Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ev¾en,
zítra Martin.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
 
Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, zá¾itky atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...

Tentokrát je to pohled na jedno neobyèejné pøekvapení…
 

OKUPACE VE ŠPAJZCE
 
Taková obyèejná hoøèice. V kelímku si pìknì hoví. No obyèejná nebyla. Byla krem¾ská. A èokoláda?? Kvalitní! Z Belgie!!! Ze speciálního obchodu!
Jen¾e! Dìjí se rùzné vìci. Pøíroda je všude, tøeba i ve vašem špajzu.
Vloudili se mi do bytu moli. Já netvrdím, ¾e mám doma vše na 100 % poøádku, ale – tohle??? Nevycházím z údivu, co pøíroda doká¾e.

Jak to vlastnì všechno bylo:
V pùli èervna se naším domovem stala chata. Panelákový byt jen pouhým místem k praní prádla a obèasné koupeli. Urèitì jsme nechodili do špajzu. Chyba!

V podzimních dnech nám nezbylo ne¾ pøijet zpìt do paneláku. Tam nás èekalo pøekvapení: stonásobné… Po otevøení špajzky se vyrojili motýlci. Sto a více. Vzhledovì velmi krásní. U¾ tam mìli svùj svìt. Byli to moli. Vylétli celí pøekvapení ven, do nových prostorù celého našeho bytu. Ještì ¾e máme jen 2+1! No nic, øíkám si, kupujíc ještì v ten den levandulový olejíèek, spreje a lapaèe na všechny kouty k vypuzení motýlkù. A taky jsme si koupili první den rychlou veèeøi – párky.

Tak ohøeju párky, podám rodinì co kdo má rád. Keèup dceøi, køen man¾elovi, syn nechce nic. Krem¾skou hoøèici jen mì. Sedám si ke stolu, kdy¾ mi dìti povídají: "Mami, se ti ta hoøèice òáko hejbe... ". Je to dítì, které mì rádo drá¾dí, tak to neøeším, ale brouka mi do hlavy nasadilo. Tedy si nasadím brýle. Pro jistotu.

A!! Hle!!!!! Mìlo to mé dítì pravdu: V Krem¾ské hoøèici se to hem¾í larvami! Fujtajxl...ble...ohavnost… asi budu zvracet! Ještì ¾e jsem poslední, kdo chtìl zaèít jíst...!!! Patøím mezi lidi, který ledasco pøekousnou a není mi jen tak zle.  Ale toto? Neveèeøím, ba ani nespím... jak se tohle mohlo stát? Moje domácnost prolezlá èervama? Panebo¾e, co jsem komu udìlala, hlavnì a» nikdo nepøijde na návštìvu.

Moli patøí do paneláku úplnì stejnì jako instalatér, nebo domovník. Buï pøijdou neèekanì, nebo pøijít musí.

U nás pøijít museli. Ve špajzce zbylo dost mouky, tìstovin a sušenek. Kdy¾ to všechno pojedli, nezbylo ne¾ vzít za vdìk tím, co je. Zavøení ve špajzu si tedy stvoøili za ty tøi mìsíce vlastní svìt a v nìm provedli evoluci.

A tak hned ráno letìlo všechno jídlo ze špajzu, bez rozdílu do pytlù. Odvezla jsem to do veterinární kliniky, mo¾ná nìjací papouškové si alespoò trochu v klecích zaloví. Ale vyhnali mì, nechtìli to. Tak nezbylo ne¾ to dát do kompostu na chatì.

Tak¾e se zamyslím – a všechno ve špajzu zabezpeèím do sklenic s víèkem, plastových tìsnících nádob, uzavíratelných sáèkù a všelijakých nádob, které zkrátka mohu bezpeènì utìsnit, uzavøít, zamknout, zabezpeèit. A co nejde, dostává nové bytové sídlo v lednièce. Napøesrok u¾ se to nesmí opakovat.

