Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak se píše kniha
aneb My kluci, co spolu mluvíme...


Zaèalo to pøed pìti roky. Vrátil jsem se právì z Izraele, zhýèkaný tamními pøáteli a hlavnì kávami; takové piccolo v telavivském baru Gordon byla prostì síla, navíc kdy¾ mi ho pøinesla dívka s obna¾eným pupíkem a bederními d¾ínami zatracenì nízko... Potøeboval jsem nevyhnutnì si dát jednu cigaretu a k ní skvìlé kafe. A potom martini s olivou. Barmanèino holé bøíško bylo nadstandard.


Z Ostravy-Zábøehu, kde ¾iji u¾ skoro ètyøicet rokù, je to do centra mìsta asi pùlhodina tramvají a já mìl kofeinový abs»ák, navíc mi scházel øidièák i automobil. Nikdo mi ho nezabavil, jeliko¾ jsem ani ¾ádný nikdy nevlastnil. Tak jsem pìšky zamíøil do zastrèené kavárnièky pár stovek metrù od svého domu.
Jmenovala se "Sava" a uvnitø v poklidné pohodì bez ozbrojených vojákù a rizika sebevra¾edného atentátu sedìlo pár chlapíkù v mém dùchodovém vìku. Sedl jsem si na vysokou stolièku k malému baru, u dlouhého sympa»áka v brýlích a sice s bøíškem, ale neobna¾eným a bez bederních kalhot, jsem si objednal minikafe a dvì kusovky.
Srkl jsem si èerné lahody a bylo to ono. Dlouze jsem vtáhl cigaretový kouø, polknul skvìlou chu» kofeinu a bylo mi blaze. Nechápal jsem, ¾e mì to v¾dycky hnalo do centra, kdy¾ jsem mìl pøímo pod nosem takovou parádu. Pak jsem si koneènì mohl dát i své martiny s olivou a registrovat øeèi kolem.


V klidu, u¾ mì neznervózòovali podezøelí kolemjdoucí, jestli mì nejdou vyhodit do povìtøí. Zkrátka moje izraelská paranoia byla ta tam. Mìl jsem výhodnou polohu, øeèníci byli toti¾ rozmístìni cikcak v malém baru, neskákali si do mluvení, tedy skoro neskákali, a bylo poznat, ¾e to nejsou ¾ádná oøezávátka.
Byl jsem na sebe pyšný, jak jsem právì docestoval z Blízkého východu, høálo mì, ¾e jsem se setkal s premiérem Šaronem, ¾e mám kupu nových fotek a zadìláno na další kní¾ku. Vzápìtí jsem ale pochopil, ¾e jsou i jiné zemì a pro¾itky jiných lidí a ¾e krapet vnitøní skromnosti by mi neuškodilo.


Tak jsem poznal barmana Luboše Kováøe, který se právì vrátil ze Švýcarska, kde byl ly¾ovat v horách u svých vnouèat a dcery, provdané do zemì sýrù. Vedl ale øeè o tom, jak projel Ameriku z východu na západ v autì a ¾e u¾ mìl tìch "big-megù" z McDonald´s plné zuby. Jako skvìlý kuchaø si takovou kritiku mohl dovolit.


U stolu v pravém rohu sedìl ¾ivý subtilní chlapík s vlnitými vlasy a zkoumavým pohledem. Jarda Denk. Vzpomínal na Mongolsko, kde pøes šest mìsícù pracoval jako montér-jeøábník Hutních montá¾í Ostrava. Obèas mu oponoval opálený statný borec u stolku naproti. Franta Raboò, exhavíø z OKD a dnes udatný cestovatel.
Do øíše divù tak co chvíli uvede svoji pøítelkyni Alenku. Právì se dìlil o své poznatky z Chorvatska. A pøes celý bar naproti mì vychutnával toèený prazdroj zadumaný Jiøí Janas.
Obèas nìco øekl, jak bylo na Bali nebo na lodi, s ní¾ plul v Karibiku. Kdysi ekonom, pak radní na obvodu mìstské ètvrti a teï podnikatel a vášnivý myslivec, co nejradši ly¾uje v rakousko-italsko-švýcarsko-francouzských Alpách.


