Vážná hudba a její děti…

Posílám všem čtenářům Senioru Tip pozdravení a připojuji hudební nahrávku malého čínského pianisty. Jeho hra je úchvatná a stojí za poslech i za zhlédnutí. Na YouTube jsou mnohé reakce, kde západní komentátoři nešetří rasistickými útoky na Číňany a toto video považují za podvrh. Sledujte pozorně chlapečkovy prsty a je jasné, že se shodují s hudbou. Nahrávka je tedy nefalšovaná. Možná mu je trochu více než jak uvedené čtyři roky, ale o moc starší být nemůže. Jen tak tak dosáhne nožičkami na pedál. Je skoro neuvěřitelné, že tak malé prstíčky mohou dosáhnout takové technické briliance. Mně se líbí, že to není projev nějaké cvičené opice, na tak mladého hráče má obdivuhodnou hudebnost. Všimněte si jeho dynamických a tempových změn. Doporučuji zhlédnout ještě jednou a pozorovat výraz chlapcovy tváře, je očividné, že to dítě je plno hudby a plno radosti z té hudby. Je to takový roztomilý šibal a ne nějaké disciplínou týrané dítě. Informace o té nahrávce nejsou uvedeny, hádám, že to bude chlapeček z Hong Kongu. Za povšimnutí také stojí, že tato nahrávka není pořízena na nějaké TV show cirkusového typu, ale doma v obyváku. A tatínek je součástí celé akce. Inu rodinná výchova.

Na Internetu je více takto podivuhodných nahrávek. Usuzuji, že obdivuhodné vrozené schopnosti má hodně dětí, nejsou však realizovány, tedy nedostatečnou či přímo špatnou hudební výchovou. Na západě je dnes většina dětí ničena zhoubnou hudbou rockovou, která poškozuje nejen sluch, ale způsobuje i mnohé další poruchy a často vede k užívání drog. Tento čínský chlapeček má evidentně hezké dětství. Nad tím by se měli mnozí rodiče zamyslit a najít si co nejvíce informací.

Vše nejlepší přeje Jaroslav

https://www.youtube.com/watch?v=omuYi2Vhgjo&feature=youtu.be

PS. Je zajímavé, že východní Asiaté, obzvlášť Číňané, prokazují vynikající intelektuální i umělecké schopnosti. Čím to asi je? U nás ve vesnici Kendall koná se významná australská houslová soutěž. Výběr probíhá na konzervatoři v Sydney, závěrečná kola jsou zde na venkově. Tento rok se do toho závěru dostali čtyři hráči - jeden čínský chlapec a tři čínské dívenky, mimochodem velmi půvabné. Není to náhoda, děje se tak skoro každý rok. Vloni jsem slyšel 14letou houslistku Viktorii Chang hrát Bachovu Chiacconu z Partity d moll pro sólové housle. Je to skladba náročná nejen technicky ale i muzikantsky, kouzelá Viktoria ji hrála tak, že mi to bralo dech. Po koncertě jsem se s ní bavil a zeptal se, jak se dostala k té dobré hudbě a neskončila jako většina jejích vrstevníků v náručí komerční pahudby. S úsměvem mi odpověděla: Za to děkuji svým rodičům. Měl jsem potom možnost mluvit i s jejím otcem, velmi inteligentním a vzdělaným člověkem (doktor). Ten mi sdělil, že své děti nechá učit dobré hudbě, tedy dobré klasické, ne pro peníze či věhlas (ty tam dnes nejsou)poněvadž ví, že taková hudba podporuje vývoj mozku, kultivuje mladého člověka, učí sebedisciplíně příjemným způsobem a formuje dobrý charakter. Viktoria měla velké štěstí na rodiče!!!

A proč Číňané? Jednak je to stará kultura, takže něco mají v genech. Čínu v moderní době hodně poškozuje komunistická ideologie, to ale není vynález čínský, to je dovoz z Evropy. Tradice Konfucia, taoismu či buddhismu však zapomenuty nejsou. Ti Číňané, žijící v Austrálii, o svoji starou kulturu dbají a udržují rodinný život. Svým dětem poskytnou vše, co je blahodárné. Mám několik čínských přátel a vím, o čem mluvím.

I my Češi máme mimořádné hudební dědictví, v 18. století jsme byli světovou hudební velmocí. A co slyšíme kolem sebe dnes, z rozhlasu, v restauracích, ve zvukově zamořeném prostředí?

A že ten chlapeček není stroj, ukazuje další nahrávka, kde zápasí se skladbou Mozartovou - Rondo alla turka.

Je to roztomilé.

Jaroslav Kovaříček

https://www.youtube.com/watch?annotation_id=annotation_1733022545&feature=iv&src_vid=omuYi2Vhgjo&v=SMUWOVJ3bzE

***

Poznámka redakce:
Jaroslav Kovaříček (1944) vystudoval muzikologii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity, kde se specializoval na oblast hudby a sdělovacích prostředků. Od roku 1968 žije v Austrálii, kde mnoho let pracoval v rozhlasové společnosti ABC jako režisér a hlasatel. Komponuje meditativní hudbu, úzce spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava a s Galerií Cesty ke světlu. Také píše česky poezii, povídky a články.

* * *

Zobrazit všechny články autora