Kanadské Vánoce
S odcházejícím podzimem se ji¾ v¾dy zaèínám tìšit na Vánoce, na zimu a doèasné zklidnìní kolobìhu ¾ivota. Ještì rychle doklidit zahradu a hlavnì vèas pøipravit venkovní vánoèní výzdobu a osvìtlení, abych to pak nemusel dìlat po kolena ve snìhu a vìtších mrazech, jako ji¾ nìkolikrát, kdy zima byla rychlejší ne¾ já. S pøíchodem prosince se ka¾dý veèer všude rozsvìcují venkovní výzdoby, èlovìk se zklidní a zaène rozjímat o pøicházejících Vánocích a jejich významu (pokud nepropadá nákupní horeèce a nelítá ji¾ pomalu od léta po shopingách). V mnoha domácnostech ji¾ záøí vánoèní stromky, které hned po Vánocích a nadílce od Santa Clause jdou do odpadu.
Bohu¾el v dnešní uspìchané dobì a naší multikulturní spoleènosti se ji¾ pomalu zaèíná vytrácet pravý dùvod a jedineèné kouzlo Vánoc, které se mìní spíše na svátky konzumu. Aè se v angliètinì øíká CHRISTmas, co¾ znaèí oslavu narození Krista, je u¾ pomalu málem høích napsat “Christmas” (Vánoce), a témìø všude u¾ je pouze “Happy Holidays”. Pøipomíná mi to trochu situaci po roce 1948, kdy k nám pøišel z východu Dìda Mráz. No co, v Anglii je Father Frost (Otec Mráz), zde máme Santa Clause (ze svatého Mikuláše), ale doma si nadále dáme pod stromek èeské jeslièky s Je¾íškem.
Rád vzpomínám na Vánoce mého raného dìtství, kdy malostranské støechy pocukroval èerstvý sníh a z dáli bylo slyšet vyzvánìní vánoèních zvonù. Maminka s babièkou vaøily a pekly celý den, co se dalo ve válce èi tìsnì po ní sehnat, zatímco se v obýváku strojil stromek. Po štìdroveèerní veèeøi a po zazvonìní zvoneèku jsem se v¾dy rád za zvukù koled vrhnul na nìjaký dárek, a pak se šlo k Jezulátku na pùlnoèní. Kde ty “loòské snìhy” jsou.
V Kanadì jsme v¾dy mìli krásný pøírodní stromek, který se stavìl na Štìdrý den. Zatímco celý dùm byl provonìn vùní sma¾eného kapra, štrùdlu a dalších dobrot, èlovìk dr¾el pùst, mimo nìjaké té sklenky vína, aby veèer uvidìl zlaté prasátko. Kdy¾ se to podaøilo, tak nìkdy vidìl i dvì. Z tìchto dùvodù byla nìkdy potí¾ stihnout postavit stromek vèas. Proto jsem se ji¾ trochu “pokanadštil” a zaèal stavìt stromek ji¾ s pøedstihem. Døíve jsme si s kamarády jezdili vybírat stromky na náš dìtský tábor Hostýn v podhùøí Laurentských hor, kam i v zimì jezdil náš Otec B. Janíèek, který jej vedl nìkolik desítek let. Nìkdy jsme to spojili s hezkým víkendem s ly¾emi a sáòkami, ba tøeba i s odklízením snìhu ze støech chatièek, hlavní budovy a kaple. Abychom zvládli prohlédnout hektary lesa ve snìhu po kolena, èi nìkdy i do pasu, navíc pøi 20-30 stupních pod nulou, vzali jsme si na cestu v¾dy nìco na zahøátí. Èlovìk se zprvu díval kriticky na ka¾dý strom, a teprve kdy¾ nám došly zásoby, tak jsme uøízli první, který nám padnul do oka. Díky tìmto komplikacím a následnému uklízení opadaného jehlièí jsem se ji¾ pøed mnoha lety rozhodl pro umìlý stromek, který jsem pak výhodnì zakoupil na našem dobroèinném bazaru.
Od tìch dob v¾dy man¾elka trvá na vèasném ustrojení stromku. Proto u¾ nìkdy pøed Vánoci musí putovat stromek z krabice do obýváku, a nastává nejdùle¾itìjší pøíprava. Nemám rád stres, proto si na to nìkdy vezmu 1-2 dny. Zatopím v krbu, naliji si z pøipravené láhve sklenku èerveného, zaènu si hrát nádherné CD kamaráda Pepy Fouska “Nejkrásnìjší Vánoce” a zaènu stavìt stromek. S pøibývajícími dalšími Pepovými cédéèky se úspìšnì doberu nejen dna krabic s ozdobami, ale i mé lahvinky. Ještì postavit starý èeský Betlém a jsme pøipraveni na Vánoce. Man¾elka ji¾ pár týdnù peèe cukroví, hlavnì pro dìti a vnouèky, èi na rozdávání, já pøed Vánocemi ještì stvoøím nìjaké vánoèky a vajeèný likér, nakonec i rybí polévku. Máme-li štìstí, tak nìkdy se¾eneme i kapra, jinak se musíme smíøit s jakoukoliv dobrou rybou.
Na Štìdrý den sice ještì ka¾dý pracuje, mimo penzistù, ale se Štìdrým veèerem ji¾ nastává vytou¾ená pohoda Vánoc. Kanaïané (kteøí oslavují Vánoce), zaènou slavit a¾ pøíští den. Po štìdroveèerní veèeøi se ji¾ všichni tìší na dárky, které jim v noci pøinese Santa Claus, kterému dìti poslaly, èi v nìjakém shopingu osobnì pøedaly svùj “Wish list” – seznam vytou¾ených dárkù. Dìti mu veèer pøichystají sušenky a mléko a ráno najdou kupu dárkù. My máme stále svého Je¾íška a dr¾íme Vánoce i s dárky tradiènì na Štìdrý veèer, tak jako i pár dalších Evropanù, i kdy¾ je to více hektické. Protáhne-li se rozbalování dárkù do pozdních hodin, ulo¾íme vnouèky do postele a na zbytek dárkù se musí tìšit a¾ na druhý den. Pøed mnoha lety jsme ještì mìli v nìkolika mìstech èeské pùlnoèní mše, co¾ navíc umocnilo význam tìchto svátkù klidu a míru. Teï u¾ je mají jen v Torontì. Pøesto jsme ale vdìèni, ¾e k nám aspoò jednou za mìsíc jezdí z Toronta Otec Libor Švorèík, který musí objezdit èi oblétat pomalu pùl Kanady.
Pøeji všem š»astné a veselé Vánoce a vše nejlepší do nového roku!
Láïa Køivánek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora