Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Marie Zieglerová: Pøíbìh kosí rodinky


Na svoje poslední vnouèe – Vendulku – jsem èekala devìt let. To u¾ byla pøedchozí tøi vnouèata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vìnovat, jsouc u¾ regulérní seniorkou.


Pro¾ívaly jsme spolu dobrodru¾né vycházky po zahradì, kde rostlo tolik zajímavých kvìtinek a keøù, kde se na zídce vyhøívaly ještìrky, cvrèci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bìláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ¾ivotem ¾ije zahrada. ...“Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec“... no jistì, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dìlal velký hafan – kavkazan „Loldík“, Vendina chùva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneèku jiné dobrodru¾ství ne¾ dole na zahradì. Obrovské mraveništì lesních mravencù a¾ skoro nahoøe s lesem za plotem bylo cílem výprav. „...A ploè lezou? A ploè nosí semínka? A kde mají dìti?...“ To bylo otázek, a¾ z nich babièce šla hlava kolem. A proto¾e takové výpravy byly na denním poøádku, zaèala o nich babièka spisovat pohádky. Tøeba se budou líbit i vašim vnouèatùm.


Celý cyklus uvádím opravdu pravdivým vyprávìním o kosí rodince.


* * *


Pøíbìh kosí rodinky z jarního truhlíku


(vyprávìní nejen pro vnouèata)


Jednoho krásného dne, kdy sluníèko po nìkolika týdnech dubnových deš»ù a skorobøeznové zimy zase vysvitlo a ohøálo povìtøí, vykoukla babièka kuchyòským oknem, aby se podívala na tu krásu modré oblohy, co vesele prosvítala mezi jemnými bìlavými mráèky. Byla spokojená také proto, ¾e bolest v noze, která ji poslední týden velice trápila, byla menší, u¾ nerýpala v kloubech, ani do její jinak stále dobré nálady.


Jak tak koukala po trnkách u plotu obalených bìlostnými chomáèky kvìtù, zahlédla paní kosovou se zobáèkem plným suché trávy, jak se posadila do truhlíèku s pahýlky muškátù, které v minulých týdnech namrzly a které chtìla vyhodit.


… Copak tam ta kosice dìlá?… divila se babièka a velice pozornì se dívala, jak se paní kosová vrtí a zobáèkem zastrkuje suchá stébélka kolem sebe.


… Honem se podívej, dìdo, ona si tam staví hnízdo! Jak je mo¾né, ¾e se nebojí, v¾dy» je to tak blízko domu!


Celý den kosice pilnì pracovala, dokud hnízdo nebylo dost hluboké, dokud s ním nebyla spokojená. A pak najednou zmizela a babièka se bála, ¾e se do toho pìkného hnízdeèka nevrátí. Tøeba se polekala prádla, které plápolalo ve vìtru na šòùrách hned vedle, tøeba jí to pan kos rozmluvil, v¾dy» ho bylo slyšet, jak cosi rozèilenì vykládá a natøepává se na nejvyšší vìtvi lípy, odkud mìl dobrý rozhled. Asi se mu moc nelíbil ten huòatý velký pes, který chodil línì sem a tam po dvorku.


Druhý den to zvìdavá babièka nevydr¾ela a opatrnì se šla podívat, jestli je hnízdeèko prázdné. Nebylo! Pìknì uprostøed le¾elo krásné modrozelené kropenaté vajíèko a sotva se babièka vrátila do kuchynì, u¾ na nìm sedìla kosice a pozornì se rozhlí¾ela kolem. Nejspíš si byla slupnout ¾í¾alu, aby pøi zahøívání vajíèka nemìla hlad.


Týden utekl jako voda a v hnízdeèku se objevilo druhé vajíèko. Teï u¾ je kosí maminka moc èasto nenechávala bez dohledu a nehnula se, ani kdy¾ kolem ní babièka chodila nabírat vodu do bazénku. Jen se na ni pozornì dívala oèièkem jako èerný korálek pìknì ozdobený ¾lutým krou¾kem. No, babièka je zvìdavá, jak u¾ to mají babièky ve zvyku, a kdy¾ pøed veèerem kosice odlétla do zahrady, honem jí nakoukla do hnízda. Jak byla pøekvapená, kdy¾ uvidìla vajíèka tøi!


…Paneèku , to bude zpìvu, a¾ se kosátka vyklubou a kdy to bude?…
Povídali si o tom s dìdeèkem, který navrhl, aby se kosí mamince øíkalo ®ofinka, kdy¾ je tak peèlivá. A ona skuteènì peèlivá byla, dokázala sedìt na hnízdì i v tom velikém horku nìkolika posledních dní, obèas se zavrtìla, pøed sluníèkem jen uhýbala hlavièkou do trošky stínu a ochlazovala se pootevøeným zobáèkem.


