SeniorTip

Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Rybářské závody

Závodilo se v lovu ryb udicí na rybníku pod hradem Lipnicí. Ten rybník ležel v lukách blízko lesa, byl plný čisté vody a jako celá Lipnická krajina byl poset velikými žulovými balvany, které v době, když zde byl klid, sloužily za odpočívku ptáčkům konipáskům. Tady byli dokonce i ti se žlutými hrdélky.

Někdy se na kámen vyškrábala ondatra, aby posvačila a obhlédla rajon, plný vstavačů, vachty a místy i rosnatky. Dnes ne, dnes kámen zel prázdnotou. Zato na břehu se děly věci!

Buben Vondrovy dechovky z Dolního Města jistě budil v šupinatých dojem, že přišel soudný den. Jak ta kapela obcházela rybník kolem dokola, to aby každému „lovci“ zahrála, stěhovali se kapříci jistě k druhému břehu. Zabral jen ten zoufalec, kterému povolily nervy, a rozhodl se pro sebevraždu. Bylo to málokdy, a právě proto to vždy znamenalo zvýšený mumraj nad hladinou a na břehu. Míra – a už se zkoušelo, jak dalece je roztažitelná rybička do délky.

Nelze se divit, že nás u prutů začala obcházet žízeň a dlouhá chvíle, a z toho nemohlo nic kalého vzejít. A také nevzešlo!

Vedle mne měl místo vyhlášený rybář Franta Suchý z Dolních Kralovic. On byl skutečně výborným rybářem. Dnes ale bohužel už mrská vodu tam někde nahoře u našeho svatého patrona – Petra.

Hladina rybníka se čeřila poměrně slušným větříkem, když přišel nápadíček – uličník.
„Ty, Franto, že netrefíš ten velkej balvan?! Samozřejmě to bylo víc jak hozená rukavice takovému rutinérovi rybářského umění. Nemohl udělat nic jiného, než si odplivnout, stáhnout prut z vody a dokázat nám, že je někdo! Pan rybář, a ne nějaký bobečkář od Vrážku u Tomic.
Nelenil Frantík, nelenil jsem ani já. Odpovídající kousek těsta už byl připraven k akci v mé dlani. Franta napřáhl, hodil a samozřejmě trefil bez chyby. Jenže současně ten kousek těsta z mé ruky pěkně nahlas žblunknul tak metr vedle kamene!

Tak tedy, tos´ tomu dal! Mysleli jsme, že umíš víc.“ Franta koukal a nevěděl, na čem je. Viděl snad narazit olůvko na kámen, jenže co to šplouchnutí vedle? A všichni tvrdí, že se netrefil! „Kluci, to není pravda, trefím ten kámen ještě jednou. Koukejte dobře!“ Jemu šlo hlavně o to, aby se přesvědčil o svém umění. Vždyť on opravdu byl borec, opravdu uměl. A na poštěváčky jsou háčky!

Ten kousek škubánku, který měl kamuflovat jeho další zásah se mi přilepil na prsty a já perfektně zasáhl Frantu za ucho! Snad jen staropražská písnička –„Já sem ji šáh‘ na kolínko, on to policajt, lidi to jste neviděli, jakej to byl rajt“ – dokáže navodit představu o tom, co se dělo dál. Věřím, že jsem měl tehdy veliké štěstí, když se mi povedlo utéct. Franta byl v právu a to dodává nesmírné síly a rychlosti i žížale.

Snad, až se někdy sejdeme u té nebeské tůňky při chytání línků na spláveček z husího brka, tak se mu rád omluvím. Myslím, že on už tehdy stejně ten kousek škádlení pochopil okamžitě
Jako rybářský hec!

Mimochodem – z té Lipnice, kde jsme my Kralovičáci stejně byli jen jedním autem, nikdo z nás nepřivezl domů ani mřenku! Jen na několika půdách se dlouho sušila kůže z obrovské opice neurčitého druhu. Jak by také ne. Vždyť tehdy zevnitř ani ten Frantík, i když to měl černé na bílém v občance, nebyl suchý!

Foto internet

Antonín Suk

* * *
Zobrazit všechny články autora

Datum	Jméno	Téma
15.10. 13:01	Vendula
14.10. 19:11	Alena
14.10. 10:22	Bobo	-:)))

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás