Další den ráno jsme Klaipédu opouštìli. Pøi vzpomínce na pøedchozí den nesmím zapomenout, ¾e i tady jsme jako zákusek po veèeøi dostali ovocný rosol - tentokrát s kostkou jakéhosi tuhého krému. A po snídani se náš autobus vydal smìrem k pøístavu, kde jsme se mìli nalodit na trajekt, který spojuje pevninu s KURSKOU KOSOU. Kurská kosa je úzký prou¾ek pevniny vybíhající do moøe. Dlouhý je asi 70km a jeho šíøka je rùzná. Neju¾ší místo mìøí asi 400m, nejširší pak 4km. Vznikla prý asi pøed 5 000 lety. Nejvíc na ní turisty lákají velké píseèné duny, z nich¾ ty nejvyšší dosahují a¾ 50m. Ještì v 17. a 18.století pod jemným pískem zmizelo 14 vesnic. Dnes je tøeba píseèné duny chránit výsadbou zvláštních vìtrolamù, nebo» neustále vanoucí vítr písek rozvívá. O území Kurské kosy se v souèasnosti Litva dìlí s Ruskem. Na litevské stranì najdete jen 4 rybáøská mìsteèka, je¾ dohromady tvoøí mìsto Neringa èítající asi 2700 obyvatel. V jeho èásti Nida jsme se zdr¾eli nejdéle. Prošli jsme asi kilometr pøírodním parkem, kde je vystaveno v pøírodním prostøedí mno¾ství døevìných soch a totemù, pro litevskou lidovou tvoøivost tak typických. Najdeme tu pohádkové postavy - zvláštní oblibì se tìší èerti a je¾ibaby - venkovské muzikanty, tanèící páry, královský trùn, zvíøátka i hrdého kohouta, který se s vámi pøi odchodu z parku louèí. Mezi tìmito døevìnými obyvateli parku se všude hem¾ily desítky dìtí. Zaèínal èerven a i v Litvì nastalo období školních výletù. Samotná Nida je malebná, moc hezky upravená obec. Jednoduché døevìné domeèky jsou jako ze škatulky, pestøe nabarvené (pøevládá barva modrá a hnìdá), v mnohých z nich jsou obchùdky zamìøené na zahranièní návštìvníky.Cesta k samotným dunám byla velmi pøíjemná. Vítr, který ten den vál, nebyl silný a jen osvì¾oval. Slunce záøilo a v pøímoøském vzduchu se tak krásnì dýchalo! Pohled na duny sahající a¾ k moøi byl velkolepý. Vùbec jsme se tedy nedivili ,¾e si tento kraj zvolil k svému letnímu pobytu i spisovatel Thomas Mann. Jeho letní dùm s nádherným výhledem,umístìný vysoko nad moøem a stínìný vzrostlými borovicemi je dnes památníkem známého spisovatele. A ještì na jednu zvláštnost jsem témìø zapomnìla! Cestou jsme se zastavili v pøírodní rezervaci - hnízdišti kormoránù. Nevìøili byste, co doká¾e trus tisícù kormoránù udìlat se zelenými stromy! V oblasti, kde sídlili, se stromy zmìnily v šedé, uschlé pahýly bez listí a pohled na nì pøipomínal øíši Smrti. Na Kurské kose bylo nádhernì, ale všechno má svùj konec. Trajekt, který nás odveze zpìt na pevninu, neèeká, ale nás ještì èeká dnes zvláštì dlouhý, ètyøistakilometrový pøejezd do Rigy se zastávkou u bájné Køí¾ové hory.
PALANGA
Avšak døíve, ne¾ jsme nastoupili dlouhou cestu do Rigy, èekal nás ještì sprint Palangou. PALANGA (20 000 obyvatel) jsou pøímoøské litevské láznì. Jejich proslulost sahá ji¾ do døívìjších dob a jejich návštìvníky nejsou jen Litevci, ale i Lotyši a èím dál tím více Nìmcù. Nás však zajímalo jedineèné palan¾ské Muzeum jantaru. S vypìtím posledních sil jsme stihli "poslédnij osmótr" ten den (jak také jinak) a mu¾ chøestící klíèi u hlavních vrat budovy se na nás nedíval právì nejpøíjemnìji. V muzeu je shromá¾dìno víc jak 4500 exempláøù jantaru, v mnohých kouscích jsou vidìt "zakletí" ¾ivoèichové - od blechy pøes vá¾ku a¾ po ještìrku. Nádherné jsou ukázky historických šperkù, ale srdce ka¾dé ¾eny se zatelelilo touhou, kdy¾ jsme pøišli do poslední místnosti, upravené zároveò jako prodejna. Nádherné kolekce moderních i klasických náhrdelníkù, náramkù a náušnic stály nejen za pohled, ale i za stovku eur (kolem této èástky se ceny tady pohybovaly), kterou tady nejedna z nás nerada zanechala. Po hodince strávené v muzeu jsme opìt bez dechu pádili k autobusu, který parkoval daleko od muzea - v pìší zónì prostì parkovat nelze. Pøíjemné Palanze jsme vìnovali poslední pohled, rozlouèili se s moøem a u¾ jsme odjí¾dìli smìrem k mìstu Šiauliai, v jeho¾ blízkosti se nachází povìstná Køí¾ová hora.
