Vivat Comenius
O pobytu Uèitele národù ve Fulneku bylo ji¾ popsáno mnoho textových stránek. Autoøi se vìtšinou zabývali pøedevším jeho literární tvorbou a politicko – nábo¾enskými pomìry, které zde panovaly v dobì, kdy zde Komenský ¾il a pak se skrýval na nejrùznìjších místech Oderských vrchù.
V souvislosti s jeho pedagogickou èinností jen okrajovì si badatelé všímali jeho výuky, oproštìné od knih a biflování zpamìti, kdy uprostøed pøírody, pod nejrùznìjšími druhy stromù, keøù a také v tìsné blízkosti záhonù kvìtin a zeleniny v tzv. ®ákovském háji se uèili poznávat ¾ivou i ne¾ivou pøírodu.
V odborné komeniologické literatuøe se èasto vyskytuje tvrzení, ¾e Jan Amos Komenský zavedl ve Fulneku chov vèel. To se však nezakládá na pravdì, nebo» vèelaøství v tomto teritoriu se traduje na podkladì archivních pramenù ji¾ od roku 1579. Základy pìstování vèel však Uèitel národù zde vštìpoval svým ¾ákùm od nejni¾ších tøíd.
Neménì výchovnì úèinné a pokrokové mìly být pak Komenským poøádané Slavnosti kvìtù, pøipomínající pozdìjší vysokoškolské majálesy. V rozsáhlém díle Komenského o tìchto zde uvedených akcích nenajdeme ¾ádnou konkrétní zprávu, obdobnì tak i v dílech jeho souèasníkù. O tìchto ušlechtilých Komenského mimovyuèovacích aktivitách se nám zachovaly kusé informace fulneckého kronikáøe Felixe Jiøího Jaschkeho z poèátku 19. století a také z ústní tradice, kterou si pøedávaly jednotlivé generace zdejších obyvatel.
Ostravský vysokoškolský uèitel doc. PhDr. Jaroslav Pleskot, CSc. ve svých pracích soudí, ¾e informace èerpal Jaschke pøedevším z archivních materiálù a z kroniky fulneckých augustiniánù, jejich¾ øeholní katolický øád byl zrušen Josefem II. S tìmito archiváliemi pak tento kronikáø volnì a nesystematicky pracoval.
O slavnosti, která se uskuteènila 1. kvìtna 1621 doslova napsal: „Roku 1621 na den Jakuba a Filipa chtìl pastýø beránkù slavit u nás nový svátek, který se mìl nazývat svátkem kvìtinovým. Èasnì ráno shromá¾dily se jeho školní dìti v jeho bytì, potom s ním šly do školy a zpívaly písnì takzvané duchovní, naèe¾ dva mu¾ové nalo¾ili na sebe koláèù, vánoèek a buchet a za stálého zpìvu mìl se celý prùvod ubírat do lukaveckého lesa. Ale stalo se jinak. Kdy¾ tato èeládka pøitáhla na námìstí, stáli tam u¾ pravovìrní s klacky a rozehnali školního rektora i jeho èeládku. Sami pak dle køes»anského zvyku uspoøádali procesí do polí.“
Z tohoto politováníhodného pøíbìhu je vidìt, jaký vliv na fulnecké obèany mìly dùsledky porá¾ky èeských a moravských stavù na Bílé hoøe 8. listopadu 1620 a s ní nastupující násilná rekatolizace zdejších obyvatel, s kterými Komenský vycházel donedávna velmi vstøícnì a pøátelsky.
Bohulibá snaha Komenského – pøipravit radostný a tvoøivý prvomájový den svým ¾ákùm, skonèila nezdarem a byla poèátkem zaèínající tí¾ivé situace pro rektora školy a správce zdejšího bratrského sboru, které nakonec vyvrcholily jeho útìkem z tohoto zfanatizovaného rekatolizovaného mìsta.
Komenským zapoèatá tradice nezanikla a byla následnì pøevzata i místním obyvatelstvem nìmecké národnosti. Po skonèení druhé svìtové války v roce 1950 zapoèal zdejší øeditel školy Petr Kadlèík navazovat opìt na tuto tøistatøicetiletou tradici. Spolu se svým bratrem Kvìtoslavem a dalšími uèiteli obnovili ®ákovský háj, kde byl opraven starý nìmecký pomník, na který byl dne 2. 6. 1957 vsazen nový reliéf busty Komenského od Olbrama Zoubka. Uèitelé mìli také nemenší zásluhu na vybudování Památníku J. A. Komenského rekonstrukcí budovy, ve které byl døíve bratrský sbor. Prozatímnì byl památník otevøen 5. prosince 1954. O tøi roky pozdìji byl reinstalován ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze. V roce 1961 byla budova bratrského sboru a školy prohlášena národní kulturní památkou. Další podstatné úpravy tohoto památníku probìhly v jubilejních letech Uèitele národù v roce 1970 a 1992.
Pøesvìdèováním politických i vládních èinitelù bylo dosa¾eno rekonstrukce fulneckého námìstí, ulic a zámku, jeho¾ poboøené ruiny domù se mìly pùvodnì zakonzervovat a být tak výstra¾ným pøíkladem hrùzy války pro další generace.
Díky tìmto obìtavým uèitelùm byla do Fulneku získána bronzová socha Komenského od Jana Štursy v nad¾ivotní velikosti, která byla pùvodnì odlita pro prostory pra¾ské Univerzity Karlovy.
Do Fulneku se pozdìji sjí¾dìli v rámci tzv. oborových Fulneckých dnù pedagogové mateøských škol, speciálních škol pro mláde¾ vy¾adující zvláštní péèe a dìtských výchovných ústavù.
Oprávnìnì se tak stal Fulnek vedle Uherského Brodu nositelem národní tradice J. A Komenského. Bohu¾el mnohdy byla tato celonárodní setkání ideologicky zneu¾ita.
PhDr. František Hýbl