Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nástrahy na Novém Zealandu

 

Nevím, co do mì vjelo, ale jednoho krásného dne jsem dostal pošetilý nápad udìlat po dlouhé dobì zase jednou dobrý skutek. Nenapadlo mì nic lepšího, ne¾ s úsmìvem pøistoupit k ¾enì Mánì a láskyplnì øíci: ”Tak za to, ¾e si na mì tak hodná a ¾e jsem zapomnìl na naše ètyøicátý výroèí svatby a na vánoèní dárek, tak jsem dostal ú¾asnej nápad a …”
Ne¾ jsem mìl mo¾nost vìtu ukonèit, Máòa zareagovala: “Já znám ty tvoje ú¾asný nápady. To bude zase nìco z èeho budeš mít radost jenom ty.”
“Ale né, Bafínku (jméno našeho psíka pou¾ívám, kdy¾ chci udìlat na Máòu dobrý dojem nebo kdy¾ na ní chci bankovky na pivo) tentokráte mì urèitì pochválíš, proto¾e navrhuji, abychom spolu jeli na dovolenou na Novej Zealand!”

 

Máòa se na mì nejdøíve nedùvìøivì podívala a pak vydechla: ” A to myslíš vá¾nì?” V¾dycky toti¾ na Nový Zealand chtìla. Ještì více ne¾ na dovolenou do rodného Èeska kam se se mnou bojí, proto¾e bych prý od rána do veèera vysedával s kamarády v hospodì. Nikdy jsem nepochodil, kdy¾ jsem sliboval návštìvy pohostinství pouze veèer. Nový Zealand má hospod málo a navíc oplývá pøírodními krásami, o kterých ka¾dý, kdo tuto malou zemi navštívil nadšenì mluví. Je proto na èase se do této zajímavé zemì vydat.

 

Máòa si brzo nato dala obnovit cestovní pas a postupnì domù pøinášela tucty bro¾ùrek, které místo utu¾ování man¾elství (v co¾ jsem po šlechetné nabídce Nového Zealandu potají doufal) po nocích peèlivì studovala a s jejich¾ pomocí vypracovala detailní program naší tøítýdenní dovolené. Z pøíruèek jsme dospìli k názoru, ¾e nejvhodnìjším prostøedkem na cestování po ostrovì je motorhome, proto¾e je vybaven koupelnièkou a záchùdkem a èlovìk nemusí hledat ka¾dý den ubytování v motorestech. Prostì to zapíchne, kde se mu líbí, nìco si ukuchtí a je v pohodì.
“Jste si jistý, ¾e vám nebude dìlat potí¾e motorhome øídit?” zeptala se paní v cestovní kanceláøi. Na mùj nechápavý pohled vysvìtlila, ¾e silnice na Novém Zealandì jsou uzouèké, klikaté a krkolomné. “Navíc i v pøíkrých horských prùjezdech nejsou silnice zaopatøené ochranným mantinelem,” dodala s vá¾nou tváøí.
“®ádné starosti,” odvìtil jsem sebevìdomì a v tu ránu jsem se zaèal v duchu chvìt. Nemám rád pøíkré srázy. Nenávidím výšky. Jak je nìco pøes tøi metry vysoko dìlá se mi blivno, m¾itky pøed oèima a tøesu se jako osika. Její dobøe mínìné obavy zpùsobily, ¾e jsem se na dovolenou u¾ v cestovní kanceláøi pøestal tìšit.

 

Pøíštích nìkolik týdnù jsem obtelefonovával známé, kteøí na Novém Zealandì byli, abych zjistil z první ruky jak to tam vlastnì s je¾dìním ve skuteènosti je. Silnì jsem zneklidnìl, kdy¾ mi kamarád Jenda Sma¾il, šofér z povolání øekl, ¾e jízda s tak velkou krávou jako je motorhome je jen pro ostøílené øidièe a ¾e on, který vìtšinu ¾ivota jezdil s náklaïáky, nejednou na pøíkrých silnicích myslel, ¾e to nedopadne dobøe. Opovr¾livì se na mì podíval a suše prohlásil, ¾e bych si mìl najmout místního øidièe proto¾e já se svým umìním za volantem nemám šanci.
Rodina také jasnì vidìla, ¾e z cesty v motorhome zaèínám mít vá¾né obavy a dcerky mi radily, abych si tento zpùsob popojí¾dìní nechal zajít.
“U¾ to vidìt táto jak budeš celej stresovanej, budeš trápit mámu a s tofolený pudete mít feliký chofno,” øekla zcela vá¾nì dcerka lámanou èeštinou a já se podivil, kdo ji nauèil tak sprostý slova. Nakonec jsem nad svými obavami zvítìzil. Bìhem bezesných nocí jsem sám sebe pøesvìdèil, ze jsem chlapák a ¾e se jako takový s øízením motorhomu vyrovnám.

