Den druhý- NOTRE-DAME-DE-LA-GARDE A PØÍRODNÍ REZERVACE PARC NATUREL RÉGIONAL DE CAMARGUE
Kdy¾ mne budík po 6.hodinì probudil, pøíliš svì¾í jsem se necítila. Letmý pohled do okna na témìø šedivou oblohu mi na náladì taky nepøidal – ani dnes to nevypadá na slunnou Provence. Snídanì je avízována na dobu mezi pùl 8. a ètvrt na 9, ale proto¾e nejsme na prvním zájezdu, scházíme do jídelny ji¾ krátce po ètvrt na 8 a dobøe èiníme.
Dobrá polovina osazenstva našeho autobusu ji¾ švédský stùl znaènì proèistila. Prùvodce Jaroslav pøichází pøesnì a s dobrou zprávou: oblaènost by se bìhem dne mìla protrhat a mìlo by se objevit nefalšované provensálské slunce. Hýèkáme si tedy ka¾dý svùj kousek nadìje a naloïujeme se do autobusu. Teï nepojedeme pøíliš daleko. Po ránu nás èeká projí¾ïka autobusem kolem Starého pøístavu v Marseille a prohlídka chlouby Marseille – chrámu Notre-Dame-de-la-Garde.
Kolem Starého pøístavu skuteènì jen projí¾díme (více èasu na prohlídku Marseille máme mít a¾ poslední den), prùvodce nás upozoròuje na místo, odkud odplouvají lodì na ostrov s pevností d´If (i tento bod programu máme absolvovat pozdìji), letmo nás upozoròuje na hotel na pravé stranì pøístavu, který nápadnì pøipomíná architekturu stalinské éry a z toho dùvodu je také lidovì nazýván Kijev. Okolí Starého pøístavu bylo za války znièeno, a tak kdy¾ bylo v 50. letech 20.století tøeba rychle vybudovat nové domy, nebyl èas pøíliš hledìt na krásu.
Ještì si povšimneme mohutné pevnosti, je¾ se zvedá na svahu nad pøístavem, a u¾ náš autobus vjí¾dí do ulièek starého mìsta. Nazývám-li tyto ulice ulièkami, vím, co øíkám. Všechny jsou køivolaké, lomí se v nejménì oèekávaných úhlech, nezøídka jejich šíøka staèí tak právì na šíøku autobusu. A všechny vedou více èi ménì strmì vzhùru, nebo» Notre-Dame se vypíná na tom nejvyšším kopci, vlastnì skále, nad mìstem. Autobus vrèí, vzdychá, chvílemi i sténá, ale jede. Jeho øidiè pøedvádí skuteèné mistrovství. Nakonec se autobus zastaví na parkovišti u úpatí vrchu, na nìj¾ musíme po mnoha schodech vylézt u¾ po svých. A tak lezeme, funíme a jsme neskonale vdìèni, ¾e jsme tu cestu nemuseli absolvovat pìšky celou.
Ji¾ pøi prvních krocích naše uši zachytí hudbu. Jak se blí¾íme k cíli, hudba sílí a my rozeznáváme melodii Schubertovy Ave Maria. A kdy¾ pøijdeme ke kované bránì, která nás oddìluje od prostoru kolem samotné baziliky, uvidíme i toho, kdo nás tak krásnì a poeticky vítá. Je to hornista, který svou hrou navozuje skuteènì velebnou náladu. Zastavuji se a zakláním hlavu. Pøímo nade mnou se na špici 60m vysoké zvonice na 12m vysokém podstavci tyèí 9,7m vysoká pozlacená socha La Bonne Mére, Panny Marie, ochránkynì mìsta. Obøí bazilika stojící na 162m vysokém vápenci byla postavena v letech 1853-1864, údajnì jako výraz díkù za porá¾ku Komuny. Je vybudována v okázalém øímsko-byzantském stylu, zdobí ji rùzné druhy mramoru, mozaiky, fresky a pozlacené pøedmìty. Mne však uvnitø baziliky upoutají nìkteré stìny pokryté mno¾stvím menších èi vìtších obrázkù zobrazujících lodì a potom dlouhá lanka visící podél chrámové lodi. Na nich jsou v pravidelných vzdálenostech zavìšeny malé modely korábù. Jak obrázky, tak modely vyjadøují dík zachránìných námoøníkù. Z plošiny pøed bazilikou, ji¾ zdobí nìkolik krásných soch, je nádherný rozhled. Kdy¾ jsme dorazili nahoru, bylo sice mìsto pod námi i hory na obzoru ještì v oparu, moøe jsme spíš jen tušili, ale ne¾ jsme dokonèili prohlídku, zaèínají se od zlaté Panny Marie odrá¾et první paprsky a sluníèko se vehementnì hlásí o své místo na obloze. A tak se nám dolù z kopce sjí¾dí u¾ mnohem lépe.
