Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Lidi, lidi! To neznáte lidi! Jo, bejvávaly doby, to si pamatovala ještì moje bába, ¾e je ráno z celý dìdiny posbírali a vyvedli na pastvu tam na ty louky pod lesem. To byla lebeda! Tráva hustá, š»avnatá a jen køupkala. Pak se zalehlo do stínu a dìlalo se mlíko. A kdy¾ se veèer vracely do chlíva, nemohly vemena ani unést, tak byly plný.
Ono to není jen tak stát se košíkáøem. Ale proboha, nemyslím toho, co plete košíky! Mám na mysli mladíka, který se s vìtším èi menším úspìchem sna¾í vhodit míè do koše vysoko nad palubovkou. No tak, nebuïte takoví snobi, co na tom, ¾e se tomu øíká basketbal? Mnì se víc líbí košíková a basta. Ale zpátky k tématu.
No to se ale sešla zajímavá spoleènost! ...Já jsem tady pøece šlechta ... myslí si o sobì upravená nablýskaná spoleèenská lodièka a svrchu kouká na ty druhé … Ó, co já vidím zajímavostí, kdy¾ se procházím mìstem … chlubí se ta druhá - vycházková … No vás bychom tak chtìly vidìt v zimních plískanicích … bruèí kozaèky vzadu v botníku …