Úvaha o taxikáøích
A» si øíká do chce co chce, neexistuje lepší zamìstnání ne¾ taxikaøení. Pro autora, který se nedávno v tisku zmínil, ¾e to je nejménì populární zamìstnání, mám pouze slova pohrdání. Kdyby napøíklad uvedl tøeba zøízence v márnici èi uèitele, dal bych mu za pravdu. V márnici je èlovìku vìènì zima, nemá si moc s kým poklábosit, nikdo moc nevtipkuje, od srdce se vìtšinou nikdo, kromì pozùstalých, na které se usmála vidina dìdictví, nezasmìje, a jste-li slabší povahy, tak se poøád jenom chvìjete, ¾e vám nìkterého ze zákazníkù tøeba pøivezli omylem, a ¾e se v lednièce náhle probudí a bude vám dìlat nepøíjemnosti.
Na druhé stranì pedagog ji¾ dávno pøestal býti autoritou, vzbuzující ve studentech respekt a strach. Naopak, pedagog se teï bojí studentù a hlavnì pak jejich nasupených rodièù, kteøí nelení do školy pøibìhnout a uèitele pøed celou tøídou ztrestat, vytahá-li náhodou jejich ratolest za uši, kdy¾ se po nìm pitvoøí.
Oproti tomu taxikaøení nemá chybu. Je¾dìní taxíkem byl mùj ¾ivotní sen, který si nenechám pošramotit nìjakým pisálkem, který oèividnì neví, o èem mluví.
Pravda, v poslední dobì se naše øady rozmno¾ily o mnoho oturbanovaných, nìkdy i ušmudlaných øidièù s bílými plnovousy a šavlièkami za pasem, kteøí sáhodlouze smìšnì akcentovanou angliètinou pasa¾erùm vykládají o krásách Pand¾ábu a nasycují taxíky vùní karí koøení. Zrovna tak nemá smysl zapírat, ¾e si toto zamìstnání pøechodnì vybírají bývalí bojovníci rozmanitých afrických kmenù, kteøí svým zjevem nìkdy nahánìjí pasa¾érùm hrùzu.Tito váleèníci s oblièeji pokrytými roztodivnými jizvami, znají jak angliètinu, tak mìsto pouze sporadicky, co¾ má za následek, ¾e za volant usedají zfrustrovaní pasa¾éøi, kteøí se radìji dovezou, tøeba na letištì, sami. Pøipouštím, ¾e nìkteøí z nových øidièù, napø. tìch, kteøí k vùli náhlé potøebì se pomodlit musí náhle jízdu na pùlhodinku pøerušit, tak¾e pasa¾ér nestihne letadlo, nám poslední dobou trochu pošramocují naší jinak skvìlou reputaci.
I laik však ví, ¾e všeobecnì øeèeno, taxikáøi jsou èasto vysoce vzdìlaní a inteligentní lidé, kteøí si øízení taxíku zvolili kvùli tomu, aby po pøíchodu do nové zemì u¾ivili rodinu. ®luté taxíky øídí právníci, lékaøi, in¾enýøi a jiní profesionálové, kteøí trpìlivì èekají, a¾ se nauèí anglicky a budou schopni ve své pùvodní profesi pokraèovat.
A¾ koneènì jednou odejdou, zùstaneme my, taxikáøi skalní, pro které tato profese není pouhým pøechodným zamìstnáním, nýbr¾ vrcholným pracovním uspokojením, které nám ètrnáctihodinová jízda za volantem dennì pøináší. Oproti kolegùm pøechodným nalézáme pohodlí v prosezených sedadlech, která si pokrýváme speciálním pøehozem z tvrdých kulièek, abychom ve stáøí náhodou netrpìli nepøíjemnými neduhy, jako tøeba hemoroidy nebo zborcenými plotýnkami.
My v nièem jiném v ¾ivotì pokraèovat nehodláme.
