Varšava je hlavním městem

Slíbila jsem, že ze své cesty do Varšavy napíši dojmy.
Asi by bylo zbytečné se obsáhle zmiňovat o Evropských projektech. Je to dosti složitá problematika a já se v ní pohybuji už několik let a teprve teď se v tom začínám orientovat. V každém případě je to potencionální zdroj příjmů pro neziskové organizace, jejichž podpora stran místních i státních institucí je čím dál problematičtější. Hlavně se v těchto programech objevuje zatím málo pro seniory. Ale i tam se už blýská na lepší časy. Nebojte, něco tam pro nás objevím…
Tak už jen krátce, že jednání bylo zajímavé, poznala jsem spoustu nových kreativních lidí z Evropy, protože setkání se konalo v rámci projektu Partnerství, který je na setkávání zástupců evropských zemí založen. Jednacím jazykem je proto angličtina. Hlavní téma, které jednání provázelo bylo – „Role prarodičů ve vícegenerační rodině“. Téma zajímavé a hodné pozastavení. Mezigenerační vztahy nejsou asi jednoduché v žádné zemi, ať už je její vyspělost jakákoliv.
Spíše se teď zaměřím na dojmy z Varšavy.

Varšava je hlavním městem Polska, leží na obou březích řeky Visly a je největším městem země. Sídlí zde Sejm, Senát, prezident a vláda. Za druhé světové války postihla Varšavu velká katastrofa, při které se většina města proměnila v trosky. Díky velkému úsilí obyvatel se podařilo město obnovit, a dnes je dokonce varšavské historické centrum zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO… tolik odborná citace. Už jste se asi lekli, že budu opisovat encyklopedii :-) - ne, ne, ne…

Varšavu jsem si představovala jako moderní velkoměsto, protože je známo, že v průběhu poslední války byla hodně bombardována a zničena a tak i nově dobudována.
To je také pravda, čekalo mne velkoměsto tak, jak jsem si ho představovala. (Viz obrázek,  zdroj…)
Nepředstavitelný chaos (dvorec centralny/hlavní nádraží je uprostřed města), nesmírné davy lidí a k tomu hrozné kvičení brzd a houkání aut na šestiproudové ulici. To, co jsem nejprve pocítila byla hrozná úzkost a strach. Ale naštěstí bylo potřeba jednat, na nádraží nikdo proti domluvě nečekal, tak bylo potřeba řešit situaci a všechno ostatní bylo odsunuto jako nepodstatné. Posléze jsem si zvykla i na to hemžení i na ta svištějící auta (jak jsem se ptala v i v Polsku platí omezení rychlosti uvnitř obce, ale nikdo to nerespektuje, ba ani řidiči městské dopravy). Po několika nabití nosu jsem si zvykla, že prvořadé v autobusu je rychle se chytnout nějakého pevného tělesa a pořádně se držet a to po celou cestu! Naštěstí byly všechny dopravní prostředky ve dne i v noci plně obsazeny, takže nehrozilo přelétání z konce autobusu dopředu při prudkých zabrzděních. Brzda / plyn je jeden z nejčastějších úkonů řidičů MHD.

Ale v programu jednání je vždy pamatováno i na poznávání a velkým překvapením pro mne byla zejména stará Varšava, která je plná krásných zákoutí, romantických uliček a pěkných domů s barevnými fasádami.

Zámecké náměstí se sloupem krále Zikmunda ve Starém městě je centrem Varšavy (právě zde probíhaly vánoční trhy a nechyběly i zábavné atrakce). Náměstí je lemováno starými kamennými domy s udržovanými barevnými fasádami. Samozřejmě jako téměř ve všech metropolích je v nich plno kaváren a kavárniček, které jsou rovněž stále plně obsazeny. O tom jsme se přesvědčili i pozdě večer, kdy jsme se vraceli z představení ve Státní opeře. Nikde nebylo volné místo k posezení.

Ve Starém městě jsou úzké uličky, kláštery a kostely, které jsou neustále volně přístupné jednak k motlitbě, ale i k prohlídce či meditačnímu zastavení. O tom, že jsou v nich poklady nesmírné umělecké ceny se asi nemusím zmiňovat. Katedrálu sv. Jana Křtitele jsme si pohlédli poměrně dost detailně.

Je jednou z nejvýznamnějších církevních památek Varšavy a místem konání mnoha významných historických událostí Polska. V roce 1764 zde byl korunován poslední polský král Stanislav II. August Poniatowský. Během 2. světové války byla Katedrála sv. Jana Křtitele hodně poničena. Ve své kryptě uchovává ostatky mnoha významných osobností a své místo tu má i spisovatel Henryk Sienkiewicz.

Při prohlídce Varšavy jsme nemohli vynechat ani Královský zámek, který je významně spjat s polskou historií. Na obrázku je maketa zámku, jejíž půdorys naznačuje jak veliký objekt to je. Prohlídka byla zajímavá, a přestože bylo pondělí – zavírací den, pro nás bylo otevřeno.
Královský zámek byl sídlem polských knížat a králů. Nachází se na Královském náměstí. V adventní době před ním stál obrovský vánoční strom.
Zámek založil ve 13. století mazovský kníže Boleslav II. Původně dřevěný obranný hrádek byl nejprve goticky a pak koncem 16. století renesančně přestavěn. Další podrobnosti si lze přečíst zde…

Už jsem se zmiňovala, že jsme navštívili a shlédli představení ve státní opeře „Teatr Wielki – Opera Narodowa“. V divadle se fotit nesmělo. Budova má šest pater, tak alespoň pohled na část schodiště.

Čas už nevyšel na Fryderyka Chopina, Národní muzeum či Galerii polského portrétu… To přijde na řadu při dalších jednáních, kterých tam bude ještě celá řada.

Varšava na mě udělala mimořádný dojem. Nevím, zda to nebylo tou atmosférou adventu.

Víme, že Poláci jsou velmi věřící národ a město to tak nějak odráželo. Takže uvidím z dalších návštěv, zda mé nadšení z tohoto mimořádně zajímavého města přetrvá.

Ludmila Holubová

Foto:Sylva Čurdová

Další články autorky: