Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Trvalé bydlištì Klondike


Pozn. redakce: urèitì znáte naši kamarádku, se kterou se také potkáváme na Chatu – Alena Kennedy - polárka. Alenka o svém ¾ivotì píše také knihy.


V knize Trvalé bydlištì Klondike aneb kde medvìdi dávají dobrou noc Alena Kennedy, vypráví o své cestì za svobodným ¾ivotem na Yukon, kde spolu s man¾elem ¾ije ve srubu. Medvìdi procházející pod oknem, jízdy se psím spøe¾ením, lov lososù èi další podobné zkušenosti známé z dobrodru¾ných knih, se jim staly skuteèností.


Trvalé bydlištì Klondike - pøíbìh èeských emigrantù, kteøí ¾ijí ve srubu na Yukonu uprostøed krásné, ale drsné kanadské pøírody. Dùle¾itou souèástí jejich ob¾ivy je lov. A» u¾ rybaøení coby ¾ivnost, lov zvìøe pro upotøebení v kuchyni i odstøel medvìdù nejen kvùli jídlu, ale také kvùli bezpeènosti, patøí do ka¾dodenního ¾ivota Kennedyho i Aleny. ®ivot bez elektøiny, tekoucí vody i dalších výdobytkù „moderní“ civilizace je nejen výzvou k pøe¾ití v drsnìjších podmínkách, ale také klidným ¾itím, ve kterém není místo pro hektiènost a spìch.


Alena Kennedy vás velmi ètivou a zábavnou formou nechá nahlédnout do ¾ivotního stylu, o nìm¾ vìtšina èeských trampù, milovníkù pøírody a obdivovatelù Londonovek mohla jen snít. Zavede vás do míst, kde se dodnes jezdí po zasnì¾ených pustinách se sanìmi a psy a namísto televize je mo¾né sledovat úchvatné divadlo polární záøe. Neménì dùle¾itá je pro Alenu Kennedy také historie - srub, v nìm¾ man¾elé bydlí, postavili v dobách zlaté horeèky staøí zlatokopové a ona sama se významnì podílela na urèení místa posledního odpoèinku polárníka Jana Eskymo Welzela.


Knihu Alena Kennedy - Trvalé bydlištì Klondike si také mù¾ete objednat v eshopu.
objednávejte ZDE

 

Tìšit se také mù¾ete na rozhovor s autorkou Alenou Kennedy, který pøineseme pøíštì.

 

Nyní ukázka z její knihy:


Zaèal tah lososù. Sebastian odjel na øeku o den døív ne¾ my. Druhý den za ním vyplouval Kennedy. Já potom vezla auto na Fortymile, proto¾e pro cesty do Dawsonu to tak bylo rychlejší a jednodušší. Sebastian sebou vzal jen Sputnika, ale Kennedy bral do kempu všechny naše psy. Pro turisty na molu to byla ú¾asná atrakce, kdy¾ jsme vyvádìli z auta jednoho psa po druhém, všech pìt krásných a silných miláèkù, kteøí spíš vlekli nás, ne¾ abychom je vedli my. A» se èlovìk sna¾il jak chtìl, zachovat s našimi pejsky normální chùzi bylo nemo¾né o dùstojnosti ani nemluvì. K tomu nadšený štìkot pìti psù dohromady... a vy se mù¾ete jen dr¾et vodítka a symbolicky øvát: "Hóu - hóu", co¾ je povel k zastavení, ale v dané situaci naprosto zbyteèný, proto¾e psi se jen škrtí na øetìzech a radostnì táhnou jako o ¾ivot. Naší zoufalou snahou bylo aspoò neupadnout, ale ani to se nám poka¾dé nepodaøilo. Davy turistù nás pøi tom fotily a filmovaly... Byla jsem na naše pejsánky pyšná a¾ k prasknutí. Nakonec se ukázalo, ¾e je Kennedy všechny do lodì nevmìstná, ani kdyby se zbláznil, tak jsem nìkteré musela nalo¾it do auta. Kennedy vzal Hendrixe, Báru a Baldiho. Kdy¾ loï zmizela za útesem, podaøilo se mnì odvést neš»astnì vyjící Bìlku s Kalou do auta. Obì byly mírné a poslušné, tak¾e po této stránce probìhla cesta hladce. Zato Baldi v lodi chytil z rozrušení nìjaké støevní potí¾e a zneèistil Kennedymu náklad, kam jen dosáhl øetìzem. Abychom to mìli 1:1, mnì se zas nakonec v autì vyzvracela Kala.

