, pokud v dospìlosti jejich nezdárný synek nìkomu zakroutí krkem. Jistì, mohla k tomu pøispìt zanedbaná výchova, špatný pøíklad atd. atd., jen¾e ve výsledku ten nù¾ nedr¾eli v ruce oni. Stejnì jako Otto Hahn, i kdyby si nakrásnì uvìdomil, k èemu jeho objev a následné zveøejnìní povede, nebyl ten, kdo sestrojil atomovou pumu, ten, kdo vydal rozkaz k jejímu svr¾ení, ani ten, kdo tak uèinil. A mù¾eme správnì namítnout, ¾e pokud by na štìpení (v té dobì nazývané „pukání“ èi „praskání“) jádra atomù nekápnul on, postaral by se o to nìkdo jiný.

 


Zdálo by se tedy, ¾e otázku po zodpovìdnosti vìdce, resp. vynálezce, bychom mìli uzavøít ve smyslu, ¾e mu pøeci nelze klást za vinu, jak s jeho pøíspìvkem lidské spoleènosti její èlenové (zvláštì nìkteøí) nalo¾í. V¾dy» copak mohl Marx ovlivnit, co s jeho myšlenkami provede Lenin? Nebo Nietzsche pohøbený pro další generace Hitlerem? Navíc jen málokterý vynálezce se vrhá do víru práce s úmyslem škodit, s touhou sestrojit nìco, co pøinese lidstvu pouze zmar, bolest, utrpení a smrt. Není pøece chybou autora, pokud konal dílo s ušlechtilými zámìry, ¾e ho nìkdo jiný zneu¾il. Jen¾e… Pøesto se mi na mysl klube, ¾e ka¾dý, kdo tvoøí veøejnosti pøístupné dílo (tudí¾ i umìlci), nese a priori jistou osobní zodpovìdnost za to, ¾e ho uvádí v ¾ivot a ve známost.


Závìrem se vra»me ke druhé otázce z první èásti: Znamenají objevy vìdy a techniky pro lidstvo v¾dy pokrok a pøínos? Mohly by, mohly… nicménì neznamenají. Ve vìtšinì pøípadù snad ano, rozhodnì však ne v ka¾dém. Vinu na tom ovšem nenese samotný objev (vynález), nýbr¾ jeho lidské pou¾ití, èi spíše zneu¾ití. A ruku na srdce, èlovìk je ve své prazvláštní „vynalézavosti“ schopný škodit prakticky èímkoliv a komukoliv. Technický pokrok by nás navzdory tomu jistì mohl posunovat v¾dy kupøedu, jen kdyby se spoleènì s ním ubíral stejnou rychlostí vpøed i mravní vývoj. A ten, ¾el, zjevnì zaostává, a mezi technologickou a mravní vyspìlostí lidské rasy zeje hluboká propast. A proto bych se vzhledem k souèasné „konstelaci hvìzd“ klonil více k mo¾nosti, ¾e i kdy¾ víme, jak na to èi ono, mìli bychom nìkteré vìci prostì nechat být bez povšimnutí. To, ¾e nìco mù¾eme udìlat, ještì neznamená, ¾e to udìlat musíme.


Tomáš Záøecký

* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora





Komentáøe
Poslední komentáø: 21.01.2015  17:48
 Datum
Jméno
Téma
 21.01.  17:48 Jaroslav
 21.01.  15:58 Blanka K.
 21.01.  10:57 Ferbl
 21.01.  09:51 Von