O maminkách a matkách po e-mailu
Sociolo¾ka a publicistka Jiøina Šiklová (*1935) se stala – a» chceme nebo nechceme – pro mnoho lidí, zvláštì pak ¾en, mìøítkem ¾ivotních hodnot. Lze to dokázat jejími èiny za totalitního re¾imu, který ji v jednom èase uvìznil a trestní stíhání celé „skupiny Jiøina Šiklová a spol.“ zastavilo a¾ rozhodnutí prezidenta Václava Havla v prosinci 1989. 
Po zahranièních zkušenostech zalo¾ila také u nás katedru sociální práce (aplikované sociologie), kterou vedla a¾ do roku 2000, ale nadále pøednáší o ¾ivotním cyklu, sociální gerontologii, zabývá se problémy asylantù a uprchlíkù, slyšíme od ní názory na nevládní a neziskové spoleènosti, zalo¾ila Centrum a knihovnu pro gender studia, nedá si pokoj a jejich zakládání iniciuje ještì v dalších postkomunistických zemích.
Od roku 1995 je nositelkou ceny ®ena Evropy, v roce 2000 jako jediná z Èeska a Slovenska byla v Èínì na mezinárodním kongresu ¾en v Pekingu a na konferenci ve Valencii o násilí proti ¾enám, obdr¾ela medaili T. G. Masaryka za zásluhy o republiku - to by snad mohlo staèit, ale zdaleka to není výèet úplný. Stejnì tak nelze zde uvést její bibliografii, jen zèásti je k dohledání na internetu.
Poslední její tøi kní¾ky vydalo nakladatelství Kalich: Deník staré paní (2003), Dopisy vnuèce (2007) a letos Matky po e-mailu (160 stran), nepoèítáme-li kní¾ku s názvem Koèka, která nikdy nespí (Ès. dokumentaèní støedisko 2009).
Nu¾e – jde o kní¾ku poslední, v ní¾ helena.a@seznam.cz komunikuje na e-mailové adrese janab@gmail.com od listopadu 2007 do prosince 2009 o maminkách, matkách, svìticích, mateøském komplexu, rodinì, dìtech, stáøí a umírání - a koneènì pouze na nìkolika stránkách také o mu¾ích, proto¾e ne za vše mohou pøece matky, i kdy¾ na nich le¾í neustále nejvìtší míra odpovìdnosti.
Zvláštì tehdy, kdy¾ se dìti nevyvedou, kdy¾ dojde k nejhoršímu v rodinì, kdy¾ dìti sel¾ou, kdy¾ všechno sel¾e (a podobné pøípady jsou na denním poøádku), pak jsou nejvíce obviòovány ¾eny, matky - jejich¾ zatí¾ení je témìø nadlidské. Pøitom mu¾i vymysleli antikoncepci, chtìjí u¾ívat rozkoš, ¾eny (nì¾né jejich pohlaví) to nakonec pøijaly, proto¾e se nemusí bát, ¾e znovu otìhotní. Je to všechno moc nespravedlivé, jestli¾e vìtšinou matku pova¾uje spoleènost za zdroj štìstí i pohody, neúspìchu èi utìšení, jestli¾e v publicitì o konfliktních situacích, støetech, kontroverzích vidí také média nejvìtší odpovìdnost v matkách, v nepochopení jejich nedokonalosti, pøièem¾ nedokonalost patøí k ¾ivotu jak u ¾en, tak u mu¾ù.
Tìch vzájemných e-mailù jsem napoèetl celkem 103, kdy¾ v tom pøedposledním dospívá helena.a@seznam.cz k pocitu zoufalství, ¾e všechno, co si vzájemnì napsaly, nic z toho neplatí, ¾e to byly jen chytré øeèi, ¾e u¾ dál nemù¾e, hroznì se stydí pøed vlastní stárnoucí matkou, pøed ní¾ se u¾ nedovede a ani nechce ovládat…
“Mejlování“ konèí janab@gmail.com : Máš právo být vyèerpaná a zhroutit se, tøeba i onemocnìt. Jsi èlovìk, nic si nevyèítej, nemù¾eme být dokonalé, staèí, kdy¾ jsme dost dobré. Proti komu by se pak naše dcery bouøily? Jak by poznaly hranice toho, co je správné a co se nemá dìlat? A kdybys nemìla obèas vztek, tak budeš tak dokonalá, a¾ budeš nesnesitelná… Staèí ti to? Mám pøijet? Zvládneš to sama? Zvládneš!
Jiøina Šiklová nám napsala o jednom a tisíci ¾ivotním pøíbìhu, sepsala román ze skuteèného ¾ivota, jaký nelze vymyslet. Pøeji si za ni, aby ty „mejlové“ dopisy pøeèetlo co nejvíce nejen maminek, matek a ¾en, ale aby je daly pøeèíst té¾ svým mu¾ùm, kteøí v nejlepším pøípadì za svá provinìní doká¾í pøinést kytici a vyprávìt o tom, jakou ¾e mají kol hlavy svatozáø.