A¾ jsem se bál pøiznat, ¾e já byl jenom v Izraeli. Nakonec mi k tomu pomohly tøi martini a fotky, ledy se prolomily a od té doby jsem u¾ nemusel do Ostravy. Staèila mi bezva káva u Luboše a jeho slièné a vìènì mladé choti Jarky, kde nechybìlo ani martini a pravidelné oslavy Vánoc a konce roku.
Vìdìl jsem, ¾e jsem se ocitl mezi tìmi pravými šoumeny. S montéry jsem pro¾il bezpoèet pøíhod po celé republice, kdy¾ jsem psal a fotil jejich bravurní výkony; stavební, ale i konzumnì-alkoholické. Pracoval jsem také jako brigádník v dolech OKD a posléze v roli redaktora hornických novin.
Tak¾e všechno hrálo. Vá¾il jsem si toti¾ ka¾dièké profese, její¾ vykonavatelé umìli víc ne¾ já. A takový havíø nebo montér èi stavaø a ekonom, to byli na rozdíl ode mì páni umìlci.
A já si mohl pøímo na místì konzultovat s tìmi nejpovolanìjšími své glosy a fejetony i cestopisné èrty z ¾idovského státu. Prostì vše, co bylo na programu ka¾dé poledne, kdy jsme se v baru scházeli.
"Jak se vejde?" zašveholil v¾dycky pøi svém pøíchodu Jarda, co chodil o hùlèièce, jeliko¾ mìl pøed operací kolena. Jezdí nejnovìjším støíbrným peugeotem, jeliko¾ v tramvaji trpí klaustrofobií.
"Já ti to øeknu asi tak... Vem si to... jedno s druhým..." øíkal své obligátní Franta, co øešil své problémy zásadnì kladivem. Samozøejmì jen vituálním, jeliko¾ je jinak holubièí povaha.
"Tak, co to bude, pánové?" tázal se obvykle Luboš a u¾ se tìšil, co zase spoleènì vymyslíme.
"Tak jsme poøešili svìt a já abych šel vaøit obìd!" konèil v¾dy naše politologicko-sportovní komentáøe s vysoce mezinárodním dopadem Jiøí, ne¾ se odebral ke své rodinì.
A tak šel v Savì èas, dozvìdìl jsem se, ¾e ten název vymyslela paní Jarka, které se stýskalo po Francii a tak ji chtìla mít i ve svém baru. Ca va? je toti¾ ve francouzštinì oblíbený dotaz: Jak to jde, jak se daøí?A ponìvad¾ nám se v baru Sava náramnì Ca va, vydr¾eli jsme v nìm pøes šest rokù do chvíle, kdy ruka trhu rozhodla, ¾e na místì našeho seøadištì bude nákupní centrum a bylo to.


Naštìstí u¾ jsem mìl hotový rukopis, tak¾e jsme se pøestìhovali snít a øešit svìt do vedlejší kavárny a vedeme tam øeèi dál. O globálním oteplování a zmrazených mezilidských vztazích, o inflaci a potí¾ích prezidenta Ahmadíne¾áda èi striptýzových dovolených premiéra Topolánka na Sardínii.
Poznáme dál kus zemìkoule, i kdy¾ u¾ tolik necestujeme. Já, proto¾e mì postihl malý zdravotní prùšvih, to samé potkalo Luboše, Jarda, co se svojí Miladkou podniká v úklidové slu¾bì, u¾ si nechal vymìnit koleno za ocelovì-umìlohmotnou armaturu a právì se chystá na stejnou pøestavbou i svého druhého kolenního kloubu.
S medem to nemá ani Jiøí, ale všechny nás dr¾í nad vodou "bajpásový" Franta, co u¾ má renovaci srdeèních cév za sebou a zvesela chodí bìhat. Ka¾dý rok také putuje s Alenkou za svými tøemi stálicemi - v zimì Egypt - Hurgáda, v létì Chorvatsko - Makarská a hned poté láznì v Luhaèovicích.
Jarda tvrdí, ¾e se opièí po nìm, jeliko¾ on u¾ je mnohaletým klientem lázní Bohdaneè, já za nimi pokulhávám doslovnì jen se svými tøemi pobyty v léèebnì Èeladná a jedním pøerušeným v lázních v Teplicích v Èechách.
Jirka ještì lázeòskou drezúru nepotøebuje a Luboš, i kdy¾ má po operaci ¾luèníku, odpoèívat nemíní. Chvíli je toti¾ barman v hospùdce u své dcery v Porubì, chvíli dìlá políra u jedné stavební firmy.
A tak to vypadá u nás v hospùdce, co nemá sice ¾ádný schùdek, ale zásluhou nás klukù, co spolu po vzoru pana Poláèka mluvíme, mám hotový další rukopis. Také s pøispìním "konzultací" mých nickù blogu iDnes, kteøí mì dva poslední roky propírali zleva i zprava. I jim jsem vìnoval pár milých vìt...
Trpìlivì jsem støádal jeden blog za druhým, piloval a cizeloval svá slovní spojení, a¾ nadešel èas, kdy bylo záhodno èást z nich pøetavit do kni¾ní podoby svých cestopisných èrt z Blízkého východu pod názvem "Píše se rok 5769"...

Bøetislav Olšer

Další ukázky z knih, komentáøe a fejetony na: http://bretislav-olser.enface.cz 



Komentáøe
Poslední komentáø: 19.12.2009  12:36
 Datum
Jméno
Téma
 19.12.  12:36 obr
 19.12.  12:04 jisuch53
 18.12.  11:58 kvìta Izrael
 18.12.  10:24 Kopøiva.
 18.12.  00:10 obr pracovní název