 

 

U¾ z høebenové silnice jsem vidìla údolí pod sebou zahalená v hustém kouøi. Lesy za øekou Fortymile hoøely, kam oko dohlédlo...

 

Po pøíjezdu k pøístavišti jsem ještì asi hodinu èekala. Spoleènost mnì dìlali moji psi, které jsem uvázala u stromu a nìkolik milionù komárù. Èlovìk se díky nim poøádnì procvièí, proto¾e míst, kam mohou komáøi dosednout je mnoho a ruèièky jenom dvì.


Forty Mile
Osada Forty Mile, existovala ji¾ øadu let pøed zlatou horeèkou a byla v té dobì vlastnì jedinou skuteènou komunitou na území Yukonu. Koncem 19. století tam ¾ilo asi 600 lidí. Byla zde knihovna, hodináøství, pošta, obchodní stanice, divadlo, opera, asi deset barù, švadlena, holiè a kováø. Byla zde i státní kanceláø k registraci záborù k rý¾ování zlata a oficiální znalec pro rozbory rud. Osada byla zalo¾ena u¾ v roce 1886 poté, co prospektoøi Howard Franklin a Harry Madison objevili v okolí první nalezištì hrubého zlata. Tím zaèala první yukonská zlatá horeèka, která sem pøilákala mno¾ství dobrodruhù. Na soutoku Fortymile s Yukonem tehdy vznikla tato podivná vesnice na konci svìta. Pojmenovali ji podle øeky a její osamìlost se dala jen tì¾ko popsat. Ze San Franciska, nejbli¾šího velkého mìsta, vzdáleného témìø 5000 mil, sem vyjí¾dìly ka¾dé léto dva kolové parníky s nákladem potravin a ostatních ¾ivotních potøeb. Od ústí Yukonu u misie St.Michael jim cesta zabrala celé léto. Právì èas na to, aby se staèili vrátit z této nehostinné krajiny pøed blí¾ící se zimou. Jiné spojení s civilizací odsud nebylo.


Kdo byli mu¾i, kteøí tady ¾ili? Asi by se dali popsat jako mu¾i prchající z nejrùznìjších pøíèin pøed civilizací. Vìtšinou dobrodruzi hledající volnost a svobodné rozhodování, samotáøi a tuláci nemající klid na jednom místì. Mu¾i, kteøí šli tak daleko, a¾ nebylo dál kam jít. Mu¾i, pro ne¾ se hledání zlata stalo náplní ¾ivota.


Forty Mile bylo mìsto bezvládí, ne však bez zákona. O sporech rozhodovala zlatokopecká rada, která mìla právo k vynášení rozsudkù, vèetnì trestu smrti nebo vypovìzení. Všichni s tím byli spokojeni a¾ do dne, kdy ¾ena obchodníka Healyho napsala stí¾nost vládì. Bylo to kvùli slu¾ce, která nepøišla v urèenou dobu domù a obchodník Healy ji kvùli tomu nechal celou noc venku. Zlatokopecký soud urèil, ¾e jí musí zaplatit slu¾né, cestu domù a ještì jí dát peníze jako odškodné. Ve Forty Mile vládla svoboda pro všechny a chování Healyho bylo tedy protizákonné. Urèitou roli v rozsudku hrála i jeho celková neoblíbenost, jen¾e svoboda ve Fortymile tím skonèila. Pøíští rok pøijel z povìøení královny inspektor Severozápadní jízdní policie Charles Constatin a vybudoval na protìjším bøehu pevnost s šestièlenou policejní posádkou, Fort Cudahy. Pro nìkteré z obyvatel, jestli¾e si chtìli uchovat svou volnost a svobodu, tak nadešel èas posunout se o kousek dál na sever.


Do mého snìní se ozvalo vrèení motoru a v zákrutu øeky se objevila Kennedyho loï. Zastavil se u¾ v našem kempu na potoce "Zapadajícího slunce", kde vylo¾il náklad a uvázal psy u potoka. Nalo¾ili jsme obì èubièky a pár vìcí do kempu, zaparkovali auto stranou od cesty a vydali se po proudu k soutoku s Yukonem. Voda byla èirá s rezavým zabarvením od obsahu ¾eleza. Bøehy jasnì zelené svì¾í trávou, místy ènìla skaliska, nebo zase husté smrky sestupovaly a¾ k vodì. Potom se bøehy rozestoupily a pøed námi se otevøela obrovská šedá pláò. Chvíli mnì trvalo, ne¾ jsem si uvìdomila, ¾e vplouváme do øeky Yukon. Tady v ústí Fortymile, byl velice široký a jeho šedý proud se ostøe odlišoval od tmavé, ale èisté vody pøítoku.


