Splnìné pøání po 49ti letech – 2
Ne¾ se ve svém vyprávìní pustím do popisu cestování a pøíhod pøidávám všeobecné informace:
Øidièi na Ukrajinì jsou velice neukáznìní. Svìdèí o tom mnoho køí¾kù a pomníèkù kolem cest. Pomníèky jsou i na odlehlých místech opeèovávané, ale co je to tìm pøevá¾nì mladým lidem platné.
Øidièi nedodr¾ují povolenou rychlost. Nerespektují plnou, ani dvojitou èáru. Stalo se nám, ¾e na okruhu jel øidiè i v protismìru.V nìkterých mìstech nejsou na silnici jízdní pruhy. To jsou potom zmatky!
Pøevá¾nì se jezdí ve starých ®igulíkách, výjimkou nejsou ani staré Volhy. O nákladních autech se nebudu zmiòovat. Cyklisté jezdí zásadnì v odstavném pruhu a to v proti smìru. O chodcích se nebudu rozepisovat, ti chodí jak sami uznají za vhodné. Spolehnout se mù¾ete skoro na 100%, ¾e vás øidièi jedoucí v protismìru upozorní na silnièní kontrolu.
Velice špatné jsou smìrové znaèky. Okruh je øádnì oznaèen, ale smìrová tabule je pøekrytá vìtvemi stromu. Pak se orientujte. Za okruhem jsme se nesetkali nikdy s ukazatelem nìkterého cílového mìsta. Díky tomu jsme skoro v ka¾dém mìstì bloudili. Zeptat se na cestu, bylo obtí¾né. Provoz byl v¾dy veliký, tzv.soubì¾ná doprava.
Trvalo nám také nìjaký den ne¾ jsme si zvykli na vzdálenosti. Kdy¾ nám nìkdo vysvìtloval a øíkal, ¾e je to kousek, tak to jsme museli poèítat nejménì s 50ti km.
Všude, a» ve mìstì, nebo na vesnici, jsme se setkali s velice vstøícnými a ochotnými lidmi. Vìtšinou se nás ptali, jestli jsme Poláci. Kdy¾ se dozvìdìli, ¾e jsme z Èeska, velká vìtšina se ihned svìøila, kde všude v Èesku byla, vìtšinou pracovnì.
Jak jsem se u¾ zmínil, první noc jsme pøespali po ujetých 688ti km v autì.
14. èervna
druhý den jsme vstávali v sedm ráno a den jsme zahájili snídaní, kterou jsme vaøili na turistických, plynových vaøièích. Vìtšinou èaj a nìjakou polévku ze sáèku. Pak následovala jízda pøes Lvov - po Ukrajinsku Lviv.
Prùjezd mìstem byl nároèný tak, jak jsem výše popisoval. I kdy¾ jsme mìli naplánovanou prohlídku mìsta, pokraèovali jsme radìji v cestì dále na jih. Bez komplikací jsme jeli a tachometr nám ukazoval 1529 km, kdy¾ jsme zastavili u pomníku P. Chmelnického. Byla pùlnoc a my jsme se poprvé chystali pøespat pod širákem ve spacích pytlích. Pro mne to byl zá¾itek, nebo» jsem takto nikdy nenocoval.
15. èervna
Ráno budíèek v pìt hodin. Opìt vaøení snídanì a v 6.30 hod. jedeme k moøi. Cestou míjíme rùzné trhy, obèerstvovací stánky. Èím blí¾e k moøi, tím se více na stáncích nabízejí sušené ryby. Obdivuji jak je mù¾e nìkdo jíst. Mnì pøipadaly jako guma. Nedoporuèuji návštìvu sociálních zaøízení. Nepochopím jak je mohou pou¾ívat starší lidé. Dejme tomu, ¾e si døepnou, ale jak vstanou bez jakékoliv pomoci prostì nevím?
Pozor platí to i v lepších motorestech. Benzínové stanice jsou skoro jako u nás. Rozdíl je v tom, ¾e tam není obchod a sociální zaøízení.
Jeli jsme smìrem na Novou Odìsu, kde jsme míjeli Pomník hrdinù Sv.Války. Musím ještì podotknout, ¾e s pomníky na památku padlých jsme se setkávali v ka¾dé vesnici a samozøejmì ve mìstech, a je o nì dobøe peèováno!
Dále jsme pokraèovali na Simferopol, jeli kolem hradu v Sudoku, pak jsme s velikým úsilím hledali a našli plá¾ Meganom. Tuto plá¾ nám doporuèil nemocný vedoucí. Po zaplacení vstupného, které èítalo 10 Høiven za všechny i auto, jsme si našli místo na plá¾i a s chutí se vykoupali. Na plá¾ jsme dorazili ve13.45hod. Na tachometru jsme mìli najeto pøesnì 2000km.
Veèerní procházka po plá¾i byla pøekrásná. Svítil mìsíc. Kousek od nás byla havarovaná, rozlomená loï. Nad ní mìsíc - ohromná podívaná.
Opìt jsme spali pod širákem.Tak pøekrásnou oblohu jsem ještì nevidìl. Únava nás brzy zdolala a spali jsme jako batolata.