Milujeme být pány svého èasu a øídit lepší auto, ne¾ nám stojí doma v gará¾i. Šestiválec s automatikou, klimatizací a efektivním topením, které vytváøí útulné pracovištì. V práci máme také gumové koberce, tak¾e kdy¾ náhodou dojde k nehodì a opilý pasa¾ér, který nestaèí vèas po¾ádat o zastavení èi stáhnutí okénka, vám pracovištì poblije, tak se to svinstvo hravì uklidí. Nechutný pach v kabinì, ve které musíte do konce dne sedìt vynahradí extra bankovka, kterou vám pasa¾ér musí za zneèištìní k jízdnému pøiplatit. Nemusím zdùrazòovat, ¾e alkoholem zmo¾ené zákazníky z tohoto dùvodu vítáme s otevøenou náruèí. Kdo by si rád nepøivydìlal tím, ¾e bledého pasa¾éra úpìnlivì ¾adonícího o nutnou zastávku, pøeslechne! Proto také všemo¾nì usilujeme o pøidìlení noèní šichty, proto¾e je velká nadìje, ¾e díky mnoha opilcùm ušetøíte man¾elce na kabelku z krokodýlí kù¾e.
Uka¾te mi zamìstnání, pøi nìm¾, kdy¾ na vás pøíjde smrtelná únava, mù¾ete zaboèit do tiché ulièky a zchrupnout si. Kolik vás, bankovních øeditelù èi podomních obchodníkù, mù¾e bìhem pracovní doby zajet domù na kafíèko nebo, kdy¾ vás honí mlsná, na veèeøièku? Nebo si jen tak na minutku odskoèit a pomilovat se se ¾enou?
Jeliko¾ nejsme ¾ádní nevzdìlanci, pasa¾éøi si usedají vedle nás a oèekávají inteligentní konverzaci. A my zøídkakdy zklameme. Oproti pedagogùm, my taxikáøi máme opravdový vliv na utváøení svìtového názoru obèanù a na vzdìlávání dospìlých, které bìhem jízdy obohatíme svými hlubokými znalostmi v oblasti politické, kulturní èi sportovní. Od samotného zmaèknutí taxametru do pasa¾érù, kteøí by se jinak ukousali nudou, huèíme, a zahrnujeme je informacemi, o nich¾ se jim ani nezdálo.
Obyèejnì je máme z první ruky, proto¾e naši pasa¾éøi s námi èasto i informace intimního rázu milerádi sdílejí; jsme nìco takového jako ta vrba, které se musí svìøit, aby si ulehèili. Dobøe vìdí, ¾e je malá pravdìpodobnost, ¾e nás ještì nìkdy uvidí. Na silnicích jsou nás stovky. Musím však zdùraznit, ¾e my, taxikáøi, jsme pøedevším nadmíru diskrétní. Dobøe víme, ¾e si pasa¾éøi nìkomu musí vyklopit své srdce, vypovídat se a svìøit se se svými strastmi a tajnostmi. Dùvìøujte nìkomu u piva! Ukecnìte se man¾elce! To prostì nelze. Avšak pobledlý bankovní mana¾er, který se vám svìøí, ¾e právì hazardní hrou probendil konta svých klientù ví, ¾e to nepùjde dál. My, taxikáøi staré gardy víme hodnì, vidìli jsme hodnì, ale hrob je proti nám ukecaný. Proto jsou z nás také policajti tak zfrustrovaní. To jsou však jediní lidé, kteøí, kromì pasa¾érù, co se musí na letištì odvést sami, proto¾e taxikáøi neznají cestu, na nás nadávají.
Všeobecnì øeèeno nás však mají lidé rádi, proto¾e jim poskytujeme spolehlivé slu¾by, ke kterým patøí nìkdy i zprostøedkování lo¾nice. To nadšenì vítají zvláštì pasa¾éøi mladí, kteøí se v ranních hodinách plni nìhy a alkoholu vracejí z noèních klubù a nemohou vyznání lásky jeden k druhému vydr¾et a¾ je dovezeme domù. Zadní sedadlo taxíku se pak stává souèástí utu¾ení velkého citu, kteøí tito roztomile zamilovaní lidé k sobì uchovávají. Ano, zapocená skla sice jízdu zpùsobují více nebezpeènou, ale opìt, vítaný pøíplatek všechno vynahradí.