Kennedy stoèil loï doprava a motor se hned rozeøval námahou, jak zaèal bojovat se silným proudem. Na pravém bøehu jsem nyní vidìla nìkolik polorozpadlých srubù a plechové skladištì – všechno, co zùstalo ze slavné osady Forty Mile. Sem tedy pøijel George Carmacks zaregistrovat claimy, kdy¾ objevili zlato na Klondiku. Tady se zastavil v jedné z hospod, aby se pochlubil se svým historickým nálezem. Nìkteøí usedlíci mu nevìøili, Carmacks toti¾ nemìl u všech dobré jméno. Získal dokonce pøezdívku "Prolhaný George". Spousta osadníkù ho také nemìla ráda pro jeho ¾ivot s indiány. Ale dùkaz byl jasný - zlatokopové dokázali snadno podle struktury a barvy zlata urèit, z jakého potoka pochazí a tohle zlato bylo naprosto neznamé! Do rána se z Forty Mile stalo mìsto duchù. Barman Clarence Berry odjí¾dìl jako první...


Kala se moc divila jízdì v lodi a nezdála se pøíliš nadšená. Celou cestu stála, ani si nesedla, jen chvílemi ji houpání øeky ukolébalo tak, ¾e usínala, padala jí hlava a obèas spadl i celý pejsek. Byla hroznì legraèní. Pro Bìlku nebyla cesta na lodi nic nového, tak¾e klidnì le¾ela s hlavou na mém klínì a jen obèas zdvihla nos, aby provìøila zprávy, které jí pøinášel vítr. Poèasí bylo docela hezké, a¾ na ten všudypøítomný kouø z ohòù. Tady se buš vìtšinou nehasí a pokud neohro¾uje osady nebo komunikace, nechá se prostì vyhoøet. Hodnì to pomáhá i samotnému lesu. Na vypálených místech rostou další rok houby zvané smr¾e a spousta lidí je sbírá na prodej. Vykupují se sušené i èerstvé na export do Japonska. Kdy¾ je dobrá sezóna, dají se tím vydìlat slušné peníze.


Dorazili jsme do kempu, kde u¾ nás èekal unavený Sebastian. Udìlal zatím poøádný kus práce. Natáhl jednu sí» do zátoky a kromì toho hned ráno støelil medvìda. Byl to pìkný kousek a Kennedy mu šel hned na pomoc se stahováním. Já jsem zatím zatopila ve starém sporáku pod kuchyòským pøístøeškem. Všude kolem rostl labradorský èaj (rojovník). Utrhla jsem pár vìtvièek a dala vaøit. Nìkdy se mu øíká indiánský èaj, jen¾e indiáni, kteøí se u nás na kempu èas od èasu stavili, nad ním jen ohrnovali nos. Nám chutnal, pili jsme ho také doma, proto¾e rostl i na Medvìdím potoce. Jsou to velmi aromatické lístky a je z nich výborný bylinkový èaj. Slou¾í také jako medicína proti rýmì, ¾aludeèním a ledvinovým problémùm a zmíròuje potí¾e pøi tuberkulóze. Pomáhá i proti bolení hlavy po kocovinì. Dnešní indiáni ale stejnì dávají pøednost èajùm v sáècích. Vlastnì si nedovedu vùbec pøedstavit, ¾e by mladí indiáni mìli ¾ít tradièním zpùsobem ¾ivota. Spousta dìtí je tak tlustých, ¾e nemù¾ou dát nohy k sobì, nato¾ aby bìhali po horách s lukem a šípy. Soustavné pití Coca coly a jiných pøeslazených pop-drinkù zpùsobuje obezitu a další zdravotní problémy. Nìkteøí mladí indiáni jsou velice arogantní od doby, co je vláda podporuje. Berou mì všichni èerti, kdy¾ slyším, jak jsme indiánùm tuhle zemi ukradli a do jaké strašné bídy jsme je uvrhli! Tady na Yukonu byl ¾ivot odjak¾iva tvrdý. V krutých zimách èasto vymøel hlady celý kmen, pokud se jim nepodaøilo ulovit dostatek zvìøe, a ta se v zimì stahuje jinam. K tomu nomádský zpùsob ¾ivota se soustavným pohybem za potravou. Staré a nemocné lidi, kteøí u¾ nebyli schopni jít se svým kmenem dál, prostì posadili u ohýnku a kdy¾ dohasnul, zmrzli. Nebyla to krutost, ale nutnost vyplývající z tvrdého boje o pøe¾ití. Nikdy zde nebyly války mezi bílými a indiány a dneska je jejich populace vyšší ne¾ pøed pøíchodem bìlochù. U¾ za dob zlaté horeèky dostávali pøídìly mouky a cukru v dobì nouze.