16.èerven
Já jsem vstával ve ètyøi hodiny ráno. Velice jsem litoval, ¾e mám v autì zamknutý fo»ák. Šel jsem toti¾ na procházku na okolní kopce a východ slunce byl nádherný. Nemohl jsem si dovolit budit øidièe. Bylo to naše nepsané pravidlo, ¾e se vše toèilo kolem šoféra. Po návratu u¾ byli kluci vzhùru a pátrali po mnì. Na procházku, u¾ s fo»ákem jsem šel ještì jednou.
Tady jsme udìlali první chybu. Zdenìk chtìl, abychom na plá¾i zùstali ještì dva dny. Já jsem se však tìšil na Gurzuf a Roman na Artìk, tak jsme ve 12 hodin vyrazili smìrem na Gurzuf…
Pøíjezd do Gurfuzu byl ve 14.00hod. Velké pøekvapení. Vesnice se za ta léta tak zmìnila, ¾e jsem ji nepoznal. Všude prvotøídní hotely, herny. Tam, kde jsem já chodil po kamenité cestì, byla cesta dlá¾dìná snad mramorem. Plá¾e hlídané a rozparcelizované. Ani jsme se neodvá¾ili na plá¾ jít. Pár fotek a pryè.
O cenách:
Obyèejná voda balená 12høiven.
Grilované kuøe 60høiven.
Vzpomínali jsme na Meganom. Artìk byl neprodyšnì uzavøen. Bez propustky ani s policistou. Toho jsme pak vzali do auta, ¾e nám tábor uká¾e.
V 17.30hod jsme zklamáni odjeli do Jalty, kterou jsme si prohlédli z auta. Udìlali pár fotek vily, kde se konala konference Koalice.Pokraèovali jsme smìrem na Sevastopol. Pøed mìstem byla zastávka na pøenocování.Bylo 22.00hod na tachometru bylo 2232km.
17. èerven
Sevastopol byl na naší cestì nejkrásnìjší mìsto. Vedla pøes nìj široká tøída, kde se dalo zaparkovat. Zaèali jsme prohlídkou pøekrásného kostela. Pak jsme si prohlédli Leninùv pomník a ještì jeden kostel. Zastavil jsem jednoho sympatický vyhlí¾ejícího pána a zeptal jsem se na Ièko. Špatnì jsme si rozumìli a po informaci, ¾e nejsme Poláci, ale Èeši, nám podal vyèerpávající informace o mìstì. Samozøejmostí bylo, ¾e byl také v Èesku. Prohlídku mìsta jsme zakonèili projí¾ïkou lodi po zálivu, ve kterém je muzeum lodí.
Ze Sevastopolu jsme odjí¾dìli v 13.00hod. pøes Sinferopol na Odìsu. Zastávka na pøenocování byla ve vesnici Krásno Pìrekop.Vyjeli jsme mezi rý¾ová pole, k moøskému zálivu. Pøekrásná pøíroda.V zálivu se sice nedalo koupat, ale byli jsme daleko od lidí. Navštívili nás toliko pytláci. Švanda byla, ¾e oni mìli strach z nás a my z nich. Kdy¾ zjistili, ¾e nejsme inspektoøi, tak nám ukázali i úlovky. Pøekvapilo nás, ¾e lovili ryby do sítí a ve vodì chodili obutí a obleèení tak, jak normálnì chodili.
Mìlo to však jednu vadu. Pøi pøekrásném ohnivém západu sluce se vyrojilo nekoneèné mraèno komárù. Pøesto jsem západ slunce a východ mìsíèku fotil. Vìøte, ¾e to stalo za to. Na tachometru 2605km.
18. èervna
Vstával jsem ve 03.00hod. Fotil východ slunce, volavky…
Kluci se probudili v 06.30hod. Po snídaní smìr Odìsa. Na tachometru 2633km, vesnièka Suvorovo a první porucha na autì. Pøi projí¾dìní polními cestami k zálivu se uvolnil spodní kryt motoru a musel být demontován. Asi tam ještì le¾í.
Zastavili jsme se ještì ve vesnici Tarasovka. Prohlédli si pomník padlých, bylo jich tam pochováno 267. Kluci od 19ti do 23 let. Na tak malou vesnièku mnoho. Potkal jsem babièku a ptal jsem se jestli všichni padlí byli zdejší. Ne, odehrála se tam nìjaká vìtší bitva. Pak tam byla ještì jedna zajímavost, na pøíjezdové cestì byla pøeká¾ka, která zabraòovala pøíjezdu vìtších aut. Také na to jsem se ptal, ale bábuška mi øekla, ¾e neví proè to tam je, a ¾e je to tam poøád.
Bìhem další cesty jsme si pochvalovali, ¾e jsme projeli hodnì policejních kontrol a nebyli jsme kontrolováni. Ani ne za pùl hodiny, co èert nechce, nás zastavuje policie a ukazuje nám na radaru, ¾e jsme jeli 82km/hod a je povoleno jen 60. Pokuta 62høiven a jeli jsme dál. Tachometr ukazoval 2850km..
Odìsa. Pøíjezd v 16.00hod.Velice špatné poèasí. Veliký provoz,smog. Prùjezd mìstem byl problémový, jako v¾dy. Smìr Moldavské hranice. Na hranice jsme dorazili v 19.00 hod.
Moldávie si zaslou¾í zvláštní kapitolu. Kdo to bude èíst, jistì pochopí proè.
František Blabla
Další èlánky autora:
