tentokrát jsou to moje dojmy ze skvìlé pøednášky pana Pavla Šálka o pøírodì Skandinávie.
Pøesto¾e bylo v ten den pìkné poèasí, nejela jsem na výlet do severních Èech, ale podnikla jsem cestu do Švédska a Norska, kterou nám umo¾nil v Communiu (Communio Praha vzniklo v roce 1992 jako první ze starokatolických sociálnì pastoraèních støedisek, která pak postupnì vznikala ve Varnsdorfu, Šumperku, Táboøe, Desné a Pelhøimovì. Ka¾dé støedisko je specifické okruhem poskytovaných slu¾eb i s ohledem na problematiku daného regionu) jeden nadšený pøírodovìdec, pan Pavel Šálek svou pøednáškou, doplnìnou mnoha fotografiemi. Nadšenec, který jezdí s partou pro stejnou vìc hoøících kamarádù...
Pojïme tedy spolu cestovat. To nevadí, ¾e virtuálnì, nechme pracovat fantazii...
Zaèínáme cestou autobusem do Gdaòska, nalodìním na trajekt a pak vodami Baltu k bøehùm Švédska. Následuje krátké seznámení s pøístavem a mìsty, pohled na sídlo krále, v jeho¾ bezprostøední blízkosti se mohou bì¾nì pohybovat i turisté, zastavení u velkého hradu, který je postavený pouze z cihel.
®ivot ve mìstì je ponìkud klidnìjší, není tu takový spìch.A ji¾ jsme zaujati pøírodními krásami Skandinávského poloostrova, který promlouvá tichou øeèí kamene. Útesy, obrovské balvany i menší kameny, ostrovy a ostrùvky ze ¾uly a podobných hlubinných vyvøelin. Na kamenech usedají moøští rackové a další ptáci, kteøí o¾ivují pobøe¾í. Temnì modré moøe... Navštívíme nìkolik pøírodních parkù.
Cesta pokraèuje vnitrozemím dál na sever. Míjíme jezera, sledujeme porosty, zaujme nás severská tundra, kde rostou vysoké smrky s kratièkými vìtvemi (kvùli snìhové pokrývce, která by je polámala)a borovice, pøipomínající svým vzrùstem bonsaie. Seznamujeme se s listnatými nizouèkými otu¾ilci keøovitého a dokonce i bylinného vzrùstu. Je to nejmenší bøíza zakrslá (betula nana), která se vyskytuje dokonce i na severním polárním kruhu, a dále nìkolik druhù vrb. A pak jsou tu severské louky s pestrou kvìtenou, kde sena nìkterých místech vyskytují i vstavaèe z rodu orchidejí... I zde se mù¾eme setkat s motýly. I kdy¾ je jich na severu je pomìrnì málo, máme štìstí na dva druhy modráskù, drobnìjšího okáèe a perle»ovce. V blízkosti vod ¾ijí pøekrásnì zbarvená šídla. Ptáci hnízdí na zemi a nebojí se èlovìka. Samièka kulíka sedí na hnízdì a jestli vás zajímá, kolik vajíèek zahøívá, mù¾ete ji vzít do rukou nadzvednout, vajíèka spoèítat a zase ji vrátit... Všechno co tu ¾ije - rostliny i ¾ivoèichové musí stihnout rozmno¾ování bìhem léta, které tu trvá jen dva mìsíce, nìkdy i ménì - èerven,èervenec a v srpnu se ji¾ hlásí podzim a nìkdy pøichází první sníh. V blízkosti vod se vyskytují pìknì zbarvená šídla.Jsme oèarováni krásou rostlin vyrùstajících z puklin mezi kameny. Zaujme nás lomikámen s bohatými rù¾ovými kvìty.
Samostatnou kapitolou jsou rašeliništì, kde roste hmyzo¾ravá rosnatka anglická, podobná známé rosnatce okrouhlolisté, ale její listy jsou podlouhlé.
Dále na sever pøibývá lišejníkù, místy jsou doslova lišejníková pole - zelenostøíbøitì zbarvené plochy poseté èetnými menšími i vìtšími bochníky a dalšími útvary - jsou to kameny zcela porostlé lišejníky. Setkáme se s jedním z nejtypiètìjších obyvatel severu - sobem, který se ¾iví lišejníky. Sob si libuje v nehostinných podmínkách. K odpoèinku si nevybírá ta nejteplejší proslunìná místa, ale naopak - uvelebí se na místì, kde zùstávají zbytky snìhu... a jsme zase u skalnatého pobøe¾í moøe (Botnický záliv). Pøekraèujeme severní polární kruh. Povìstné polární noci, kdy slunce nezapadá, jsou pro pøírodovìdce trochu zrádné, chodí, zkoumají, poøád je vidìt, jenom se trochu smrákne... a pøi pohledu na hodinky zjistí, ¾e je jedna hodina po pùlnoci a stanový tábor je mo¾ná patnáct kilometrù daleko.