KØÍ®OVÁ HORA
Vyprovázelo nás krásné poèasí, ale èím víc jsme se blí¾ili k cíli, tím víc se obloha chmuøila, a¾ nakonec asi 20km pøed cílem se spustil déš». A tak kdy¾ jsme kousek od silnice spatøili malý pahrbek s velkou sochou Krista, celièký posázený tisíci a tisíci køí¾ù - od tìch drahocenných, zdobených jantarem, umìlecky vyøezávaných èi vytesaných z bílého kamene, a¾ po ty nejjednodušší a nejmenší, vìdìli jsme, ¾e nás èeká prohlídka pod deštníky. Toto poutní místo má svou tradici snad ji¾ od 14.století a poutníci sem pøivá¾ejí nové køí¾e (a pokud je nemají s sebou, mohou si køí¾ek zakoupit u pohotového prodavaèe ve stánku) dodnes. Za sovìtské vlády bylo toto místo nìkolikrát zlikvidováno buldozery, ale bylo vytvoøeno v¾dy znovu. Na významu mu dodala i návštìva pape¾e Jana Pavla II.v roce1993. Dodnes najdeme vedle Køí¾ové hory pøístøeší, pod ním¾ pape¾ slou¾il bohoslu¾bu. Pøivázali jsme rychle svoje køí¾ky a u¾ nás autobus unášel dál na sever - k Rize.Cesta to byla mnohdy strastiplná, proto¾e silnice dálnièního typu se tady buduje za plného provozu, a tak naše hý¾ïové svaly na mnoha desítkách kilometrù poznaly, co je to jízda po rozkopané silnici. I to byl dùvod, proè jsme osvìtlené vì¾e Rigy nespatøili pøed 21.hodinou, jak bylo plánováno, ale a¾ po 23.hodinì. A aby ani toho nebylo dost, hotel, v nìm¾ jsme mìli spát, byl umnì ukryt a¾ hezkých pár kilometrù od centra, dokonce za tabulí, je¾ oznaèovala, ¾e tady Riga konèí. Poveèeøeli jsme tedy o pùlnoci, a jestli vás zajímá, èím byl ovocný rosol ozdoben tentokrát, vìzte, ¾e to byla pusinka šlehaèky.
Text a foto:Míla Nová
Popisky k foto:
1. K èemu tato kovová "skøíò" slou¾ila, jsme nezjistili, ale vypadala moc hezky
2. Z pohádkové stezky
3. Jedna z mála historických staveb
4. Muzeum jantaru v Palanze
5. Køí¾ová hora
.jpg)
jsme asi kilometr pøírodním parkem, kde je vystaveno v pøírodním prostøedí mno¾ství døevìných soch a totemù, pro litevskou lidovou tvoøivost tak typických. Najdeme tu pohádkové postavy - zvláštní oblibì se tìší èerti a je¾ibaby - venkovské muzikanty, tanèící páry, královský trùn, zvíøátka i hrdého kohouta, který se s vámi pøi odchodu z parku louèí. Mezi tìmito døevìnými obyvateli parku se všude hem¾ily desítky dìtí. Zaèínal èerven a i v Litvì nastalo období školních výletù. Samotná Nida je malebná, moc hezky upravená obec. Jednoduché døevìné domeèky jsou jako ze škatulky, pestøe nabarvené (pøevládá barva modrá a hnìdá), v mnohých z nich jsou obchùdky zamìøené na zahranièní návštìvníky.Cesta k samotným dunám byla velmi pøíjemná. Vítr, který ten den vál, nebyl silný a jen osvì¾oval. Slunce záøilo a v pøímoøském vzduchu se tak krásnì dýchalo! Pohled na duny sahající a¾ k moøi byl velkolepý. Vùbec jsme se tedy nedivili ,¾e si tento kraj zvolil k svému letnímu pobytu i spisovatel Thomas Mann. Jeho letní dùm s nádherným výhledem,umístìný
