Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem si povídala s … Josefem Lauferem


Josef Laufer byl v¾dycky velký fešár a šarmantní chlap. A zùstal jím – navzdory vìku – stále. O tom jsem se mohla pøesvìdèit, kdy¾ jsme se sešli v kavárnì Divadla Hybernia. Galantní, ochotný, se svým typickým úsmìvem. Showman. Poznala jsem se s ním vá¾nì moc ráda…


Rozhovor s Josefem Lauferem vyšel v èasopise Doba seniorù na konci letošního února.
 

 

Jedu stále na plný plyn


Josef Laufer (75) – herec, zpìvák, re¾isér a moderátor, v poslední dobì i spisovatel. Na mé všeteèné otázky odpovídal u kávy v Divadle Hybernia, kde se ještì tý¾ veèer promìnil v inspektora Colomba.


Ve vìku, kdy mnozí polehávají na gauèi a chodí sedávat na lavièku do parku, vy jdete z role do role, jste plný elánu a síly. Kde se to ve vás bere?
Ptáte se úplnì stejnì, jako se mì ptaly kolegynì v divadle. -To byste mì musely vidìt, kdy¾ mi bylo šedesát- odpovìdìl jsem jim. Na dùchod vùbec nemyslím, hraju a u¾ívám si to. Dìlám, co mì baví.

 

A co všechno to je?
Hraju inspektora Colomba ve høe „Vra¾da na recept“, v komedii „Mafie a city“ jsem mafiánem – to jsou èinohry. V muzikálu „Hamlet“, který má teï pøestávku, jsem Poloniem, v muzikálu „Mata-Hari“ se støídám v hlavní roli s panem Langmajerem a Hámou. Je plesová sezóna, zpívám na rùzných plesech, úèinkuju se skupinou Golem. Mám ještì vlastní pøedstavení „Veèer s Josefem Lauferem“, kde sám skoro dvì hodiny zpívám, hraju scénky, povídám si s diváky.

 

To se snad nedá zvládnout…
Ale dá. Ještì jsem zapomnìl – vloni mi vyšla kniha povídek „Roura od kamen a jiné povídky“, teï píšu druhou. Bude se jmenovat „Èerná a bílá kráva“, rád bych ji do podzimu dokonèil. V poslední dobì nic nere¾íruju, ale chystám se. No a zbývá mi èas i na sport – moc rád hraju tenis.


Vy jste opravdu nezmar. Pojïme se vrátit na samý zaèátek. Co vás napadne, kdy¾ se øekne Španìlsko?
Španìlsko – rodištì mé maminky. Ú¾asné prostøedí, laskaví lidé, nevídaná pohostinnost. Klid a pohoda a zároveò temperament a krev. Tady se mí rodièe poznali, kdy¾ táta odjel pomáhat do španìlské obèanské války jako lékaø, a u¾ se nerozešli. Moje maminka byla ¾ena do nepohody.


A co vás napadá v souvislosti s Francií?
Dýchá na mì svou zdobností, otevøeností, jako by se tu všichni lidé narodili ve znamení blí¾encù. Mám rád francouzské šansony i francouzské filmy. Tady jsem se v roce 1939 narodil, tady èekala maminka, a¾ tatínka pustí ze sbìrného tábora, a odtud jsme pak odjeli do Anglie. Vloni jsem se jel poprvé podívat do svého rodištì Sables d´Ollone, podaøilo se mi tu v matrikách dohledat mùj rodný list, vidìl jsem budovu, v ní¾ jsem poprvé spatøil svìtlo svìta. Bylo to moc dojemné.


Další roky jste tedy pro¾il v Anglii?
Ano, mùj o rok mladší bratr Allan se tam u¾ narodil. Anglie je krajinou mého dìtství. Mám rád anglickou literaturu, anglický humor. Angliètina byl první jazyk, jím¾ jsem mluvil. Podání ruky tu platí stejnì jako podpis na smlouvì, je to jistota. A to se mi líbí. Kdy¾ po válce v r. 1947 svolával Beneš èeskou inteligenci do vlasti, vrátili jsme se do Èeskoslovenska. Po Únoru plánovali rodièe zamíøit zpìt do Anglie, ale zavøely se hranice, bylo pozdì.


