Ladislav Křivánek:

Opuštěný slamník slaměného vdovce

Také se vám občas stane či poštěstí, že manželka někam vyjede a vy máte “minidovolenou”? Mně se to stává dost často. Někdy jede za vnoučkem do Ontaria, nebo hlídá dalšího jen přes most z Montrealu. Rád se pak stanu na pár dní slaměným vdovcem. Vždy si říkám, co mám času a jak potom zvládnu všechny práce. Prakticky pokaždé až ke konci zjistím, že jsem zase nic nestihnul. Poslední den s bídou stačím jen zalít všechny kytky, sesbírat a ostříhat co uschlo, dát aspoň nádobí do myčky a, zbude-li mi náhodou trochu času, ještě vyluxovat aspoň tam, kde jsem se pohyboval.

Někdy za ní po týdnu přijedu do Ontaria, nebo se vrátí vlakem i s vnoučkem, který tu pak tráví jarní prázdniny, nebo část letních prázdnin. Vždy se těší na vlak a na dědu, nejsem si však ale jist v jakém pořadí. Jede-li manželka hlídat jen přes most, je moje minidovolená většinou jen dva dny. Mám ale celý barák pro sebe, ba i velkou postel. Opatrně však používám jen moji polovinu, abych nerozházel načančaný přehoz na celé posteli, a ustelu až před příjezdem manželky.

Snažím se moc nepohybovat po baráku a též si nepřidělat moc nadbytečné práce s vařením či ohříváním všeho, co mi manželka navařila a napekla. Dostatečně času mi již zabere neustále vyhazovat dva plné popelníky u kompjutru (jeden na popel, druhý na vajgly). Když mi dojde polévka od manželky, navařím si hrnec mé výživné speciality “polévka/jídlo”, ve které může stát vařečka (použiji již nakrájenou mraženou zeleninu, bujon a spousty koření, hodně párků, vajec, krupice a nudlí do polévky). Člověk potřebuje jíst a také hodně tekutiny, což můj výtvor bohatě splňuje. Mohu si dát talíř k snídani, dva talíře k obědu, a to samé k večeři.

Zbytek živin najdu občas v sýrech (mám nejraději trojúhelníčky, protože se dají jíst přímo z obalu). Někdy si přilepším i sušenkami s mlékem, či banány a podobným snadným ovocem, nevyžadujícím pracné loupání, krájení, či jiné práce a nádobí. Na kávu či čaj také používám celý den jeden hrnek. Pakliže se někdy rozhodnu i jíst, co mi manželka navařila, použiji talíř od polévky. Přesto se mi opláchnuté nádobí hromadí až ho poslední den musím dát do myčky.
Manželka mi každý den volá, jestli jsem jedl a aspoň si ohřál, co mi navařila a napekla, jestli jsem zavolal, kam jsem měl, udělal, co jsem nasliboval, zda jsem doma zalil její botanickou zahradu, ostříhal trávu, vynesl odpadky, atd.

Někdy se i zeptá, jestli ji náhodou nechci něčím překvapit. Samozřejmě má na mysli třeba vymalování kuchyně či dalších místností a jiná překvápka. Musím jí vždy s politováním oznámit, že na to není i při nejlepší vůli vůbec čas, a také bych si nevzal na svědomí ji překvapit, aby to s ní pak náhodou neseklo. Vždy jí řeknu, že pro ni bude dostatečným překvapením, když mne tu najde ještě živého, ač pohublého. Jsem toho názoru, že když muž něco slíbí udělat, že mu to žena nemusí opakovat každých půl roku.

Někdy se snažím něco udělat, i když tu manželka není, ale nesmí to být moc často. Ač amatér, troufnu si skoro na každou práci, a doma jsem jako Ferda Mravenec – práce všeho druhu, i když kolikrát končím jako Pat a Mat. Pouze co nezvládám je kávovar, pračka a sušička. S kávou je to jednoduché, piji rozpustnou, ale na pračku mám dodnes špatné vzpomínky.

Manželka jednou musela narychlo odjet do Česka. Bohužel mne nezasvětila do tajů pračky a sušičky. Každý den jsem poctivě házel prádlo do prádelny a v šuplíkách ubývalo, aniž by se navracelo zpět, jak je dobrým zvykem. Takže jsem začal prádlem šetřit, a dával to do prádla po dvou dnech. Za dva týdny jsem už neměl pomalu co měnit. Málem jsem záviděl Oldřichovi, když našel Boženu prát u řeky. Proto jsem nakonec zavolal manželce do Česka, kde má návod na pračku. Prostudovat pračku je pomalu složitější než kompjutr. Konečně jsem vše vypral, ale špatně. Manželka mi neřekla, že se prádlo dělí na bílé a barevné. Také se mi srazilo pár věcí, protože na to je prý jiná voda. Když se pak prádlo motalo v sušičce kolik hodin a bylo stále mokré, musel jsem jí zase volat, jak to nastavit. Nebyla však k zastižení, tudíž jsem prádlo rozložil na trávník, jako to kdysi doma dělala babička, aby uschlo. Bohužel někteří ptáci nevěděli, že se mají prádlu vyhýbat, takže jsem musel pár věcí ještě přeprat, ale už jen v ruce. Se žehlením jsem se již nezatěžoval, i když bych to asi zvládl a spálil jen minimum. Holt někdy si člověk uvědomí, jak je manželka nenahraditelná. Rád si pokaždé užívám své “minidovolené” jako slaměný vdovec, ale vždy již po pár dnech pomalu padám vysílením a těším se opět na manželku.

***

Koláže pro SeniorTip © Marie Zieglerová