Chvála l¾i
Dnes se opìt pustím bez báznì a hany do chvalby fenoménu mo¾ná velmi pochybného. Aèkoliv le¾ není pova¾ována za jeden ze sedmi smrtelných køes»anských høíchù, pøece jen je to høích, i kdy¾ bez pøívlastku. A to, ¾e je vnímána pohøíchu vìtšinou negativnì, se dlouhodobì traduje v našich pøíslovích. Le¾ má krátké nohy - co¾ je mínìno nejen jako neestetická zále¾itost, ale zejména pak kategorické – kdo l¾e, ten krade! Le¾ je prostì bohu¾el témìø v¾dy vnímána jako antonym, tedy pravý opak údajnì bezproblémovì pravdy, která je chvályhodná a priori. Mo¾ná bych mìl také na tomto místì upozornit povìrèivé, ¾e opravdu nestaèí se bránit zkøí¾enými prsty za zády, tak jako dìva na obrázku! Má tedy cenu le¾ chválit? Ale ano - a uvidíte, ¾e to pùjde!
Ovšem tentokrát si tu rehabilitaci l¾i ulehèím úplnì nejvíc, nebo» se bez sebemenšího studu zaštítím citáty známých i mìnì známých osobností. Mohlo by se zdát, ¾e není tøeba le¾ na úvod definovat, i kdy¾ …
Zejména v souèasné pohnuté dobì vykloubené morálky je klidnì mo¾né, ¾e si pod tímto jednoduchým tøípísmenným pojmem leckdo pøedstavuje leccos, tak¾e „pro sichr“: „Le¾ je typ klamu mající formu nepravdivého výroku, zpravidla s vìdomým zámìrem oklamat druhé za úèelem získání nìjaké výhody èi vyhnutí se trestu.“
V rùzných kulturách ale i mezi jednotlivými lidmi se však èasto velmi liší názory zejména na „rozpìtí“ l¾i. Jedno indické pøísloví na pøíklad praví: „Lhát máš povoleno, kdy¾ ti jde o ¾ivot, majetek èi dobré jméno.“ Le¾ je pøímo unikátní u¾ tím, ¾e – „ na svìtì jen jediný tvor l¾e – èlovìk.“ A to prosím tvrdí známý filosof, který má schopnost vetknutou pøímo do svého jména – A. Schopenhauer.
A. Schopenhauer Voltaire
L¾i se zpravidla zcela intuitivnì rozlišují na "velké" a "malé“ - podle toho, jakou škodu napáchají, ale jak napsal F. Vymazal – „malá le¾ tì dovede dál, ne¾ velká pravda“. Jistì existuje nechutná velká le¾ jako vì¾, ale také malá nicotná neškodná „le¾ka“, „l¾íèka“ èi „zalháníèko“. Lhát se mù¾e i nevìdomky a pak z toho bývá vìtšinou velký malér. Tentý¾ výrok mù¾e být nìkdy oznaèen za l¾ivý i pravdivý, dokonce i pøi správné interpretaci! To se mo¾ná týká tøeba statistiky. Prostì, jsou-li pravda a le¾ stejnì hodnotná antonyma, pak je zøejmé, ¾e jestli¾e tì¾ko poznáme absolutní pravdu, tak stejnì tì¾ké je poznat absolutní le¾. To pak vede k zajímavému závìru, ¾e tak jako ka¾dý má svou pravdu, tak zøejmì ka¾dý má i svou le¾! Ano, nevím zda bohu¾el nebo bohudík, ale jak pravda, tak i le¾ jsou asi v¾dy pouze relativní.
Plané filozofování mi v¾dycky sedìlo a tak se domnívám, ¾e pravda a le¾ jsou spolu nerozluènì svázány jako siamská dvojèata a mohu to i dolo¾it nìkolika vybranými citáty:
A. P. Èechov - „Nové l¾i se poslouchají lépe ne¾ staré pravdy“ G. Orwell - „Le¾ je v¾dy o krok pøed pravdou. E. Hubbart - „Le¾ je velmi nekvalitní náhra¾kou pravdy, avšak jedinou, kterou se a¾ dosud podaøilo vynalézt“, co¾ trochu pøipomíná známý bonmot W. Churchilla o demokracii. Pøímo pak záøí výrok J. Fuchého - „Le¾ je lepší ne¾ pravda. Umírá kvùli ní ménì lidí.“ Mo¾ná jsem pøíliš mnoho chvályhodných pøíkladù nepøinesl, ale ještì se budu sna¾it:
S. J. Lec - „L¾i se za pøíznivých okolností stávají legendami.“ G. Burgess - „Pro mu¾e je le¾ poslední záchranou v nouzi, pro ¾enu první pomocí.“
Po všem tomto rozjímání je jasné, ¾e chvályhodné mohou být pouze l¾i malé a neškodné, zejména tedy tak zvané l¾i milosrdné. Ovšem i zde musíme hledat, nebo» podle A. France - „Jen ¾eny a lékaøi vìdí, kdy je le¾ milosrdná.“
A na samý závìr tentokrát trochu pochybného chválení jsem si nechal pozoruhodná slova dalšího velefilosofa Voltaira z roku 1735:
„Le¾ jen tehdy je neøestí, smìøuje-li k nìèemu zlému, je však velikou ctností, pùsobí-li se jí nìco dobrého. Buïte tedy ctnostnìjší, ne¾ kdy jindy. Je tøeba lhát jako ïábel, nikoliv ostýchavì a jen obèas, ale hezky odvá¾nì a poøád. L¾ete tedy pøátelé, l¾ete, nìkdy vám to vynahradím."