Váš tatínek byl ¾idovského pùvodu. Jak ho poznamenaly hrùzy války?
Prakticky nikdo z jeho pøíbuzných, kteøí zùstali doma, nepøe¾il. Otec se s námi o tom nebavil, chtìl nás ušetøit. Mám ale z války jednu nádhernou pøíhodu, znám ji z vyprávìní, proto¾e jsem byl velmi malý. Byli jsme tenkrát v Anglii, a kdy¾ došlo k bombardování Londýna, dopadla do našeho krytu bomba, která nevybuchla. Pyrotechnici zjistili, ¾e je naplnìná pískem a uvnitø byla cedulka „Smrt fašismu!“ Díky neznámým stateèným Plzeòanùm jsme zùstali na¾ivu.


Pojïme k vaší cestì do showbyznysu. Byla pøímoèará?

Nebyla. Od dìtství jsem sice šaškoval, ale ¾e bych se stal hercem, k tomu mì to zaèalo táhnout a¾ na vojnì. Kdy¾ jsme byli malí, s bráchou jsme natropili spoustu lumpáren. Zpoèátku jsme ¾ili v pohranièí v Dolním Rychnovì, kam byl otec vyslán jako obvodní lékaø. Vzpomínám, jak jsme lanem pøivázali našeho psa ke kolobì¾ce a nechali se táhnout vesnicí. Nebo jsme vylezli na støechu a hulákali písnièky, kterým jsme ani nerozumìli, proto¾e jsme neumìli poøádnì èesky. Dalo velkou práci nás potom z té støechy dostat dolù. Kdy¾ jsem se po základní škole rozhodoval, co dál, nemìl jsem na studia ani chu» ani správný politický profil. Vyuèil jsem se elektrotechnikem a šel jsem na vojnu.


A na vojnì jste zaèal hrát?

Tehdy jsem se pevnì rozhodl, ¾e budu hercem. Vzal jsem to pøes pantomimu. Nacvièil jsem pár výstupù, uspìl jsem v nìkolika soutì¾ích. A to mi nakonec pomohlo k tomu, ¾e jsem byl hned napoprvé pøijat na DAMU a vystudoval herectví.


Co tomu øíkali rodièe?
Podporovali mì, vidìli, ¾e k tomu mám vlohy. Mùj táta hrál na housle, psal kní¾ky, byl vynikající chirurg, byli jsme taková renezanèní rodina. Byl i filozof – èasto vzpomínám na jeho moudré rady, tøeba: První dojem dvakrát neudìláš. Nebo: Není špatné být druhý. Tomu všichni fandí, aby porazil toho prvního… Brzy po ukonèení studia jsem dostal hlavní roli v Hudebním divadle v Karlínì ve skvìlém muzikálu Gentlemani, co¾ byl náš úplnì první muzikál. Mezitím jsem zaèal i zpívat – showbyznys mì vtáhl, „vcucnul“, nechtìl jsem dìlat nic jiného. Muzikál mì provází vlastnì celým ¾ivotem, hrál jsem u¾ v jedenácti titulech, velmi rád napøíklad vzpomínám na muzikál „Pokrevní bratøi“, kde jsem hrál v hlavní roli a k tomu v sedmi dalších.


Hrál jste v Divadle ABC, v Hudebním divadle v Karlínì, hostoval jste v Národním divadle a mnoha dalších. Je vám nìkteré z nich bli¾ší ne¾ ostatní?
Mnì je dobøe všude, v¾dycky se pøizpùsobím. Daleko dùle¾itìjší ne¾ scéna jsou lidé. Mít kolegy, s nimi¾ je mi dobøe a na které je spolehnutí, to je nade vše. Mezi takové herecké partnery patøí Pepa Vojtek èi Janek Ledecký a mnozí další, s nimi¾ se na jevišti potkávám.


Vidìli jsme vás v Kameòáku re¾iséra Zdeòka Trošky, mnozí si vás pamatují také jako Paola v seriálu Cirkus Humberto re¾iséra Františka Filipa. Jak na tu roli vzpomínáte?
Kdy¾ mi byla nabídnuta, trochu jsem váhal, ¾e se nehodím vìkem. Ale re¾isér mì ujistil, ¾e v takovém seriálu musí herec obsáhnout dlouhé ¾ivotní období a maskérky si poradí. Helenku mìla pùvodnì hrát pùvabná Francouzka, potom Libuška Šafránková, a nakonec to byla korpulentní Nìmka, která se ke mnì vùbec nehodila…Kdy¾ mi v roli dala facku, málem jsem odletìl. Kamarádi si mì dobírali, jestli na ni mám pøíplatek.


