POVÍDAÈKY (15) Dopisy Dopis od bratra:
Milá sestro! Hodinu Ti píši dopis, na nìco jsem máknul, vše se vymazalo a tak nic na poèítaèi dnes psát nemohu a taky jsem ji¾ v èasové tísni.
Tak promiò, alespoò pøikládám fotky ze svatby. Tvùj dopis nedošel.
Dopis pro bratra:
Milý bratøe! Fotky ze svatby došly.
Ale došel také mùj dopis pro Tebe, zkrátka vrátila ho pošta zpátky s poznámkou ADRESÁT SE ODSTÌHOVAL!
Posílám Ti ho v nové obálce znovu, spolu s dalším dopisem. Jestli¾e ho pošta opìt vrátí, je jasné, ¾e vše se vymazalo nejen na Tvém poèítaèi.
Podívej se prosím, zda nemáš také vymazanou ceduli u vstupních dveøí!
Hovor s profesorem „L“ v roce 2005 Po mnoha letech hovoøila jsem telefonicky s dávným pøítelem Lukonskim.
Pan profesor píše romány a na universitì pøednáší pøedmìt „tvùrèí psaní“. Liboval si, ¾e za prospìch studentù nenese ¾ádnou odpovìdnost, proto¾e, jak kreativnì psát, se zkrátka nauèit nedá.
Nabídl mi ze známosti èlenství v „Souruèenství nepíšících spisovatelù“.
Mohla bych dìlat pokladníka co¾ je snadné, proto¾e Souruèenství nemá ¾ádný kapitál. Èlenské pøíspìvky jsou toti¾ dobrovolné a tak neplatí nikdo nic. Mimoøádnì neaktivní èlenové se mohou za urèitých okolností stát nesmrtelnými …
Svìøil se mi, ¾e by rád vystoupil z lidové strany, kam se pøihlásil za tuhého komunizmu, ale neví, kde je pøíslušný sekretariát. K lidovcùm se tehdy dal z vypoèítavosti: aby ho komunistická strana nemohla lákat do svých øad. Pova¾ovali ho za cvoka a skuteènì mu dali pokoj.
Všelijaká nebezpeèí
Sluchovì posti¾ený obvykle bývá i jinak posti¾en, nebo» tìlo chátrá všestrannì. Hrozí tedy i nebezpeèí pádu, o èem¾ u¾ taky nìco vím. Dokonce se mù¾e stát, ¾e padající hlušec strhne s sebou nechtìnì i svého druha a válejí se pak na zemi oba.
Z toho mù¾e vzniknout dominový efekt, kdy nìjaký obìtavý spoluobèan pøispìje jim ku pomoci, ale neuzvednuv je, strhne si hák a je odvezen do špitálu s nimi v jedné sanitce. Kdy¾ je pak páèejí sani»áci z vozu ven, poškodí jim tìla ještì více a nevìdouce, co dál, prchnou od nich pryè. A ji¾, hle, dostaví se policie, aby vyšetøila hromadné ublí¾ení na tìle.
A tu se probere onen pùvodnì obìtavý obèan a dá policajtovi ránu, a¾ je tento v pánu. A u¾ tady máme vra¾du. Zuøivý obìtavec ocitne se v cele neš»astnou náhodou spolu s cizincem, a, ouvej, v noci se obìsí na prostìradle. A ji¾ tu máme (sebe)vra¾du a ministr se tá¾e, co je to za poøádek?
Je obvinìn onen cizinec; ovšem se ozve tamní ministr a zaènou startovat bojové letouny, proto¾e práva ka¾dého obèana jsou svatá, i kdyby pøi tom mìl zaøvat celej národ. To by tak hrálo, sahat na práva cizincù!
Panebo¾e, kam jsme se to dostali od jednoho hlušce?
Po mnoha letech hovoøila jsem telefonicky s dávným pøítelem Lukonskim.