Nad novým románem kontraverzního spisovatele Bøetislava Olšera
Èerná krev - pornografický thriler,
nebo vìrný obraz reality dneška?
Ani osmá kniha kontraverzního novináøe a fotoreportéra Bøetislava Olšera zøejmì nenechá jeho tradièní oponenty klidnými. U¾ její rukopis rozpoutal vášnivé polemiky. Na pultech se objeví ka¾dým dnem. O autorovi se ví, ¾e procestoval kus svìta, ¾e ho v rùzných zemích pøijalo pár desítek prezidentù, premiérù èi ministrù, celebrit i kuplíøù a jejich krásek. Je známý i jeho odmítavý postoj k válkám ve Vietnamu, Iráku èi na Blízkém východu, je veøejným tajemstvím, ¾e v sobì chová silný odpor vùèi všem militantùm bez výjimky.
Nikdy se netajil ani svým vøelým vztahem k suchému martiny, olivám, ¾enám a sexu. A tyto všechny své zkušenosti, postoje a nepravosti nyní shrnul do svého nového románu Èerná krev. Jak v jeho podtitulu píše, jde o èeské variace na temnou minulost, zloèinecké geny, mstu, petting a bosé nohy v parku.
Narodil se jako vodnáø a pes v lednu 1947 v Hovìzí na Valašsku, tak¾e má šedesátku na krku, co¾ ale pova¾uje za nedopatøení, které nastalo špatným pøepoètem z lunárního valašského kalendáøe a Øíjnovou revolucí. Ve skuteènosti má o polovinu míò.
Do roku 1976 pracoval místo základní vojenské slu¾by jako pomocný dìlník v podzemí OKD. Kdy¾ svými hornickými antirekordy zhasl nìkolik šachetních hvìzd a pochroumal si sebevìdomí i plotýnky, odešel do redakce Ostravského veèerníku, poté do ÈTK, Ostravsko-karvinského horníka, posléze do Moravskoslezského dne a Práce.
Dnes u¾ má za sebou pøes tøicet výstav svých fotografií v Èeské republice i v zahranièí, napsal desítky televizní i rozhlasových scénáøù v oblasti publicistiky a od roku 1997 pracuje jako nezávislý ¾urnalista. Ètyøi cesty po Vietnamu zúroèil v kní¾ce reportá¾í a fotografií ,,Od Hanoje po Mekong", svému Valašsku vìnoval pøíbìhy lidí a jejich koní pod názvem (Ne)èas mezi taxisy".
Do Izraele se vypravil šestkrát, aby v knize ,,Pøe¾ili šest válek" odpovìdìl na otázku: Jací vlastnì ®idé jsou? Své reportá¾e z Jihoafrické republiky o lidech, pøírodì a rasismu vydal v cestopisu ,,Èeši v zemi zlata, platiny a diamantù", k problémùm Blízkého východu se vrátil v knize ,,Krev na meèi d¾ihádu".
Další románovì zpracované pøíbìhy ®idù v Palestinì a Palestincù v Izraeli mu pod názvem ,,...a Bùh osiøel" vydal Repronis. V roce 2005 mu vyšla v nakladatelství En Face Ostrava sedmá kniha Krev pod obojí - román z prostøedí dialyzaèního oddìlení a transplantaèního centra jeruzalémské nemocnice Hadassah.
Bøetislav Olšer si dává zále¾et na své novináøské nezávislosti. Procestoval u¾ skoro sedmdesát zemí svìta a témìø všechny tyto své cesty si financoval sám. Pøijal ho také asi tucet cizokrajných prezidentù, premiérù a ministrù. Otevøeli mu své dveøe ne jako zástupci svìtové redakce s velkou sledovaností èi mimoøádným nákladem, ale jako neodbytnému Bøetislavu Olšerovi z Valašska. Naposled udivil svým setkáním s pøedsedou vlády Izraele Arielem Šaronem, k nìmu¾ se mezi akreditovanými novináøi prosadil jako jediný èeský fotoreportér.
,,Dostat se k druhému nejhlídanìjšímu politikovi svìta je hraèka; staèí splnit tøi podmínky: Nesmíte mít v objektivu hlaveò beretty, kolem pasu sebevra¾ednou nálo¾ dynamitu a hlavnì musíte mít dùle¾ité známé, kteøí mají ještì dùle¾itìjší pøátele a ti musejí nabýt pøesvìdèení, ¾e jste ten pravý èlovìk pro nastolení míru na Blízkém východì,” øíká v¾dy v dobrém rozmaru Bøetislav Olšer.
Jeho nejnovìjší román ,,Èerná krev” je o poznání, ¾e prahnutí zabít jiného èlovìka, nebo se o to pokusit, je v ka¾dém z nás, staèí jen se ocitnout v o¾ehavé ¾ivotní situaci, s ní¾ je slo¾ité si jen tak poradit. Jeho hrdinové doplácejí na své pøehnané sebevìdomí, ¾e jsou tím, èím se narodili. Olšer tvrdí, ¾e ani na vlastní geny se èlovìk nesmí pøíliš spoléhat.