Kdy¾ si pak babièka potøebovala vzít ¾ebøík opøený v kotci na druhé stranì muškátového truhlíku, neodolala a mrkla aspoò jedním oèkem do hnízdeèka, proto¾e ®ofinka pøed minutkou frnkla do zahrady sezobnout pár mravencù a nìjaké to semínko. Bo¾ínku, to ale zase bylo pøekvapení! Babièka ani nechtìla vìøit svým oèím a málem spadla ze ¾ebøíku, proto¾e napoèítala vajíèek pìt .


Jak to ta ®ofinka chce u¾ivit? A jestlipak jí bude pomáhat pøi krmení malých kosátek i jejich táta Vendelín, který si zatím vesele poletuje z lípy na oøech, poskakuje si po trávníku v zahradì a vesele ráno a veèer vyzpìvuje? Nesmíme mu ale køivdit. V¾dy» on moc dobøe ví, ¾e musí ®ofinku na hnízdeèku hlídat, aby ji nevyhnal nìjaký jiný pták kosák, tøeba ten, se kterým se ráno na zahradì popral, proto¾e mu lezl do revíru, nebo, nedejbo¾e, si na ní nechtìla smlsnout sousedovic èerná koèka, co se nìkolikrát za den plí¾í trávou za plotem. Ale koèky se vùbec nemusí ®ofinka ani Vendelín bát, proto¾e by ji k nám nepustil ten veliký huòatý kavkazan Lord, který na dvoreèku hlídá, tak¾e je v truhlíku ®ofinka i s vajíèky v bezpeèí.


Po dvou horkých týdnech, kdy to v polovinì jara vypadalo jako v nejparnìjším létì, pøišlo zase prudké ochlazení. Všichni si øíkali, ¾e je to snad u¾ naposledy a a¾ za pár dní odejdou „zmrzlíci”, bude u¾ opravdu pìknì a ®ofince se z vajíèek koneènì vyklubou holátka kosátka. Jediný, kdo z toho chladna mìl radost, byl Lordík, kterému je v jeho silném ko¾ichu moc horko, tak¾e si chodí pole¾et do vodárny, kde je i v nejparnìjším létì krásnì zimavo.


A» je horko nebo zima, ®ofinka sedí trpìlivì na hnízdeèku s vajíèky a odletí opravdu jen na chvilku, aby si našla nìco k snìdku. Dneska hledala v loòském listí, rozhazovala je zobáèkem kolem sebe a párkrát nìco sezobla. A tak jí babièka pøilepšila, kdy¾ v kompostu, který navá¾ela do folníku, našla dvì pìknì vypasené larvy chrousta. Napøed jí donesla jednu, a aby ®ofinku nevyplašila, polo¾ila larvu za hnízdo. Kdy¾ tam za chvilku nesla druhou, byla ®ofinka právì nìkde na zahradì, a tak larvu babièka povìsila na vìtvièku muškátu pøímo pøed hnízdo. Baculaté sousto zmizelo, jako kdy¾ mávnete kouzelným proutkem.


A je to tady, u¾ se to stalo, v hnízdeèku se otevírá pìt ¾lutých zobáèkù a ®ofinka si mù¾e køidélka ulítat, jak pro nì shání. Pátrá po celé zahradì a sbírá, na co pøijde. Je na všechno sama, Vendelín si kdesi u¾ívá svobody, asi má dojem, ¾e pro svoji rodinku dìlá dost, kdy¾ si na vršku oøechu vyzpìvuje. Ó, ty Vendelíne, mysleli jsme si, ¾e budeš starostlivìjší táta. Kdy¾ se u hnízda ani neuká¾eš, tak tì tvoje dìti vùbec nebudou znát! A jsou to taková sotva ochmýøená a ještì slepá holátka. Ještì ¾e o nich babièka ví, stará se i za Vendelína a donesla ®ofince, která si chvilièku odpoèívala a taky svoje ochmýøené dìti zahøívala, pìt ¾í¾al. ®ofinka se jí u¾ vùbec nebojí, jen se pozornì dívá, jak jí babièka ty ¾í¾aly dává co nejblí¾, aby na nì dosáhla z hnízda. Taky se do nich hned pustila.


Ubìhlo pár dní, babièka trhala plevel mezi keøíèky na pahorku a úplnì se polekala, kdy¾ pod jedním z nich našla mrtvého kosa. Zbyl z nìj jen naèepýøený chomáèek èerného peøí. Chudinka Vendelín, svoje území sice ubránil, ale zaplatil za to nejvyšší cenu. ®ofinka teï skuteènì zùstala na všechno sama, nic nepomáhalo její naøíkavé volání, kdy¾ hledala potravu pro nenasytné zobáèky. Babièce jí bylo velice líto a mìla strach, aby neuhynula i ostatní kosátka, proto¾e to nejmenší páté u¾ v hnízdeèku nebylo.


