EXO 500 Americký západ – zlatý okruh

Nevymýšlel jsem pro moje psaní žádný nový název, ale použil jsem název CK ESO se kterou jsme spolu se ženou, zájezd absolvovali.

Své povídáni začnu pěkně od počátku. Když jsem byl loni na zájezdu v Nepálu, přišla řeč i o tom, kde už kdo byl. Nu a jedni manželé byli tam, kde jsem si myslel, že se nikdy nedostanu, na dalekém západě. Doporučili mi CK a pak už záleželo jen na nás.

Problémy se vyskytují vždy. Museli jsme si vyřídit nové pasy a ještě se zaregistrovat přes počítač na velvyslanectví USA. S tím nám pomohl pan Hromočuk, přes kterého jsme si zájezd vyřizovali. Pak už jen dát dohromady peníze, nabalit a může se cestovat.

Odlétali jsme z Prahy Ruzyně. Byl jsem trochu nervozní, neboť se skupinou nejel vedoucí. Cestovní kancelář má na letišti svou kancelář a jeli jsme se samými dobrými lidmi, takže všechno dobře dopadlo. Z Prahy jsme letěli do Curychu a tam jsme přesedli do letadla, které letělo přímo až do Los Angeles (L.A.). Cesta byla dlouhá. Trvala devět hodin!
Letěli jsme pro mne zajímavě - přes Londýn, jižní Grónsko, Kanadu. Přistání na L.A. po devíti hodinách. Pro nás však se čas posunul jen o čas strávený na letišti v Curychu a letem z Prahy, neboť jsme si posouvali hodinky o 9hod.
V letadle pohodlí moc nebylo. Seděli jsme v prostřední řadě, kde jsou čtyři sedadla a my jsme seděli uprostřed. Každý měl svou televizi, ne které bylo mnoho programů. Z obrazovky jsem se dověděl trasu letu, rychlost letu se pohybovala od 900 až 11 00 km/hod. Letěli jsme ve výšce okolo 10 000m. Venkovní teplota -55°C. Délka trasy cca 9 000km. Startovali jsme ve 13.10 a bezpečně po klidném letu přistáli v 16.40hod. téhož dne. Žádné zpoždění.

Nervózně jsem čekal na odbavení.Až na maličkost dopadlo dobře. Byli jsme poučeni - ti co neznají jazyky odpovídají na otázky - turist. Mne se však ptal policista na jak dlouhou dobu do USA jedeme. Nakonec se vše vysvětlilo. Ukázal jsem na prstech a bylo vymalováno. S velkou slávou jsme všichni (bylo nás třicet) přes kontrolu přešli. V hale nás čekali průvodci, kteří si nás rozebrali podle jmen. V naši skupině nás bylo devět. Nasedli jsme do přistaveného Fordu pro 10 cestujících a jeli jsme z L.A. do San Diega, kde jsme bylo ubytování.

Cestou jsme zastavovali na nákup svačiny a hlavně nápoje na příští den. Protože neumím anglicky byl pro mne i manželku velký problém nakupování v obchodech. Prodavači samý úsměv, ale co naplat, co je v obalech se člověk nedověděl. Hladem jsme však neumřeli a vždy to nějak dopadlo. Nejeli jsme se tam vykrmovat, ale poznat neznámou zem. Zaplacenou jsme měli snídani a jinak jsme se stravovali sami. Nejlepší to bylo, když se před bufetem zaplatila částka (od 7do 12 dolarů) a mohl člověk hodovat do sytostí.
Myslím, že o stravování jsem toho napovídal dost. Ještě se musím zmínit – tam, kde byla obsluha a na pokojích se dávalo spropitné 1 až 2 dolary.

První ubytování bylo v S.Diegu a bylo to příjemné překvapení. Prostorná místnost samozřejmě s koupelnou a WC. Samostatná šatna. Postele byly tak široké, že jsme nevěděli jestli máme spát na jedné nebo každý na své. Samozřejmostí v hotelu byl bazén, vířivka a fitko. Někde také sauna. Kde byl internet zdarma, byl jen jeden.Kde jich bylo šest a více se platilo a to dost.20 dolarů na hod. po čtvrt hodinách. Ještě musím dodat, že jsme každý den, až na dvě výjimky, spali na jiném místě. Byli jsme na poznávacím zájezdě. Večer nám průvodce poradil ať nejdeme spát dříve než ve 23hod. Byla to dobrá rada, posun času jsme tím pádem překonali bez větších komplikaci.

Ještě než se rozepíšu o naší cestě po Kalifornii, Utahu, Coloradu a Arizoně, o jejích Národních parcích a městech, musím vám svěřit několik svým myšlenek, které s emi honí hlavou. Lépe by bylo napsat co mne tak trochu trápí:

O dalekém západě napsali slovutní muži, spisovatelé, mnoho knih. Podle těchto knih bylo natočeno i mnoho filmů. Mám právo o těchto krajích psát já, úplný laik? Berte prosím moje psaní, jako vyznání se z krásných pocitů, které jsem prožíval. Nejsem odborník na biologii, geologii, ani žádný historik. Když nás průvodce upozorňoval, že z tohoto pohledu byl filmován klip skupiny U2, myslel jsem si do té doby, že U2 je výzvědné letadlo, které bylo sestřeleno nad SSSR. Některé filmy jsem v mládi samozřejmě viděl, ale už si moc nevzpomínám.
Přesto nelituji. Krajina je tam nádherná a neopakovatelná. Nekonečné prostory, představa co všechno museli pionýři, kteří šli objevovat neznáme krajiny postoupit, je uchvacující. Strašné suché horka v létě a opak v zimě.

V příští kapitole se rozepíšu, jak jsem v němém úžasu zíral na to co je příroda schopna vytvořit.

Další foto najdete ZDE

František Blabla