Zøejmì málokdo si uvìdomuje, ¾e taxík je pro nás jinými slovy universita, taková malinká pøednášková síò, proto¾e se díky naším denním konverzacím s právníky, politiky, profesory a umìlci neustále nìco nového dovídáme. Tito pasa¾eøi dnes a dennì rozšiøují naše obzory, které my na oplátku rozšiøujeme dalším pasa¾erùm. Ti na letišti nebo u milenek opouštìjí vozidlo mnohem vzdìlanìjší, zatímco i my se mù¾eme pochlubit novì nabytými znalostmi. A tak to jde poøád dokoleèka, proto¾e pasa¾éøi budou sdílet námi poskytnuté informace s jinými lidmi, rodinami a kolegy.
Navíc máme dobré srdce. Èasto se nám s¾elí pasa¾érek, které po usednutí zaènou fòukat, ¾e na jízdu nemají peníze, ale ¾e jízdné uhradí v naturáliích. Jak si jednotliví øidièi tyto naturálie pøedstavují, zále¾í jenom a pouze na nich. Já, jako øidiè kulantní a pøedevším slušný, samozøejmì nebazíruji na nìjakých bakchanáliích. Mì uspokojí pouze èásteèný, nebo kdy¾ pasa¾erka jinak nedá, úplný striptýz. V takovém pøípadì se pasa¾erce samozøejmì jízdné neúètuje. Spokojenost na obou stranách. Vlastnì na více, kdy¾ kupøíkladu si zaplacení jízdného v naturáliích bìhem jízdy všimnou okolojedoucí øidièi, kteøí pak dlouho nemohou uvìøit svým oèím a svému štìstí. Tìm pak vadí pramálo, ¾e pøes upocené brýle zaviní tøeba vá¾nou autonehodu, po ní¾ svùj automobil odepíší…
S notnou dávkou pýchy musím dodat, ¾e oproti jiným zemím, kde vás kolegové oškubou, ¾e na to dlouho nezapomenete, jsme my, taxikáøi australští, poctiví. S tím snad bude souhlasit i takový prapodivný autor, který se sna¾í naši profesi poní¾it. Jen zøídka, zvláštì pak, byl-li na výdìlek bídný den, a pakli¾e jste si stoprocentnì jisti, ¾e pasa¾ér mìsto v ¾ádném pøípadì nezná, udìláte s ním delší okru¾ní cestu, aby mìl mo¾nost krásy mìsta blí¾e poznat, zatímco ho ujiš»ujete, ¾e ho na místo urèení vezete zkratkou. ®e nìkteøí kolegové, kteøí v Austrálii nejsou dlouho, tvrdošíjnì vy¾adují bakšis, pokládám za krajnì nedùstojné jednání, poškozující dobré jméno našeho cechu. Pevnì vìøím, ¾e se to èasem odnauèí. Samozøejmì, jsme jenom lidi, a tak zapomenutá penì¾enka nebo mobil jsou nìkdy a¾ pøíliš neodolatelnì lákavé. Jak øíkám, jsme pouze lidi a musíme ¾ivit rodiny. Ale paraple nebo sako, které pasa¾er v taxíku zapomenul, a které se nám nehodí, bez váhání v¾dycky odevzdáme. Nakonec i ten mobil, kdy¾ zjistíme, ¾e nám je k nièemu…
Bohu¾el, na svìtì neexistuje zcela bezpeèné pracovištì. Jako kulisákovi vám mohou upuštìné ¾elezné schody pøerazit holenní kost, faráø, køtící dì»átko ho mù¾e omylem v køtitelnici utopit, elektrikáøùv popel mohou pozùstalí lopatkou shrabat na malinkou hromádku… Ani naše zamìstnání není bez nebezpeèných úskalí. Stane se, ¾e vám pasa¾ér odmítne zaplatit, a kdy¾ na nìm jízdné slušnì vy¾adujete, pøinejlepším vás seøe¾e tak, ¾e skonèíte na vozejèku. Pakli¾e štìstí nemáte, tak se o vás pøíští den bude psát v novinách a obrázky vaše, a vaší uplakané rodiny, zpestøí veèer milionùm televizních divákù. Alespoò se díky taxikaøení nakonec nìèím proslavíte. A rodina na vás bude právem hrdá…
Na závìr vøele doporuèuji: zapomeòte na universitní diplomy a výuèní listy, které nevedou k nièemu jinému ne¾ k ponurému zamìstnání. Budoucnost je v øízení taxíkù. Svoboda za volantem je svoboda podnikání. Vìøte, ¾e nebudete litovat!
Ivan Kolaøík, OAM