Jen¾e lítost nepomù¾e, ta nikoho nenasytí, a tak babièka zaèala ka¾dý den ®ofince pomáhat s krmením. Nejen ¾e jí nosila ka¾dou ¾í¾alu a ponravu, kterou našla pøi práci na zahradì, ale taky jí na drobounké kousíèky krájela kuøecí maso a vaøená vajíèka. Nièím ®ofinka nepohrdla, všechno mizelo jako sníh na sluníèku, jako kdy¾ mávneš kouzelným proutkem. A kosátka rostla pøímo pøed oèima. Za týden se opeøila a dneska babièka vidìla, jak to nejstarší a nejsilnìjší u¾ zkouší mávat køidélky.


Ale pøibyla další starost. Malá yorkšírka Bety je veliký lovec. Ka¾dý den šmejdí po zahradì a loví myši. Loví je taky pod Lordovou a Cedrikovou boudou, kde si doposud ¾ily docela v pohodì. No a pøi tom lovení si milá a bystrá Betynka všimla, ¾e jí nad hlavou nìco pípá, a tak si teï navykla šmejdit taky pod kosím hnízdem.


Bety naštìstí není koèka a k hnízdu nevyleze, ale malé kosí dìti za nìjaký den vyletí z hnízda a ne¾ se nauèí poøádnì lítat, budou urèitì hopsat po zemi, kde na nì èíhá nebezpeèí. Pokud bude Bety právì na dvoreèku, kam se velice lehko dostane, proto¾e podleze pod plotem, bude s nimi zle. Taky Lord pro nì znamená stejné nebezpeèí. Musíme teï jen èekat a doufat, ¾e budou dost silná, aby frnkla do bezpeèí lískového houští.


A teï ti, Vendulko, na kosátka prozradím, co dìlají, kdy¾ maminka ®ofinka odletí hledat nìjakou potravu. U¾ jsou veliká skoro jako ona, hnízdeèko je jim malé a jsou tam namaèkaná jako hrášky v lusku. Celé dopoledne na nì svítí sluníèko, je jim horko, a tak se sna¾í nìjak ochladit. Kdy¾ u¾ na to nestaèí zobáèky otevøené dokoøán, vyskoèí dvì nejsilnìjší na kraj hnízda, celá se naèepýøí a zobáèky si probírají peøíèka na náprsence, kterou mají stejnì svìtlehnìdou jako jejich máma, probírají si i letky na køidélkách, natøásají se, div ¾e neztratí rovnováhu, a tøepetají køidélky, co jim síla staèí. Myslím, ¾e u¾ to nebude dlouho trvat a vyletí do svìta. Kdy¾ uslyší, ¾e se máma vrací k hnízdu, honem do nìho hupsnou a všechny ètyøi ji vítají štìbetáním a otevøenými zobáèky, které jsou neustále nachystané zobnout cokoliv, co je k snìdku.


No vida, ani to netrvalo dlouho. Vèera se kosátka pøipravovala, a kdy¾ ráno kolem šesté babièka nakoukla z kuchynì, co se dìje v kosí rodinì, uvidìla, jak maminka ®ofinka vyvádí svoje pøedposlední dítì z hnízda. Napøed mu nìco chvilku štìbetavì vykládala, potom odletìla a kosátko roztáhlo køidélka a frnk! letìlo za ní. V hnízdì zùstalo poslední nejmenší, hopkalo po okraji a chtìlo taky za maminkou. Ještì mu to nešlo, tak zaèalo maminku volat a ta mu za chvilku donesla v zobáèku snídani. Potom babièka s dìdou odjeli do mìsta, a kdy¾ se za hodinku vrátili, bylo hnízdeèko prázdné, opuštìné.


A to je, Vendulko, všechno. Co bude s kosátky dál?


To je jako s dìtmi. Kdy¾ budou maminku poslouchat, všechno se od ní nauèí. Jak si v trávì hledat brouèky a ¾í¾aly, kde si mohou zobnout zralou jahùdku, kde rostou sladké bobulky èerného jeøábu, kde na jaøe nejdøív najdou pupeny na stromech, pøed kým si dávat pozor, aby se jim nic nestalo.


My jim teï popøejeme hodnì štìstí do ¾ivota a budeme se tìšit, ¾e nám, a¾ úplnì dorostou, pøiletí zazpívat.


* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 10.07.2013  19:50
 Datum
Jméno
Téma
 10.07.  19:50 Mara dìkuji
 10.07.  15:55 Blanka K.
 10.07.  14:29 Ivan
 10.07.  13:34 Tomá¹ Mácha
 10.07.  11:26 Vlastav
 10.07.  06:01 Bobo :-)))
 09.07.  19:07 Vesuvanka díky
 09.07.  16:13 Láïa K.
 09.07.  13:21 Vendula
 09.07.  11:08 Mara
 09.07.  08:28 Blanka B
 09.07.  06:43 KarlaA