vysoko nad moøem a stínìný vzrostlými borovicemi je dnes památníkem známého spisovatele. A ještì na jednu zvláštnost jsem témìø zapomnìla! Cestou jsme se zastavili v pøírodní rezervaci - hnízdišti kormoránù. Nevìøili byste, co doká¾e trus tisícù kormoránù udìlat se zelenými stromy! V oblasti, kde sídlili, se stromy zmìnily v šedé, uschlé pahýly bez listí a pohled na nì pøipomínal øíši Smrti. Na Kurské kose bylo nádhernì, ale všechno má svùj konec. Trajekt, který nás odveze zpìt na pevninu, neèeká, ale nás ještì èeká dnes zvláštì dlouhý, ètyøistakilometrový pøejezd do Rigy se zastávkou u bájné Køí¾ové hory. .jpg)
sahá ji¾ do døívìjších dob a jejich návštìvníky nejsou jen Litevci, ale i Lotyši a èím dál tím více Nìmcù. Nás však zajímalo jedineèné palan¾ské Muzeum jantaru. S vypìtím posledních sil jsme stihli "poslédnij osmótr" ten den (jak také jinak) a mu¾ chøestící klíèi u hlavních vrat budovy se na nás nedíval právì nejpøíjemnìji. V muzeu je shromá¾dìno víc jak 4500 exempláøù jantaru, v mnohých kouscích jsou vidìt "zakletí" ¾ivoèichové - od blechy pøes vá¾ku a¾ po ještìrku. Nádherné jsou ukázky historických šperkù, ale srdce ka¾dé ¾eny se zatelelilo touhou, kdy¾ jsme pøišli do poslední místnosti, upravené zároveò jako prodejna. Nádherné kolekce moderních i klasických náhrdelníkù, náramkù a náušnic stály nejen za pohled, ale i za stovku eur (kolem této èástky se ceny tady pohybovaly), kterou tady nejedna z nás nerada zanechala. Po hodince strávené v muzeu jsme opìt bez dechu pádili k autobusu, který parkoval daleko od muzea - v pìší zónì prostì parkovat nelze. Pøíjemné Palanze jsme vìnovali poslední pohled, rozlouèili se s moøem a u¾ jsme odjí¾dìli smìrem k mìstu Šiauliai, v jeho¾ blízkosti se nachází povìstná Køí¾ová hora..jpg)
chmuøila, a¾ nakonec asi 20km pøed cílem se spustil déš». A tak kdy¾ jsme kousek od silnice spatøili malý pahrbek s velkou sochou Krista, celièký posázený tisíci a tisíci køí¾ù - od tìch drahocenných, zdobených jantarem, umìlecky vyøezávaných èi vytesaných z bílého kamene, a¾ po ty nejjednodušší a nejmenší, vìdìli jsme, ¾e nás èeká prohlídka pod deštníky. Toto poutní místo má svou tradici snad ji¾ od 14.století a poutníci sem pøivá¾ejí nové køí¾e (a pokud je nemají s sebou, mohou si køí¾ek zakoupit u pohotového prodavaèe ve stánku) dodnes. Za sovìtské vlády bylo toto místo nìkolikrát zlikvidováno buldozery, ale bylo vytvoøeno v¾dy znovu. Na významu mu dodala i návštìva pape¾e Jana Pavla II.v roce1993. Dodnes najdeme vedle Køí¾ové hory pøístøeší, pod ním¾ pape¾ slou¾il bohoslu¾bu. Pøivázali jsme rychle svoje køí¾ky a u¾ nás autobus unášel dál na sever - k Rize.Cesta to byla mnohdy strastiplná, proto¾e silnice dálnièního typu se tady buduje za plného provozu, a tak naše hý¾ïové svaly na mnoha desítkách kilometrù poznaly, co je to jízda po rozkopané silnici. I to byl dùvod, proè jsme osvìtlené vì¾e Rigy nespatøili pøed 21.hodinou, jak bylo plánováno, ale a¾ po 23.hodinì. A aby ani toho nebylo dost, hotel, v nìm¾ jsme mìli spát, byl umnì ukryt a¾ hezkých pár kilometrù od centra, dokonce za tabulí, je¾ oznaèovala, ¾e tady Riga konèí. Poveèeøeli jsme tedy o pùlnoci, a jestli vás zajímá, èím byl ovocný rosol ozdoben tentokrát, vìzte, ¾e to byla pusinka šlehaèky.