 

Cesta se nemilosrdnì blí¾ila. Pøedstava tøíhodinového letu mì zaèala naplòovat hrùzou. Abych pøišel na jiné myšlenky, zapakoval jsem si kufr ètrnáct dnù pøed odjezdem. Pøátelé si mysleli, ¾e jsem se pomátl na rozumu a ¾e zbyteènì propadám panice. Mìli pravdu. Strach z letu, z øízení a nakonec z toho, ¾e kufr bude mít pøes váhu, mnì nedával spát. Jenom ¾ena Máòa byla klidná, vyrovnaná a dovolené se nemohla doèkat.

 

Doèkali jsme se. Máòa s neutuchající radostí, já s temnými obavami. Ty se však rozplynuly jako pára nad hrncem, kdy¾ jsem pøed odletem pozøel valium, které zapùsobilo vskutku zázraèným zpùsobem. Náhle jsem byl pøíjemnì uvolnìný a z cesty jsem si dìlal šoufky. Máòa byla ráda, ¾e jí neunavuji chmurnými pøedzvìstmi. Moje dobrá nálada se pøitvrdila, kdy¾ jsem na pilulku vypil dvojitou whisky. Nejdøíve jsem se zaèal pøipitomìle všemu pohihòávat a náhle, jako mávnutím kouzelného proutku jsem usnul jako špalek. Z hlubokého spánku mì krátce pøed pøistáním v hlavním mìstì ji¾ního ostrova Christchurch probudil bolehlav a ¾ádost krásné letušky neklamných maorských rysù o vyplnìní úøedního formuláøe. Pøiospalý a se ztrápeným výrazem ve tváøi jsem bez poøádného pøeètení formuláø vyplnil, letoun se dotkl pøistávací plochy, já si oddechl, ¾e jsme let ve zdraví pøe¾ili a poprvé jsem se zaèal opravdu na dovolenou tìšit. Zejména, kdy¾ jsem si na letišti levnì koupil litrovou láhev mé oblíbené Glenfiddich whisky, která zaruèovala pøíjemné trávení veèerù.

 

Pasová kontrola dopadla bez problémù. Usmìvavý mladý úøedník nás pøivítal v èeštinì, ve které nám rovnì¾ popøál pøíjemný pobyt a my se nestaèili divit jak je svìt malý.
Od nìho jsme se pak pomalu v zástupu turistù šinuli k celníkùm. Nešlo si nevšimnout velikého poutaèe varujícího pøed pašováním drog a nelegálního pøívozu potravin a vùbec všeho co v pøírodì roste.

 

“Mámo, doufám, ¾e nevezeš moje oblíbený buøty a tláèu, proto¾e by byl prùser,” za¾ertoval jsem, podal jsem vyplnìný formuláø zakabonìnému celníkovi a èekal na kufr, který musel nejdøíve projet rentgenovým zaøízením. Mezitím mì oèuchával pejsek beagle s deèkou s nápisem “Customs,” já s Máòou opìt za¾ertoval, ¾e se vsadím, ¾e mi ta bestie poèùrá nohu, ale tím legrácky skonèily.
Na rentgenu zaèaly svítit èervené ¾árovèièky zrovinka v tu chvíli, kdy¾ jim projí¾dìl mùj kufr a v pøíští vteøinì se u¾ na mì sápal zasmušilý úøedník, vytáhl mì z fronty, já si øekl “Hergot co ten chlap po mnì chce, v¾dy» pøece nevezu ¾ádnej kontraband,” chlápek, celý vztekem rudý v tváøi mi zašermoval mým vyplnìným celním prohlášením pøed oblièejem a vyštìkl: “Je TOTO váš podpis?”
“Samozøejmì,” odvìtil jsem klidnì, maje dobré svìdomí, ¾e nevezu nic zakázaného. Chlápek se na mì úkosem podíval a pøikázal mi otevøít zavazadlo. Celník se potom na mùj kufr vrhnul s profesionálním zápalem. Náhle našel co hledal! Otevøel krabici od bot, ze které vytáhl moje pohorky, obrátil je podrá¾kami vzhùru a vítìzoslavnì mi je strèil pøed zraky shromá¾dìných turistù pøímo pod nos. Já poøád nemìl tušení o co jde. Psí hovínko v rýhách podrá¾ky nevìzelo. Bylo v nich pouze trochu staré trávy, která v podrá¾ce pøed mìsíci, kdy jsem pohorky mìl naposledy na nohou, zùstala. To celníka vytoèilo natolik, ¾e mì zaèal silnì zvýšeným hlasem spílat do nepoctivcù, proto¾e jsem na formuláøi nepøiznal, ¾e na Nový Zealand vezu pohorky. Pak s botami nìkam na drahnou chvíli odbìhl.