Pøesouváme se do Norska. Hornatá krajina, ledové èepice na vrcholcích hor, bystré øíèky s tak silným proudem, ¾e je není mo¾né pøekroèit...
A jsou tu ledovce... Hlavní èinitelé, kteøí modelovaly a dosud modelují celou Skandinávii. Pøekvapují nás barvy ledovcù – nejsou jen bílé, ale i modravé.... Ledovcové s plazy, postupující do údolí a do øíèek. Nìkteré ji¾ døíve roztály a zanechaly po sobì cestu posetou kameny, které hrnuly pøed sebou.
Pestré barvy kamení dokreslují ráz krajiny. Pobøe¾í Norského moøe s fjordy. Obraz zachmuøené severské krajiny s tì¾kými ocelovì šedými mraky. A nesmím také zapomenout na krásnou a zajímavou severskou architekturu èervených domù a domeèkù.
Èeká nás návrat do naší zemìpisné šíøky. Byla to moc pìkná a zajímavá cesta. Krása drsného severu se zapsala do mého srdce a za to patøí veliký dík panu Pavlu Šálkovi, který rozdává své nadšení prostøednictvím poutavého vyprávìní a jedineènými fotografickými zábìry.
bøehùm Švédska. Následuje krátké seznámení s pøístavem a mìsty, pohled na sídlo krále, v jeho¾ bezprostøední blízkosti se mohou bì¾nì pohybovat i turisté, zastavení u velkého hradu, který je postavený pouze z cihel.
bøíza zakrslá (betula nana), která se vyskytuje dokonce i na severním polárním kruhu, a dále nìkolik druhù vrb. A pak jsou tu severské louky s pestrou kvìtenou, kde sena nìkterých místech vyskytují i vstavaèe z rodu orchidejí... I zde se mù¾eme setkat s motýly. I kdy¾ je jich na severu je pomìrnì málo, máme štìstí na dva druhy modráskù, drobnìjšího okáèe a perle»ovce. V blízkosti vod ¾ijí pøekrásnì zbarvená šídla. Ptáci hnízdí na zemi a nebojí se èlovìka. Samièka kulíka sedí na hnízdì a jestli vás zajímá, kolik vajíèek zahøívá, mù¾ete ji vzít do rukou nadzvednout, vajíèka spoèítat a zase ji vrátit... Všechno co tu ¾ije - rostliny i ¾ivoèichové musí stihnout rozmno¾ování bìhem léta, které tu trvá jen dva mìsíce, nìkdy i ménì - èerven,èervenec a v srpnu se ji¾ hlásí podzim a nìkdy pøichází první sníh. V blízkosti vod se vyskytují pìknì zbarvená šídla.Jsme oèarováni krásou rostlin vyrùstajících z puklin mezi kameny. Zaujme nás lomikámen s bohatými rù¾ovými kvìty.
kameny zcela porostlé lišejníky. Setkáme se s jedním z nejtypiètìjších obyvatel severu - sobem, který se ¾iví lišejníky. Sob si libuje v nehostinných podmínkách. K odpoèinku si nevybírá ta nejteplejší proslunìná místa, ale naopak - uvelebí se na místì, kde zùstávají zbytky snìhu... a jsme zase u skalnatého pobøe¾í moøe (Botnický záliv). Pøekraèujeme severní polární kruh. Povìstné polární noci, kdy slunce nezapadá, jsou pro pøírodovìdce trochu zrádné, chodí, zkoumají, poøád je vidìt, jenom se trochu smrákne... a pøi pohledu na hodinky zjistí, ¾e je jedna hodina po pùlnoci a stanový tábor je mo¾ná patnáct kilometrù daleko.
Pøekvapují nás barvy ledovcù – nejsou jen bílé, ale i modravé.... Ledovcové s plazy, postupující do údolí a do øíèek. Nìkteré ji¾ døíve roztály a zanechaly po sobì cestu posetou kameny, které hrnuly pøed sebou.