Vánoce na blátě?

Všude se z našeho domova pod Řípem ozývá, že letos budete mít Vánoce na blátě, ale já bych to přece jenom nebrala tak vážně.

Mám zřejmě více podobných vzpomínek, ale jedna je ta, o které se chci zmínit.

Nevím přesně, v kterém roce to bylo, někdy mezi rokem 1961 a 1967. Byly Vánoce na blátě a byli jsme z toho trochu smutní. Po večeři a rozdání dárků pod stromečkem jsme svěřili synka babičce a vydali jsme se na půlnoční mši do kostela sv. Jakuba.
Jaká byla mše? Taková, jaká může a musí být, nebo jaká zůstala v naší paměti, taková jaká bývala u sv. Jakuba. Krásná, ta pravá půlnoční mše. Vycházeli jsme z kostela šťastní a spokojení a představte si, ono bylo bílo a stále sněžilo. Jakoby všechen i jen malý hluk z ulic zmizel, ten snížek to všechno uklidnil. Bydleli jsme na Starém Městě, měli jsme to jen kousek cesty domů, ale vzali jsme to pěkně oklikou až k Vltavě, přece byly najednou opravdu bílé Vánoce.
Přejeme to letos i vám doma, prostě žádné bláto.

Vzpomínek na bílé Vánoce máme díky Pánu Bohu dost, ale nezbylo nám, než si u protinožců zvyknout na Vánoce nejen bez sněhu ale někdy v až nepříjemném teple, dá-li se to nazývat jen teplem.
Ale teplo neteplo, palmy všude kolem, stejně vánočně zdobíme okna a dům, máme ozdobený stromeček a Vánoce slavíme s celou rodinou, je nás již jedenáct dospělých a tři děti, to jsou naše pravnoučata.

Když doma napadne sníh, je tedy takové to příjemné ticho. Tady sníh nemáme a také nemáme ticho. Zpívají nám tady cikády. A dávají si opravdu záležet, jen aby všichni věděli, že se probudily opět k životu.

Jsou krásné a mě jejich, jak někteří si stěžují, „hrozný hluk“, rozhodně nevadí. Mně zpívají. Když mám jen malou možnost, ráda si cikádu podržím v dlani a když chvíli setrvá, prohodím s ní i několik slov.

No není divu, že když již máme léto a nemáme ten sníh, nejsou to jenom cikády, ale také do teplíčka vylézají různé ještěrky. Nejraději mám ještěrku, která má jméno „bluetang“. Jazyk má opravdu modrý. Ale je krásná, pro mne tedy je krásná a milá.

To je jen ten jediný rozdíl mezi Vánocemi doma a zde na druhém konci světa. Je tu velmi oblíben Santa Klaus, naše vnoučata a dnes i naše pravnoučata vždy toho 24. prosince večer ale čekají na příchod Ježíška. Ono v rodině, která je napůl česká a napůl australská se to dětem velmi vyplatí. Jednou jim dárky přinese Ježíšek a potom 25. prosince ráno Santa Klaus. Ale věřte nebo ne, radostně je berou od obou.

Jana Reichová

* * *
Foto archiv autorky

Zobrazit všechny články autorky