"Alláhu akbar," takto zvou k motlitbám  v Rijádu. Pravověrní muslimové spěchají do mešit nebo rozloží tam, kde jsou, svoje koberečky směrem k Mekce či pokleknou na koberečky připravené a téměř půl hodiny se modlí. V té chvíli jako by se zastavil čas. Saúdská Arábie je pro islám svatou zemí, protože na jejím území leží nejsvětější místa, kde žil a kudy putoval prorok Mohammed - Mekka a Medína.

Jestliže jsem zmínil, že při modlitbách jako by se zastavil čas, pak to neznamená, že z tohoto důvodu počítá islámský kalendář letos teprve rok 1423. Islámský letopočet začal, ve srovnání s naším gregoriánským kalendářem, zhruba roku 622 a řídí se podle luny, takže každý měsíc má osmadvacet dní. Muslimové si však nedělají starost s tím, že jednou za mnoho let jim vyjde na prosinec léto a jindy zima. Na přesné určení letopočtu existuje velice složitý počítačový program. Postní měsíc ramadán. Jeho začátek je vyhlášen v příslušném měsíci v okamžiku, kdy se poprvé objeví na obloze luna. Poté nesmějí muslimové až do setmění ani jíst, ani pít, ba ani kouřit či se milovat.

Do Mekky nevkročíš

Do Mekky vede široká šestiproudová dálnice. Kolem města jsou obrovské statisícové tábory, v nichž přebývají věřící a čekají, až na ně přijde řada a budou moci vykonat pouť na posvátná místa. Křesťan nebo vyznavač jiného náboženství však Mekku nikdy nespatří. Před městem je obrovská cedule, která jinověrce odkloní na okružní silnici. Islámská policie vstup střeží velice přísně a má mnoho metod, jak prokázat totožnost a víru zájemce o vstup.

Jednou z možností je i spuštění kalhot. Muslimové mají totiž udělanou obřízku. Islám nezná rasové rozdíly, takže můžete vidět muslimy všech barev pleti. Muži přísně nosí splývavý oděv tób a na hlavě džurku. Jejich barvy však nejsou výrazem žádného rozlišení. Posvátná kniha korán je v Saúdské Arábii zároveň ústavou a nad jejím dodržováním přísně a mnohdy i drsně bdí islámská policie - mutawa. Trestá vše. Dovoz či požívání alkoholu je nemožné. Za pašování drog existuje jediný trest - smrt. Veřejné popravy, na které mohou i jinověrci, se provádějí v pátek na rijádském náměstí Al-Dira. Viník je sťat zahnutým arabským mečem. Ženy jsou ukamenovány. Po Pouštní bouři byly v Saúdské Arábii, v podstatě pod vlivem USA, popravy omezeny na nejexemplárnější případy. Počet poprav výrazně klesl. Jestliže před válkou v Perském zálivu jich bylo i přes sto za rok, nyní jich je mnohem méně. Stejně tak exekucí, při nichž je viníkovi třeba uťata paže. V případě, kdy rodina poškozeného v posledním okamžiku před dopadnutím katova meče řekne, že viníkovi odpouští, ten je z popraviště propuštěn na svobodu. Přísné místní zákony, ať se zdají jakkoliv kruté, musejí dodržovat i cizinci. Následky dost bolí, protože rány holí jsou jedním z trestů, který mutawa provádí na místě. Její příslušníky poznáte, že nemají na džurce kruh a většinu jich zdobí divoký vous.

Rány holí nebo vězení

Za co může být člověk zmlácen? Třeba za přejetí křižovatky na červenou v přímém směru nebo doleva. Vpravo se odbočovat může. Rychlost není oficiálně omezena, takže ve městě se jezdí i stovkou. Široké a dlouhé kilometry rovné ulice to dovoluji, ale přejíždění v jízdních pruzích je věcí odvahy. Však také chevrolety, kterých tu jezdí nejvíc, jsou dost omlácené. V Rijádu, ležícím uprostřed pouště, z jehož jednoho konce na druhý je až sedmdesát kilometrů daleko, neexistuje veřejná doprava. Všichni řídí, tedy samozřejmě muži, ženy nesmějí, dokonce ani manželky diplomatů. Chodci mají na přechodech přednost, ale prakticky se tu nevyskytují. Všude platí zákaz fotografování. Povolení může dát jen ministerstvo vnitra nebo tolerantním pokynutím hlavy policista. Fotit cizí ženu je nemyslitelné, stejně jako modlící se věřící. Za fotografování státních budov jsou přísné tresty, za snímeček ministerstva obrany nebo královského paláce, byť z dálky, protože blízko policie nikoho nepustí, může následovat až trest smrti.