 

Jak tak èekáme a¾ se celník objeví znovu na scénì, letištní halou se zaèala linout nádherná vùnì whisky.
“Cejtíš, Máòo?”
“Abych necejtila,” provinile odpovìdìla ¾ena a ukázala na plastikovou tašku, ve které nesla mùj oblíbený nápoj. Ta se pozvolna skrz rozbité dno, zaèala whiskou naplòovat.
“Jezišmarjá, Máòo, holka, co nás tady ještì dneska nepotká, dy» ty jsi tou taškou musela do nìèeho cáknout a rozbila si láhev,” øekl jsem a nad rozlitým alkoholem se mi do oèí vedraly slzy lítosti.
“Nezlob se, Ivánku, koupím ti novou,” odpovìdìla polohlasnì Máòa a také mìla na krajíèku. V tu chvíli se vrátil celník s nádhernì umytými botami. Nadechl se, aby mi pøede všemi dal další pøednášku o mé nepoctivosti, ale kdy¾ vidìl moje oèi zalité slzami, zmìkl a prohlásil, ¾e mi sice kliïánko mohl na místì napaøit pokutu, ale proto¾e na vlastní oèi vidí, ¾e pøestupku upøímnì lituji, dává mi pouze výstrahu.
Vøele jsem mu podìkoval a cítì se jako zloèinec, pøistoupil jsem k Mánì, která bezradná stála opodál.

 

“Nikam nekoukej, dìlej jako by nic a tu tašku postav támhle do rohu a nech jí tam,” pøikázal jsem Mánì, která tak bez øeèí uèinila. Zbalili jsme všechny naše fidlátka a prchali jsme z letištì co nám nohy staèily.
“A teï sleduj jakej bude šrumec,” rozrušen jsem oznámil Mánì a vysvìtlil jí, co se stává, kdy¾ náhodou v letištních prostorách najdou osamìlý balíèek: evakuované letištì, pohotovost, zásah policejního elitního SWAT týmu, armáda, dálkovì ovládaný tanèík, který podezøelý balíèek støelou zneškodní a my nadosmrti ve vìzení…

 

Naštìstí k nièemu takovému nedošlo. S nejvìtší pravdìpodobností se èmuchálek pejsek beagle se¾ral jako prase, kdy¾ na balíèek pøišel a pustil se do jeho obsahu. Asi ho chudáka za trest propustili z celnických slu¾eb…

 

Dovolená tedy nezaèala na nejlepší notu. Ale stejnì se nakonec vydaøila. Poèasí pøálo, jedním dechem jsme obdivovali majestátné, èerstvì zasnì¾ené štíty hor, neuvìøitelnì modrou vodu v nesèetných jezerech, ú¾asnou èistotu kolem, srdeèné lidi, výborné jídlo a já si pochvaloval vynikající místní pivo, tak¾e mi ani rozlitá whisky nechybìla. Jen to øízení neohrabaného motorhomu strmými, úzkými silnièkami po kluzké vozovce horskými prùsmyky, kde by i sebemenší chybièka èi nepozornost pravdìpodobnì skonèila tragicky, mi dovolenou, na kterou stále vzpomíname, trochu zhatilo.

 

Na Nový Zealand se chystáme znovu. Avšak pøíštì si zapùjèím kolo tandem a pomalouèku, podle svého tempa, budeme tuto èarokrásnou zemi více poznávat. A kdy¾ mi náhodou ¾ena Máòa rozèílí, ¾e nebude chtít šlapat, najdu si jednu ze 45 miliónù místních krásných oveèek a budu trávit dovolenou s ní!! Nebyl bych sám. O novozealandských farmáøích kolují toti¾ rùzné historky…

 

 

 

Ivan Kolaøík, OAM, Austrálie
 
 
O lásce k umìní - 4
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Èásteèné pominutí mysli
Po¾áry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisù
Kulturní úroveò 

 

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.05.2009  18:59
 Datum
Jméno
Téma
 21.05.  18:59 Karla
 21.05.  17:17 Gabi-florka
 21.05.  06:06 Ivan
 20.05.  20:34 imraL
 20.05.  15:55 Gabi-florka
 20.05.  09:55 jisuch53
 20.05.  09:24 Kamila
 20.05.  08:45 Ivo