,,Mohl by na to doplatit tøeba tím, ¾e celý ¾ivot ¾ije v pøesvìdèení, ¾e je nadèlovìk a ostatní kolem jsou póvl, pøièem¾ nakonec zjistí, ¾e v reálu je on sám z krve toho nejhoršího ,,lidského køí¾ence” a ¾e pomsta ani sex nemusejí být zdaleka tím nejlepším kuturním programem, jaký lidstvo vymyslelo...”
A proè se v titulech jeho knih objevuje tak èasto slovo krev?
,,Není nic dùle¾itìšjího, ne¾ je krev. V ní jsou kódy nás všech, naše dobré i zlé vlastnosti, zkrátka tím nejdùle¾itìjším, bez èeho¾ náš ¾ivot nemù¾e existovat. Nejsem upír, i kdy¾ krev je pro mì zkrátka tou nejú¾asnìjší materií ve Vesmíru...” tvrdí Olšer.
A jaký je jeho vztah k penìzùm?
,Peníze jsou jako pono¾ky, nejradìji chodím naboso. Smrdí, jako pono¾ky, nevydr¾í èisté víc ne¾ pìt minut, jako pono¾ky, dají se té¾ snadno vyprat, jako pono¾ky a omezují krevní obìh, jako pono¾ky. Proto chození naboso je zkrátka nejen zdravé, ale hlavnì pøíjemné,” øíká a faktem je, ¾e se penìz opravdu štítí a bere je jen jako nutné zlo.
Nikdy nemìl své konto, nikdy si neudìlal øidièské oprávnìní, ani si nekoupil automobil èi chatu, nikdy nebyl nakupovat v ¾ádném supermarketu a pìtatøicet rokù u¾ bydlí ve stejném panelovém bytì, poøád s jednou a tou samou milovanou a tolerantní man¾elkou Pavlou. A kdy¾ u¾ se mu peníze nìjakou neš»astnou souhrou okolností dostanou do rukou, bleskovì za nì pohostí své známé, nejradìji v baru Waldemar, jen aby se jich co nejrychleji zbavil a nedostal z nich exém.
Jeho nový román pod názvem Èerná krev však není zdaleka tak zábavný, jak by se z výše uvedené autorovy charakteristiky dalo pøedpokládat. Pøes své bohémské nezpùsoby je to èlovìk veskrze introvertní, co¾ se odrá¾í také v jeho knihách. Ani v Èerné krvi neopouští své ,¾idovské téma´ a jde v jeho rozboru ještì dál, hloubìji.
Jeho hrdina, starý ®id, jemu¾ byli vyvra¾dìni v Osvìtimi všichni pøíbuzní, se pøijí¾dí do Ostravy pomstít. A má to být pomsta rafinovaná a perfidní. Objevil toti¾ na severu Moravy syna esesmanky, která se v koncentráku Birkenau pøièinila o smrt jeho matky, pøítelkynì i milované sestry Ester. Mohl by snadno zabít tu nacistickou bachaøku, která stále v Nìmecku ¾ije. On však jde za zlovìstnou pomstou; chce, aby netrpìla ona, ale nevinní lidé z její nejbli¾ší rodiny, tak jako trpìl on a milión a pùl dalších ¾idovských dìtí.
Proto si najme hochštaplera a d¾igola, aby zneuctil, poní¾il a znemo¾nil vnuèku této nacistky, aby vyu¾il její hypersexuality a udìlal z ní nymfomanku, zcela závislou na sexu. Krutý mstitel má jediný cíl: tuto nicnetuší milující matku dvou dìtí, ¾icící s man¾elem v pomìrnì spoøádaném man¾elství, zkompromitovat do té míry, aby se s ní mu¾ rozvedl a zbavil ji té¾ práva na její dìti.
Mnozí øíkají, ¾e nová Olšerova kniha Èerná krev je pornografický thriller, autor oponuje a konstatuje, ¾e chtìl pouze vykreslit obraz reality dnešní doby, nicménì on sám tuto dobu pova¾uje za zvrhlý thriler. A nebyl by to Bøetislav Olšer, specialista na více vrcholù v jednom zátahu, mínìno vrcholù literárních, aby i v tomto svém románu ètenáøe nepøekvapil neèekanými osudovými zvraty.
P.S.: Jedno varování závìrem - buïto se do této kní¾ky vùbec nepouštìjte a pokud se ji rozhodnete èíst, tak nezaèínejte po pùlnoci pøed pracovním dnem, jeliko¾ ji neodlo¾íte døív, ne¾ ji celou pøeètete. Olšerova Èerná krev toti¾ teèe pøekotnì, smyslnì, mnohdy i do kopce, hlavnì však vášnivì. Kdo jí podlehne, za¾ije pravé èeské tsunami. Ne nadarmo autor nazývá tuto svou literární smršt ponìkud eufeministicky: variace na temnou minulost, zloèinecké geny, mstu, petting a bosé nohy v parku.
Tomáš Martínek