Z Marseille míøíme na západ. Oèekává nás prùjezd rezervací - Národním pøírodním parkem Camargue. Delta, kterou se Rhóna dostává do Støedozemního moøe, má rozlohu 95 tisíc hektarù. Dalších 85 tisíc hektarù je rozloha území mezi Velkou a Malou Rhónou. Rozprostírá se od Arles a¾ po Saintes-Maries-de-la-Mer a od roku 1972 je pøírodním parkem - Parc Naturel Régional de Camargue. Bìhem mnoha tisíc let posunula øeka pomocí valounkù, je¾ s sebou pøinesla, náspy do ba¾in. Vlivem pobøe¾ních proudù pak vznikly laguny. Pobøe¾í se prý však ještì stále posouvá, i kdy¾ se zdá, ¾e hráze dr¾í vše pohromadì jako tenký lem. Po poledni máme dorazit do Saintes-Maries-de-la-Mer, a tak asi pùl druhé hodiny projí¾díme touto krajinou. Co okam¾itì upoutá naši pozornost, jsou po obou stranách silnice políèka zalitá vodou, z ní¾ vykukují zatím pouze vrcholky rostlin. Odborníci zjistili, ¾e se v tomto kraji výbornì daøí rý¾i, a tak se valná èást pozemkù zmìnila v rý¾ovištì. Na loukách, které rý¾ovištì støídají, se tu a tam popásají malá stádeèka povìstných bílých koní, kteøí prý jsou potomky divokých prehistorických koní. Další atrakcí tohoto území jsou èerní býci, prý pocházejí od Attilových hord. Jsou menší ne¾ ti, které známe u nás, jejich roztodivnì zatoèené rohy vypadají docela hrozivì, ale jejich majitelé se línì vyvalují v bahnì a vùbec nevypadají na to, ¾e budou døív nebo pozdìji zápasit s nìjakým toreadorem smìlým. Odborné publikace ještì slibovaly hejna rù¾ových plameòákù a komáry. Plameòáci však asi právì stávkují, nebo» v dálce zahlédneme jen jedinou skupinku, a komáøi? Ti na nás do autobusu naštìstí nemohou.
Pøesnì v poledne dojí¾díme na moøské pobøe¾í, kde nás vítá vesnice Saintes-Maries-de-la-Mer, první z cílù dnešního odpoledne, zalitá sluneèními paprsky. Ale o ní a¾ zase pøíštì.
z toho dùvodu je také lidovì nazýván Kijev. Okolí Starého pøístavu bylo za války znièeno, a tak kdy¾ bylo v 50. letech 20.století tøeba rychle vybudovat nové domy, nebyl èas pøíliš hledìt na krásu. 
mozaiky, fresky a pozlacené pøedmìty. Mne však uvnitø baziliky upoutají nìkteré stìny pokryté mno¾stvím menších èi vìtších obrázkù zobrazujících lodì a potom dlouhá lanka visící podél chrámové lodi. Na nich jsou v pravidelných vzdálenostech zavìšeny malé modely korábù. Jak obrázky, tak modely vyjadøují dík zachránìných námoøníkù. Z plošiny pøed bazilikou, ji¾ zdobí nìkolik krásných soch, je nádherný rozhled. Kdy¾ jsme dorazili nahoru, bylo sice mìsto pod námi i hory na obzoru ještì v oparu, moøe jsme spíš jen tušili, ale ne¾ jsme dokonèili prohlídku, zaèínají se od zlaté Panny Marie odrá¾et první paprsky a sluníèko se vehementnì hlásí o své místo na obloze. A tak se nám dolù z kopce sjí¾dí u¾ mnohem lépe.
Maries-de-la-Mer, a tak asi pùl druhé hodiny projí¾díme touto krajinou. Co okam¾itì upoutá naši pozornost, jsou po obou stranách silnice políèka zalitá vodou, z ní¾ vykukují zatím pouze vrcholky rostlin. Odborníci zjistili, ¾e se v tomto kraji výbornì daøí rý¾i, a tak se valná èást pozemkù zmìnila v rý¾ovištì. Na loukách, které rý¾ovištì støídají, se tu a tam popásají malá stádeèka povìstných bílých koní, kteøí prý jsou potomky divokých prehistorických koní. Další atrakcí tohoto území jsou èerní býci, prý pocházejí od Attilových hord. Jsou menší ne¾ ti, které známe u nás, jejich roztodivnì zatoèené rohy vypadají docela hrozivì, ale jejich majitelé se línì vyvalují v bahnì a vùbec nevypadají na to, ¾e budou døív nebo pozdìji zápasit s nìjakým toreadorem smìlým. Odborné publikace ještì slibovaly hejna rù¾ových plameòákù a komáry. Plameòáci však asi právì stávkují, nebo» v dálce zahlédneme jen jedinou skupinku, a komáøi? Ti na nás do autobusu naštìstí nemohou.