Høát si na prsou prase
Mám prase. Co se dá dìlat. Jsem tedy jeho chovatelka. Chovám se k nìmu hezky, pøesto¾e mì bla¾í myšlenka na zabijaèku. Neznám jeho rodokmen, jisté je jen to, ¾e jeho matka byla svinì. Obávám se proto, ¾e mé prase zdìdilo její svinské geny. Škodí.
Ka¾dý máme takového svého štìtináèe. Je to zákon. Na ka¾dého èlovìka pøipadá minimálnì jedno prase a jedno i více na rùzná spoleèenství lidí. To jiné nebude. Nìkdy jsou to selátka, po kterých zbyde jen smrad a hnùj, ve kterém se mù¾ete prohrabat k vlastnímu zamyšlení. Nìkdy jsou to ale prasata, která doká¾í napáchat velké škody a rozrýt kdeco. Dùle¾ité je, aby se nepøemno¾ila. Sním o velkokapacitním vepøínì, kde by mìla všechna ta prasata trvalé bydlištì. Mám ale obavy, ¾e takový velkovepøín by mohl produkovat špínu a škody vìtšího rozsahu.
I kdy¾ není tak docela pravda, ¾e si prasata libují ve špínì. Jsou velmi èistotná. Na povrchu. Špínu odhalí a¾ øezník v jejich støevech. Z nich jsou schopna špínou vrhat na druhé. Skupenství takové špíny je pochopitelnì závislé na vý¾ivì. Tì¾ko stravitelný je pro nì váš úspìch, smích a radost.
Je dobré vymezit vašemu praseti prostor takový, aby vás neobtì¾oval zápach tìchto výkalù, které jsou zhoubou pro váš klidný ¾ivot. Prase se válí ve svých výkalech, jen kdy¾ je pøehøáto vaším úspìchem. Jinak kálí mimo místa, kde spí a kde ¾ere. Mìli byste být tak pøipraveni, ¾e se projedete po jeho nastra¾eném koláèi. Sedíc v jeho øídkém èpavkovitém desertu dostanete neodolatelnou chu» na prejt. Pøed oèima máte mlýnek, jeho¾ otvory prochází rozmìlnìné èerstvé vepøové maso. K odplatì se však nesní¾íte. Neškodí však trochu jedu upustit, aby milé prase vìdìlo, ¾e o jeho zákeøných sviòárnách víte. Pro zaèátek staèí pøedèítání ze zabijaèkové kuchaøky.
Jste-li chovatelem èuníka z èeledi blbcù, u¾ nìjak poèítáte pøedem s tím, ¾e váš dialog se bude rovnat kydáni hnoje. Èasto se jedná o vepøe, tedy kastrovaného kance nebo fòutra - kance jednokulèáka. Absenci fyzické lásky a reprodukce si tak vynahrazuje strkaním rypáku do vašeho talíøe. ®rát s prasetem se vám ale nechce, tak ho alespoò v rámci pochopení podrbete slovním kartáèem, a¾ èuník radostnì kvièí. Bude pak chvíli medovì chrochtat, ale jen co za vámi zaklapnou vrátka chlívku, milé prase vás také podrbe. Bolestnì. Se sousedkami z kurníku. Slepice vám to pochopitelnì vykdákají. A vy se budete ptát proè, kdy¾ jste mu nezkøí¾ili ani štìtinku na bùèku. Jednokulèák, no. To pøijde první myšlenka na zabijaèku. Ne, ještì nedosáhlo vhodné hmotnosti. Ještì vydr¾íte.
Obecnì je prase domácí tvor inteligentní, co¾ mù¾e chov komplikovat. Je schopno strategicky myslet, tudí¾ intriky jsou jeho pomejemi. S tímto se setkáváme pøevá¾nì u mladších sviní, které postrádají kance. U starší prasnice pramení její zloba naopak z pøe¾itého ¾ivota s kancem, z odrostlých podsvinèat, co se úplnì nepovedla, samoty, nebo vùbec z vlastní nespokojenosti. Prasnice je tedy mimoøádnì zákeøná. Nejvíce ji vydrá¾dí vaše spokojenost. Její praseèí mozeèek pak sestaví plán na vymazání vašeho trvalého úsmìvu a umnì pøekroutí vaše výroky. Šikovnì a nenápadnì vám nastaví praseèí no¾ièku, kdy¾ to neèekáte. A vy se rozplácnete v jejím kališti tak, ¾e by se dal udìlat odlitek vašeho tìla. Vymácháte si hubu ve smìsi bahna a její vèerejší veèeøe. U¾ ji nechcete chovat. Chcete ji vidìt nacpanou v jitrnici, jelitì a tlaèence. Teï u¾ jo. Byly doby, kdy jste ji chtìli vidìt jako èlovìka. Ale u¾ to nejde. Její hmotnost je teï u¾ tak akorát na zabijaèku.
V zrcadle pak objevíte svùj zabahnìný oblièej. Ještì rypák a vypadáte jako svinì. No jo, v ka¾dém z nás kousek svinì døíme. Ale nebudeme ji budit, pokud se chceme na sebe podívat do zrcadla. Na ka¾dou svini se toti¾ vaøí voda.
Høát si na prsou prase
