Bøezina se nachází západnì (spíše jihozápadnì) od Milešovky - je to náhorní pláò v nadmoøské výšce pøibli¾nì 650 m. Zajímavostí této lokality je rašeliništì (jediné v Èeském støedohoøí) a stará buèina a rybník, který se stal cílem jednoho našeho výletu.
Èerven zaklepal na dveøe
a vlèí máky
otevøely své kvìty...
Bylo jich tolik pøi trati a na náspech, jakoby tu nìkdo rozstøíkal èervenou barvu. Zaèíná kvést i modrofialová šalvìj luèní. Krajina po deštích je svì¾í zelená. Modrá obloha jen tu a tam s malými øasami a pøedpovìï poèasí jsou pøíslibem horkého dne.
Z Lovosic na Bøezinu pokraèujeme autem malými silnièkami a jako v¾dy nás roznì¾ní panoráma støedohorských kopcù, které se pøed námi rozevøe v celé kráse. I kdy¾ nevysoké, pùsobí mohutnì, kopce se zvedají tak neèekanì a prudce - v jejich tvarech se skrývají veliká dramata Zemì.
Pøed Lovošem se rozprostírá pole jeèmenu, který po nedávných deštích pìknì povyrostl. Jeho vousaté klásky sytì zelené se vlní v mírném vánku. Nejednou mì napadlo, jak by tato krajina zapùsobila na Vincenta van Gogha, kdyby sem zavítal, jaké obrazy by namaloval?
Na Bøezinì nás vítá alej ještì kvetoucích kaštanù, která tu byla kdysi umìle vysazeny. Po pravé stranì stojí zøícenina bývalé hájenky. Vlevo je na dohled vrchol Milešovky a my se vydáváme k hrázi nevelkého rybníku, lemovanou kaštany - bývalý majitel mìl tyto stromy zøejmì v lásce. Vítají nás dvì kukaèky - jedna kuká snad nìkde v aleji a druhá se ozývá
z lesa za rybníkem. Na okraji hráze kvete zajímavý nafialovìlý druh kakostu, osamìlý tmavì rù¾ový kohoutek luèní. Objevují se první kvìty rdesna hadího koøenu v barvì lila. Vùnì vody je v horku, které zaèíná, obzvláštì pøíjemná, tu a tam jemnì kuòkají ¾áby.
Posadíme se na hrázi a sledujeme dìní kolem. Poletují tu šídla malá i velká, obèas postávají v letu a pak usednou na stéblo trávy nebo list. Roje malých mušek, ale neštípou nás. A je tu bohatý ¾ivot ve vodì, z ní¾ tu a tam vyrùstají listy zajímavého drobného kapradí, a listy dalších rostlin vèetnì leknínù.
Pod hladinou se to jen hem¾í pulci a drobnými rybièkami celkem nenápadnì šedohnìdì zbarvenými, nìkteré mají po stranách bìlavý prou¾ek. Ale pak nás zaujme rybka, která doslova zlatì zazáøí - snad jak na ni z urèitého úhlu dopadnou sluneèní paprsky.... ®e by zlatá rybka? Mìli bychom vyslovit nìjaké pøání jako v pohádce.... ani jsme je nevyslovili, rybièka snad jakoby tušila, co by nás mohlo potìšit.
Nad námi se objevil velký tmavý pták se zajímavì vykrojenými køídly, který zcela neslyšnì pøelétl rybník a snesl se na protìjší bøeh. Èáp èerný!!! Jaká vzácnost. Èerné èápy jsem vidìla nìkdy pøed dvaceti lety v Jeseníkách. Èáp byl dobøe viditelný, vykraèoval si po bøehu, tu a tam nìco sezobl. Po chvíli odletìl. Slunce ¾hne, sedáme si do stínu.
Pozorujeme oblohu, obláèkù - øas trochu pøibylo, ale nic nehrozí.Rozhodli jsme se obejít rybník. Cesta byla pøíjemná, listnatým lesíkem, tvoøeným bøízami, olšemi, jeøáby. Vidìli jsme stezky zvìøe vedoucí k vodì. Na bahnitém bøehu neklamné dùkazy, stopy srnèích kopýtek. Z lesa se ozývá hrdlièka divoká a budníèek lesní. Kukaèky chvílemi utichnou, aby nabraly sil k dalšímu kukání.
Na louce objevíme zbìhovec se sytì modrými kvìty, celá rostlinka pøipomíná svícen, velkou zajímavostí je osamìlý ¾lutý kvìt hadího mordu nízkého, zaujmou nás dva druhy rozrazilu a na pokraji lesa maøinka vonná a ptaèinec velekvìtý, který tu vytváøí nádherné bílé kolonie. Zastihneme ještì i úpolín evropský se sírovì ¾lutými kvìty. Nádhera. Louka se zajímavì rostlými vrbami a kvetoucími rdesny... za týden tu jistì bude záplava jejich kvìtù. Obèas pøeletí èmelák.
Motýlù je málo, ale pøece jen se objeví zejména bìlásek, okáè luèní a zvláštní pozornost si zaslou¾í malý drobnìjší motýlek ¾lutavé barvy, který na první pohled pøipomíná padající list akátu. Kdy¾ se motýlek koneènì usadí na kameni a na chvilku rozevøe køídla , zjiš»ujeme, ¾e má na nich krásné èerné skvrnky. Ale dlouho neposedí - opìt køídla rozevírá a zavírá a vzlétne Je to ohniváèek èernoskvrnný. Létá jich tu nìkolik.
Cesta nás zavede do lesíka a odtud do kaštanové aleje, kde se uzavírá náš okruh. Z výletu si odnášíme krásné zá¾itky, je to jedno z mála míst ve Støedohoøí, jeho¾ charakter urèuje voda se svým zajímavým a bohatým ¾ivotem.
Èeském støedohoøí) a stará buèina a rybník, který se stal cílem jednoho našeho výletu.
modrofialová šalvìj luèní. Krajina po deštích je svì¾í zelená. Modrá obloha jen tu a tam s malými øasami a pøedpovìï poèasí jsou pøíslibem horkého dne.
Na Bøezinì nás vítá alej ještì kvetoucích kaštanù, která tu byla kdysi umìle vysazeny. Po pravé stranì stojí zøícenina bývalé hájenky. Vlevo je na dohled vrchol Milešovky a my se vydáváme k hrázi nevelkého rybníku, lemovanou kaštany - bývalý majitel mìl tyto stromy zøejmì v lásce. Vítají nás dvì kukaèky - jedna kuká snad nìkde v aleji a druhá se ozývá 
vykraèoval si po bøehu, tu a tam nìco sezobl. Po chvíli odletìl. Slunce ¾hne, sedáme si do stínu. 
Zastihneme ještì i úpolín evropský se sírovì ¾lutými kvìty. Nádhera. Louka se zajímavì rostlými vrbami a kvetoucími rdesny... za týden tu jistì bude záplava jejich kvìtù. Obèas pøeletí èmelák.