Ovšem, jak jsou na tom se zdravím?
Kvùli matkám, které ani v tìhotenství nepøestávají pít, je mezi nimi hodnì dìtí s tzv. alkohol syndromem. Bohu¾el se o tom nesmí moc mluvit, proto¾e by to mohlo být pova¾ováno za rasismus. Øeknìme tedy, ¾e je to "politicky nekorektní téma". Tyhle dìti se rodí s nízkou porodní váhou, mívají úzké oèi (trochu jako u Downova syndromu), tenký horní ret, sní¾enou inteligenci a spoustu zdravotních i mentálních problémù. Proto¾e je "nevhodné" o tomto stavu mluvit, není mo¾né vytvoøit instituci, která by se zabývala nápravou, a tak se kolo toèí dál. V dobì zlaté horeèky a ještì dlouho po ní byl prodej alkoholu indiánùm zakázán. Teprve v pozdìjší dobì si vymohli rovnoprávnost v pití. Tím pochopitelnì nechci zevšeobecòovat – ano, nìkteré indiánské rodiny jsou na takové úrovni, ¾e jim i bílí mohou závidìt.


K veèeøi jsme mìli medvìdí játra s bannockem (bánykem), indiánským chlebem od doby, kdy indiáni poznali bílou mouku a prášek do peèiva. Ka¾dý ho dìlá trochu jinak – k základu z mouky, špetky soli, prášku do peèiva a vody se pøidávají také sušené nebo èerstvé borùvky, brusinky, hrozinky, oøechy… cokoliv dle vlastní fantazie a chuti. Z tìsta se dìlají malé vdoleèky, nebo se udìlá jeden velký vdolek, a sma¾í se na sádle na pánvi.Vhodné je právì medvìdí sádlo. Bannock se dìlá slaný i sladký. Na sladko jej ma¾eme marmeládou, slaný je k masu místo chleba. Dokud je èerstvý a teplý, je výborný, druhý den u¾ nic moc.
Jater bylo strašnì moc, nedokázali jsme sníst ani polovinu, a to jsme se velice sna¾ili. Sebastián øíkal, jak je rád, ¾e medvìda zabil. U¾ jen kvùli mnì, proto¾e pokud budu muset zùstat v kempu sama, aspoò se o mì nebudou muset bát. Ka¾dý medvìd má toti¾ svoje území, do kterého ostatní nelezou a ne¾ zjistí, ¾e je prázdné, chvíli to potrvá.


Mrazák ani lednici jsme nemìli, tak jsme se sna¾ili co nejvíce masa spotøebovat. Pøešli jsme na medvìdí dietu: guláš z medvìda, medvìd na kari, medvìdí roštìnky, roš»áci… Roš»áci se daly nìjakou dobu skladovat marinováni v hrnci ponoøeném v ledové vodì potoka. No, dìlala jsem, co se dalo.


Jeden den jsme na nedalekém ostrùvku opravovali sítì, kdy¾ kolem projí¾dìl turista v kajaku. Na špièce mìl pøipevnìnou kameru, aby ho snímala i s pozadím krajiny. Pochopitelnì mìl šikmé oèi a byl z Tokia. Pøedstavil se nám jako Takayuki, japonský spisovatel smìøující k Beringovu moøi. Pozvali jsme ho na medvìda na kari a on pak s námi strávil celý veèer.

"K medvìdovi udìláš rý¾i, ne?"
"Co¾e?" zdìsila jsem se, "já a dìlat rý¾i pro Japonce? Tak na to teda všichni zapomeòte!"


Kennedy, který dlouho cestoval po Asii a na rý¾i byl specialista, mne tedy zastoupil. Bohu¾el se mu kvùli špatnì topícím kamnùm podaøilo to, co nikdy pøedtím, rý¾e "katastrofa" v pùli hrnce rozvaøená v druhé pùli tvrdá. Takayuki to snad ani nezaregistroval, jak ji s japonskou uctivostí chválil. Zajímal ho stejnì pouze medvìd. Fotografoval Sebastiana, mì, Kennedyho, medvìdí kù¾i, psy a zejména talíø s medvìdem. Ten nejvíc. "Mùj první medvìd...," zapisoval si Takayuki do cestovního deníku a fotil snad ka¾dé sousto.


