Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Martin,
zítra Benedikt.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Výsmìch Stalina ze ¾uly a mramoru

 
Tì¾ko øíct, který z nich si oddychl víc, zda otluèená rezavá motorka anebo strýc Miloš, kdy¾ z ní s heknutím vylo¾il pytlík cementu. Pytlík mìl bratru padesát kilogramù, ale na jeho pøiohnutých zádech vá¾il dvakrát tolik, pøesto se usmíval. Ve stodole ho vyrovnal na hromadu u boèní strany, hned naproti míchaèce, lopatì, koleèku a neckám, ty bude rozhodnì potøebovat, a zakryl plachtou. Kdyby pøišlo udání a kontrola, plachta by ho nezachránila, ale pøed náhodnými èumily staèila.
 
Shodil bundu, povytáhl a oprášil rukávy a pøímo na trám stodoly poèítal: Na pìt kubických metrù betonu bylo potøeba dvacet a¾ tøicet pytlù cementu, ale on toho betonu potøeboval zhruba... Naslinil tu¾ku a mocnì kýchl. To se mu prachem na plicích mstil Stalineèek, jak budoucímu monstru nad Prahou s oblibou øíkával. Mstil a zároveò ho i obdarovával. Hromada pytlù toti¾ den co den potìšenì narùstala.
 
Pøíprava stavby nejvìtšího skupinového sousoší v Evropì a souèasnì nejvìtšího Stalinova pomníku na svìtì byla zahájena v prosinci 1949, ale to strýc Miloš ještì hnil ve vìznici na Borech v Plzni. Poslali ho do ní krátce poté, co se vzepøel státní moci, která mu pøišla zabavit ¾elezáøství v Karlínì. Jeho vzpoura nemìla smysl, obchod, který léta zveleboval a rozšiøoval, zabavili bez náhrady. Na tu dobu nevzpomínal rád. Jeho vzpouru klasifikovali jako pokus o protistátní trestnou èinnost a tak s ním bylo i zacházeno.
 
„Výkonem trestu nesmìlo být odsouzenému zpùsobeno fyzické strádání a poní¾ena jeho lidská dùstojnost,“ ale to platilo jen na papíøe vìzeòského øádu. Ve skuteènostti ho k výslechùm odvádìli témìø v¾dy v noci. Bosého a zbitého ho pak jako kus krvavého hadru hodili na betonovou podlahu v samotce v pøízemí.
 
Oproti druhým mìl jednu výhodu: ®ena zemøela krátce pøed jeho zatèením, dìti nemìli a jako takový byl nevydíratelný. Po propuštìní odmítal pøistoupit na v¾itý fraškovitý zpùsob ¾ivota ve vztahu k moci a systém se náhle ukázal jako bezzubý. Nevìdìli si s ním rady a v únoru ve dvaapadesátém, kdy se na obøím sousoší skuteènì zaèalo pracovat, ho odveleli jako pomocného dìlníka na stavbu pomníku na Letenské pláni, který se vedle chrámu sv. Víta mìl stát jedním z dominant mìsta.
 
Jeden z nejkrutìjších diktátorù v historii, jeho¾ obìti se poèítaly na miliony, tu mìl vyrùst a stát na vìèné èasy, aby lidé nezapomnìli. "Je pøáním všeho našeho lidu postavit generalissimu Stalinovi veliký pomník nad Prahou. My našemu lidu musíme vyhovìt," prohlásil nìkdejší ministr informací Václav Kopecký. 
 
Celý kolos ze ¾uly a mramoru mìl vá¾it 17 tisíc tun a aby se nesesunul do Vltavy, stál na ¾elezobetonové konstrukci o výšce 15 metrù. Pod ním bylo vybudováno rozlehlé podzemí a v samých základech, snad jako dík vdìèných obyvatel zotroèené republiky, bylo ze všech jejích koutù sve¾eno a zabudováno tøiadvacet základních kamenù. Prvním, ale nikoli posledním výsmìchem na celém projektu, bylo jméno samotného jeho autora. Sochaø Otakar Švec i architekt Jiøí Štursa pracovali oba pøed válkou na návrhu pomníku prezidenta Masaryka. Jejich gigantické veledílo z 225 ¾ulových kvádrù, v jeho¾ podstavci byl vytesán nápis „Svému osvoboditeli èeskoslovenský lid“, se mìlo stát  nejvìtším a nejdra¾ším sousoším v Evropì.
 
Tehdy dostal strýc Miloš nápad. Kdy¾ mohl mít jeden z nejkrásnìjších výhledù na Prahu zloèinec a masový vrah, proè ne øadový obèan?
 
Hektarový pozemek ukrytý v zeleni na samotì nad Chuchlí s výhledem na Prahu mìl v sobì panenské kouzlo a pro jeho plán byl jako stvoøený. Nevedly sem pøístupové cesty a nebyla tu zavedena elektrika. Snad i proto mu s trochou škodolibosti stavbu povolili. 
 