Nìco také naprosto neuvìøitelného se nám stalo na vandru. V úplnì jiném roce, ne¾ pøedešlé vyprávìní!
Byla jsem na jaøe v Belgii. Nakoupila èokolády, právì na takové akce, jako vandry,  jsou výborným doplòkem peripetií vandrákù. Ale, opìt, hle! Belgie? Nikde není jistota.
Na jistém èeském kopci, po jistém guláši z konzervy, za mírného mrholení a silného vìtru, vybalím vítìzoslavnì výbornou belgickou èokoládu, pøímo z Belgie. A jak praví nepsaná etiketa vandrákù, nejprve dáme hostùm, pak dìtem a poslední si vezme dávající. Tento rok s námi byla kámoška, co jedla jen BIO, masu se spíše jen vyhýbala, ne¾ ¾e by byla vegetariánka. Ta jako první dojedla svou konzervu kukuøice s vaøeným vejcem k obìdu, s naším údivem k nezvyklé kombinaci a pravila: "Evi, ta belgická èokoláda má asi vadu..." byla náš host a nechtìla asi pùsobit hned prudérnì. A já vìdìla, ¾e na všem vidí mouchy, mávla jsem jen rukou. Ale v momentì, kdy dílek èokolády do úst vkládalo dítì, vyplácla mu jej z ruky a vykøikla: "Èervi!" A opravdu. Byla to výborná bílá belgická èokoláda s køupinkami. Leè u¾ jí bylo víc jak pùl roku. V køupinkách u¾ se líhli èervíci. A pak byla dìsná legrace. Opravdu! Kamarád si nacpal do úst u¾ dva dílky. A náhle plival, otíral si ústa tím co mìl... rukávem, l¾icí škrábal, trávou... leè neblinkal. Ale prskal jako starý kocour. Dodnes ¾ije. Dìti házeli výbornou belgickou èokoládu do dálky, man¾el se smál, já hledala brýle.... A kdy¾ jsem našla brýle, uvidìla jsem malièké bílé èervíky v køupinkách té bílé èokolády.

A tak jsme zbytek té výborné belgické èokolády z dálky vhodili do místního odpadkového koše, kdesi na jakémsi vysokém kopci a rychle šli vandrem, aby náhodou nás èervíci nehledali. Pokud ještì ¾ijí, bìhají po okolí jakéhosi vysokého kopce dodnes.

Já mám od tohoto zá¾itku doma øádnì uzavøeny všechny nádoby na potraviny, nakonec aspoò v tom je pøehled a poøádek, na rozdíl od rùzných sáèkù a krabièek. A hezky to vypadá.

Absolutnì, ani náhodou, nikdy v ¾ivotì, by mì nenapadlo, ¾e hoøèice ze supermarketu, èi výborná belgická èokoláda by mohla být oblíbenou líhní molù šatních. Leè – neznám všechno. Urèitì neznám ¾ivot molù. Ale dodnes máme v rodinì pro špatné vìci název: "Výborná belgická èokoláda". A kdy¾ dìti chtìjí potrápit jen mì, øíkají, ¾e – se mi hejbá hoøèice. Smìjeme se. Byli to obyèejní èervíci z èokolády a hoøèice, tedy asi bychom se neotrávili.

 

Nakonec v Japonsku u¾ mají nìco jako lednice na chov èervù. A  pravda je, ¾e èervi na rozdíl od krav neprodukují metan, nièící ozonovou vrstvu. A pøitom nám jsou schopní dát tolik bílkovin a proteinù, jako kráva.  Jde jen o mentalitu stravování. Budoucnost je právì v èervících, kteøí jsou èistí, baští jen tu mouku, nebo hoøèici, kterou jim dáme. V jiných zemích mají brouky i èervi za lahùdku. Jen u nás doma však víme, co znamená výrok "Výborná belgická èokoláda".
 
Text a foto: Eva Rydrychová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky
 
 

Komentáøe
Poslední komentáø: 04.10.2023  20:48
 Datum
Jméno
Téma
 04.10.  20:48 Pøemek
 04.10.  19:19 Evussa Ivanovi dík
 03.10.  23:03 Ivan
 03.10.  22:12 Evussa
 03.10.  22:09 Evussa
 03.10.  16:18 Vesuviana
 03.10.  12:52 Von
 03.10.  10:53 Pøemek
 03.10.  09:30 Ivan
 03.10.  02:15 caryfuk