Ženy bez tváří

Žena je sice v Saúdské Arábii investicí a rozhodně ne levnou, ale na druhou stranu nemá prakticky žádná práva. Muslimky chodí v černých abájách, zahaleny od hlavy po kotníky. Většina má šátek i přes oči, což je večer velice nepraktické, protože nezřídka zakopnou. Jiným jsou vidět právě jen oči a ruce plné prstenů. Když vidíte muslimku v tomto oděvu, jak tlačí moderní kočárek nebo nakupuje kuchyňský robot, působí to paradoxně. Do prodejen s hudebninami nebo videokazetami však nesmí vstoupit žádná žena, ani cizinka. Černou abáju dívka musí obléci ve chvíli, kdy zjistí, že se stává ženou. Pak už chodí jen v ní. V době modliteb ženy čekají většinou před mešitou. Dovnitř nesmějí. Zatímco muži se modlí a ženy čekají, kluci hrají fotbal. Důstojný tób obléknou, až z nich budou muži. Není také možné chodit bez povolení po ulici s cizí ženou.  Žádné seznamování neexistuje. O tom, kdo dívku dostane, se dohodnou rodiče. Muž spatří tvář ženy krátce před tím, než ji pojme za manželku. Může cuknout, ale může mít i čtyři ženy. Jestliže korán povoluje mít i čtyři ženy, pak se jich logicky některým mužům nedostává. V Saúdské Arábii je hodně homosexuálů, takže dva chlapíky, kteří se vedou za ruku jako milenci, potkáte zcela běžně.  Žena nejenže nesmí bez doprovodu zákonného zástupce na ulici, ale nesmí sportovat ani se zúčastnit sportovních akcí. Nesmí také do restaurací a většiny bank, nesmí se koupat v bazénu s muži. Pro Saudy je prý jednou ze slastí, mohou-li se koupat v bazénu, který byl před nimi na dvě vyčleněné hodiny přístupný ženám. Přísná pravidla o zahalení platí i pro cizinky, u nichž je však šátek přes tvář přece jenom více tolerován.

Chudí neexistují

V zemi se vše děje ve jménu Alláha, koránu a na příkaz krále. Absolutistická monarchie se s opozicí nemazlí. Nestrpí politické demonstrace, pročež jsou mnohdy íránští a iráčtí poutníci do Mekky, kteří protestují i proti jiným náboženstvím, tvrdě vykázáni ze země. Vše řídí královská rodina. O následnictví se rozhoduje v úzkém rodinném kruhu královské rodiny.

Také další ministerské funkce a řízení významných institucí ovládá královská rodina. Vládnoucí rod si loajalitu pojišťuje přerozdělováním části pohádkových příjmů z těžby ropy. Jeho zásluhou jsou restaurovány památky, takže starý Rijád s ústřední mešitou a dalšími pamětihodnostmi je vlastně nový. Nad městem se tyčí obrovské budovy obchodních společností, různých institucí, ministerstev, bank a hotelů, všechny v moderním arabském stylu. Pod nimi se krčí jednopatrová stavení, v nichž žijí místní i cizinci. Bohatství země se promítá do nízkých cen nejen benzínu, ale i zlata a dalších domácích produktů. Nad dovezeným zbožím bdí opět islámská policie a třeba v cizích časopisech začerní vše, co odporuje koránu. Včetně fotografií žen s výstřihem. Dovézt pornografii může stát dotyčného i ruku. Vedle Saúdů jsou v Rijádu k vidění především Filipínci, Pákistánci, Thajci, Indové či Malajci. Je jich tu na šest miliónů. Ti zde dělají běžné práce, které Saúd dělat nebude. Uklízejí, taxikaří, stojí za pultem v malých obchůdcích i gigantických obchodních centrech. Samí muži, ženy takové práce vykonávat nemohou. Platy mají nízké, ale pořád větší, něž kolik by si vydělali doma. Samotní Saúdové veskrze manuálně nepracují, chudých je mezi nimi minimum. Vykonávají jen řídící činnost. Bavit se chodí hlavně na fotbal a velbloudí závody či koňské dostihy. Kulturní vystoupení, kromě ryze arabských, tu jsou zakázána. Dokonce i jediné existující saúdskoarabské divadlo musí působit v zahraničí. Dostat do země cizince na práci však není jednoduché. Jeho šéf mu odebere pas a za svého zaměstnance ručí. Ten pak nesmí opustit město pobytu. Když dostane padáka, musí opustit zemi. Z mešity znovu zní "Alláhu akbar". Vyhýbám se na koberečcích modlícím se Saúdům. Takový kobereček si lze i koupit. Dokonce s kompasem a brožurou, kde se dočtete, kterým směrem jej máte mít při modlitbách otočen třeba v Praze. V téhle zemi funguje nejmodernější výpočetní technika, ale platí tu pro nás mnohdy nepochopitelná životní pravidla.  Nemá cenu nad nimi přemýšlet, podstatné je tato pravidla respektovat. Saúdským mužům to zjevně vyhovuje. A ženy? O jejich názorech se neví nic.

Kateřina Balnarová