Na tuhle cestu ho poslal jeho nakladatel, který mu platil veškeré výdaje za to, ¾e Takayuki napíše knihu o øece Yukonu. Alespoò tak jsme to pochopili z debaty, vedené pøevá¾nì rukama a nohama. Domluva s ním nebyla snadná. Jediné japonské slovo, které znám, "sayonara", bylo pro konverzaci ponìkud nevhodné.


Druhý den ráno Takayuki odjel. Popøáli jsme mu š»astnou cestu do Nome. Jak jsme se mnohem pozdìji dozvìdìli, v poøádku tam dorazil a knihu napsal. K našemu velkému pøekvapení nás toti¾ asi po patnácti letech vyhledal na Bear Creeku pøes nìjakou organizaci kanadsko-japonského pøátelství. Tentokrát si sebou pøivezl pøekladatelku i svého vydavatele. Nemusím ani dodávat, s jakou radostí jsme ho po letech uvítali a rý¾e se tentokrát u¾ povedla…


Oheò se rozšíøil. U¾ i na protìjším bøehu pøes hustou clonu kouøe obèas probleskly plameny a kdy¾ jsme jeli prohlí¾et sítì, nevidìli jsme náš kemp. Vrátili jsme se s rybami, u potoka je omyli, a pak sedìli v naší otevøené kuchyni a odpoèívali u hrnku horkého èaje. Bìlka, která byla uvázaná mezi kuchyní a Sebastianovým walltentem, zaèala najednou podivnì štìkat. Hned bylo znát, ¾e je to jiný druh štìkotu ne¾ obvykle. Sebastian i Kennedy chytili pušky a rozbìhli se do buše. Bìhem nìkolika vteøin byl zpátky Sebastian a køikl na mì:
"Jsou tam dva medvìdi, zùstaò tady!"


Vìdìla jsem, ¾e pokud to bude jenom trochu mo¾né, pokusí se medvìdy odehnat, ne však zabít. Medvìdího masa jsme mìli víc ne¾ jsme mohli spotøebovat a ani jeden z nich není lovcem trofejí. Nakonec se jim podaøilo jednoho medvìda zahnat do øeky, druhý zmizel neznámo kam a u¾ se nevrátili.


Kennedy mnì pak vysvìtlil, ¾e medvìdi by sem vùbec nepøišli nebýt toho po¾áru. To oheò donutil zvíøata k útìku z jejich revírù. Bìhem dalších dnù prošlo poblí¾ našeho kempu ještì nìkolik losù a nepoèítanì lišek.


Ka¾dý den po ranním vybírání sítí se jezdilo na Fortymile, kam z mìsta pøijí¾dìl nákladní truck, do kterého se nalovené ryby pøekládaly. Byla to poøádná døina, ale kluci si jí pøejmenovali na "fishderby". Scházeli se zde rybáøi z celého povodí a¾ od amerických hranic. Ryby se nakládaly z lodí do vanièek, vá¾ily na decimálce a opìt ruènì pøekládaly do náklaïáku s ledem. Bylo tam v¾dy veselo a dobrá nálada, a» pralo slunce nebo v mrazivém lijáku, zvláš» kdy¾ obèas nìkdo objednal zásilku piva, pro všechny. Truck ryby odvá¾el do mìsta, kde dostal místní kmen Han od státu podnik na mra¾ení a zpracování ryb a stroj k výrobì ledu. Bohu¾el produkce zkrachovala, kdy¾ po nìkolika letech pøestali dostávat dotace.


Doufáme, ¾e se vám úryvek líbil. Knihu si mù¾ete také objednat po telefonu: 547 356 440 (po-pá 9-18 hodin) anebo vyzvednout v Brnì po pøedchozí domluvì.

Ctirad Oráè



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.06.2021  08:20
 Datum
Jméno
Téma
 01.06.  08:20 Kennedy Smutna zprava :(((
 01.08.  19:02 Polarka nevim proc tenhle clovek za mnou porad vsude leze, omlouvam se.
 08.04.  19:07 Mikin A jeste jedna poznamka, "Kennedy"
 25.03.  14:45 mikin
 25.03.  14:44 mikin
 16.11.  04:16 Kennedy Pro Pinouka ...
 04.01.  22:41 pinouk z ceho zili?
 07.08.  11:22 Gabi-florka
 05.08.  06:19 Bobo :-)))
 04.08.  17:03 ferbl
 04.08.  06:47 pavel