Jste léta nejen hercem, ale i nepøehlédnutelným zpìvákem. Jakou hudbu máte nejradìji?
Nejbli¾ší jsou mi rokenroly, swing, ale mám rád i country. Mou pìveckou kariérou mì ji¾ tøicet let provází orchestr Golem, se kterým mám postavený celý repertoár. Tito muzikanti jsou hudebními autory vìtšiny písnièek s mými texty. Pøed nìkolika lety jsme v programu producenta Aleše Trdly s Hanou Horeckou a skupinou Netto hráli a zpívali americký county pop. I na to rád vzpomínám.


Vaší nejznámìjší je ale asi píseò „Sbohem lásko, já jedu dál“…
Zpívám ji velmi èasto, lidé si ji pøejí. Nevadí mi to. Je takovým malým zázrakem, ¾e zrovna tahle písnièka se stala hitem a dokonce takovou hymnou tirákù. Slova na melodii Vladimíra Severy mì napadla pøi jízdì autem a byla to nejrychleji otextovaná píseò ze všech, které jsem kdy psal- a to jich bylo více ne¾ pìt set. Pøed rokem jsem byl pozván na Slovensko na sraz tirákù, skoro mì dojal jeden øidiè, který mìl pøes celou kabinu mùj portrét a velkými písmeny vyvedený nápis Sbohem lásko, já jedu dál…


Jste známý i tím, ¾e skvìle ovládáte cizí jazyky. Mìl jste mo¾nost uplatnit to ve své profesi?
Mìl. Mùj tatínek mluvil i psal devíti jazyky, tak¾e ty jazykové schopnosti jsem trochu podìdil. Navíc mám herecké uši, které mi pomáhají zvládat cizí jazyky bez akcentu, tak¾e málokdo pozná, ¾e nejsem rodilý mluvèí. Zpívám hodnì v angliètinì, nìmèinu jsem vyu¾il napø. pøi moderování estrádního poøadu Ein Kessel Buntes. Ve španìlštinì jsem re¾íroval poøady na Kubì a v Mexiku, pøi práci v Brazílii jsem se domluvil portugalsky. Umím i polštinu, ruštinu, slovenštinu – v Polsku jsem mìl ètyøi roky svùj poøad „ Setkání s hvìzdou“.


Vaší ¾enou je u¾ více ne¾ ètyøicet let slavná kostýmní výtvarnice Irena Greifová. Bavíte se doma o své práci?
To víte, ¾e si o ní doma vyprávíme. Man¾elka mi i párkrát pomohla v mých poøadech svým výtvarným pohledem. Ale ¾e by øekla- Tohle si neoblíkej, vem si nìco jiného- to se snad nikdy nestalo. Máme toti¾ velmi podobný vkus a v¾dycky jsme se shodli. Jestli je u nás doma nìkdo slavný, pak je to moje ¾ena. Vytváøela kostýmy k více ne¾ osmdesáti filmùm, mnohé z nich byly velmi cenìné- napø. Petrolejové lampy, Noc na Karlštejnì, Jezerní královna, Tøi veteráni a mnoho jiných. Vymýšlela ú¾asné vìci.


A co vaše dcera Ester? Podìdila spíše geny výtvarné nebo hudební?
Ona je nejspíš po svém dìdovi, mém otci. Má velké sociální cítìní a nadšení pro pomoc potøebným. Pracovala v nadaci Èlovìk v tísni, zabývala se lidskými právy. Byla v Kosovu, Iráku, pracovala jako zmocnìnkynì pro Afganistán. Momentálnì je generální konzulkou v Istanbulu.


Myslel jste nìkdy na to, co byste chtìl dìlat, kdybyste mìl více volného èasu?
O tom nijak nepøemýšlím. Mo¾ná bych více cestoval, fotil, urèitì bych se nenudil. A profesní plány? Teï bych chtìl dopsat kní¾ku, hraju, zpívám, rýsují se další projekty, ale o tom se z povìrèivosti nemluví. V dubnu se chystá premiéra muzikálu Adam a Eva, kde budu hrát hlavní roli Boha, tak¾e se tìším a pilnì se pøipravuju.


Chtìl byste nìco vzkázat našim ètenáøùm – seniorùm? Máte pro nì nìjakou radu?
Mám. A budu velmi struèný: Nikdy a v nièem ¾ádný náhradní program!


Eva Procházková

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.05.2014  23:53
 Datum
Jméno
Téma
 23.05.  23:53 Ivan
 23.05.  19:19 Zdenka
 23.05.  17:44 EvaP
 23.05.  16:37 Blanka K.
 23.05.  15:34 Von
 23.05.  13:26 janina
 23.05.  13:19 Václav Proè je ta èeská pamì» tak krátká?
 23.05.  12:29 Ivan
 23.05.  11:43 ferbl
 23.05.  07:49 Karel