Domek nemìl být velký, jen asi tak devìt na šest metrù, to na kuchyò a pokoj muselo staèit. Znovu si naslinil tu¾ku. Podle výpoètù potøeboval tak deset kubických metrù betonu, to bylo asi ètyøicet, nebo radìji padesát pytlù. Podle èárek na døevì mìl zatím pytlù patnáct, ale vzhledem k tomu, ¾e Stalineèek byl teprve v zaèátcích, mohlo se to rychle zmìnit.
 
Strýc Miloš si potìšenì pomnul ruce. Od té doby pracoval na stavbì pomníku vyrùstajícího nad Prahou skoro rád. Cement byl nedostatkovým zbo¾ím, a kdo jiný by mu ho dal, a dokonce zadarmo, kdy¾ ne jejich otec, uèitel a vùdce, neomezený vládce témìø celé východní Evropy?

 
 
Stavba pomníku mìla zelenou a osmièlenný zástup postav v èele se samotným  generalissimem hledícím do záøné budoucnosti dostával rychle tváø. Jako jeden mu¾ stáli dìlníci, vìdec, kolchoznice a rudoarmìjec s rolnicí a vojínem za svým témìø šestnáct metrù vysokým vùdcem. Ale nebyli by to potomci Haškova Švejka, kdyby Pra¾ané pro tuhle frontu pracujících témìø vzápìtí nevymysleli jízlivé jméno. ®e po Stalinovì levé ruce stojí zástupci sovìtského lidu a po jeho pravé lidu èeskoslovenského, to vìdìl málokdo, ale „Frontu na maso“ znala brzy celá republika. V kvìtnu 1955 byl pompézní a pravdìpodobnì nejbizarnìjší Stalinùv pomník na svìtì slavnostnì odhalen, ale samotný diktátor ani Klement Gottwald se této  oslavy nedo¾ili.  Nedo¾il se ho ani Otakar Švec, který neunesl pochybnou slávu a spáchal se svou ¾enou sebevra¾du.
 
Pøišla nová doba s Chrušèovovou kritikou kultu osobnosti a o pomníku, který tu mìl stát na do¾ivotí, rozhodly dìjiny po svém. Nedotknutelný Stalin pøestal být modlou, zaèaly se veøejnì  kritizovat jeho chyby a odhalovat jeho zloèiny, a pomník na Letné se stal náhle politicky neúnosný. Konec byl neodvolatelný a nadešel v øíjnu 1962. Tehdy koneènì po dlouhých sedmi letech pøestal hanobit Prahu a za pøísného utajení se zaèalo s jeho likvidací. Rozsudek znìl - rozstøílet a hlavu pokud mo¾no rozbít tak, aby se neznesvìtila Stalinova osobnost.
 
Stalo se tak krátce pøed listopadovým výroèím èeskoslovensko-sovìtského pøátelství, co¾ byl opìt jeden z posledních výsmìchù tohoto obrovitého kolosu, který i ve smrtelných køeèích ještì poøád kopal kolem sebe. „Pøísné utajení“ vypadalo ve skuteènosti tak, ¾e tøeskuté výbuchy byly slyšet po celé Praze a úlomky kamene létaly široko daleko. Trvalo to celé týdny, ne¾ mohla být su» spolu s dalším neupotøebitelným materiálem koneènì odvezena a shozena nìkam do Vltavy na neznámé místo, ale to u¾ mìl strýc Miloš hotové celé pøízemí a nic mu nezabránilo, aby si nìco na památku nedonesl do nového domova.
 
„Já jsem Stalineèkovi vdìèný,“ øíkával, kdy¾ pøátelùm ukazoval metál, velikou placku a diplom, které coby bývalý politický vìzeò dostal za zásluhu na stavbì pomníku a které pak visely na èestném místì nad krbem z mramoru v obývacím pokoji. A to byl u¾ opravdu poslední výsmìch ¾ulového Stalina.
 
Text: Blanka Kubešová

Kolá¾e: Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 20.12.2015  11:46
 Datum
Jméno
Téma
 20.12.  11:46 adastra
 18.12.  04:13 Ivan
 17.12.  22:13 Mirek Blance K.
 17.12.  12:16 Blanka K. Mirkovi
 17.12.  10:05 Mirek Blance K.
 16.12.  12:32 Blanka K. Mirkovi
 15.12.  20:13 Mirek Zdeòkovi
 15.12.  16:22 Blanka K.
 15.12.  15:07 ferbl
 14.12.  17:56 Zdenék
 14.12.  15:55 Mirek
 14.12.  14:51 ferbl
 14.12.  13:05 Václav Je¹tì jednou díky!
 14.12.  12:53 Václav Podìkování paní Blance Kube¹ové ...
 14.12.  12:21 Ivan
 14.12.  10:26 kusan
 14.12.  10:26 Marta U.
 14.12.  08:48 Dubský
 14.12.  08:34 Von
 14.12.  06:16 Bobo :-)))