SeniorTip

Vánoční šílení

Doufám, že mi dáte za pravdu, když tu nyní všem sdělím „sladké tajemství“, že Vánoce už dávno nejsou svátky klidu a spokojenosti. Úmyslně jsem zde vynechal slůvko „mír“, protože už je bohužel tak nějak zprofanováno… Všeobecného předvánočního šílení se naštěstí programově nezúčastňujeme už drahně let, ale přesto jsem si koncem letošního Adventu vzpomněl na jedno naše rodinné – potažmo mé - šílení vánoční.

Pražská část rodiny se každoročně schází v našem nevelkém bytě na hodobožový oběd, po němž následuje odpolední „beseda“ nás dospěláků, zatímco naše pubertální vnoučata mívají dost svých starostí na Facebooku ve vedlejším menším pokojíku. A před pár lety jsme opět jednou trestuhodně porušili svá předsevzetí a sklouzli nikoliv na „pivní“, ale tentokrát na „vinné“ řeči o politice. A abych to časově upřesnil, bylo to před první přímou volbou našeho prezidenta..

Tedy předně – z té plejády tehdejších prezidentských kandidátů se mi zdáli nejpřijatelnější pouze dva muži a dvě ženy. Jakožto „nebojsa“ ovšem nebudu raději jmenovat, asi bych se s mnohými z vás nehodl… Opravdu bych na Hradčanech docela rád uvítal ženu, ale to by naše hlava státu nesměla být také vrchním velitelem naší armády, neboť by to vojenští páni těžko skousávali! I když taková Vlasta prý měla kdysi za pomocí Šárky jisté úspěchy i na tomto poli. Jak to dopadlo všichni dobře víme, nemá cenu to dále rozvádět. Pak jsem ale popustil uzdu své fantazii, až jsem se i sám velmi podivil.

To své fantazírování si dovolím uvést slovy jednoho našeho mladého slavíka – „Za co Pane Bože, za co? Trestáš tento prostý lid!“ A pokusím se odpovědět. Náš prostý lid žádný Pán Bůh netrestá, trestá se sám, neboť si prostě už přes pětadvacet let volí do svého čela tak báječné „člověky“! Co má ale chudák lid dělat, když ti opravdu nejlepší lidé se po dlouholetých zkušenostech s našimi vyvolenými mezi ně rozhodně nepohrnou, k velké spokojenosti současných 281 (nebo 282?) v hlavním městě nejvyšších a včetně dalších stovek „nižších vyvolených v provinciích“. Bohužel každý další pokus zorganizovat novou stranu či hnutí – a že už jich bylo – většinou ztroskotá buď na nedostatku peněz, nebo na jejich podivném původu, takže jako obvykle jsme u mamonu! A teprve nyní svou fantazii roztočím.

Možná je právě nyní ta pravá chvíle na zásadní změnu. Když už bohužel nelze peníze zrušit, položil jsem si otázku, jak ten náš – a asi nejen náš, ale vlastně celosvětový – nešťastný mamonový trend zastavit a zvrátit, samozřejmě nekrvavým zásahem? A hned jsem si také odpověděl - je opravdu nejvyšší čas změnit naši nešťastnou postkomunistickou ústavu.

Jakožto nezlomitelný blázínek-idealista dávám našim ústavním právníkům naivně, drze a zcela nezištně k dispozici pár návrhů, podložených obyčejným selským rozumem. Mělo by se vyjít ze známých pravd, že „méně bývá často více“, „dvakrát měř a jednou řež“, „zlatá střední cesta“, „kdo šetří má tři“ a třeba i „co na srdci to jazyku“ – tedy v tomto případě spíše na papíru. Ale konkrétně.

Je třeba zcela jasně definovat rozdělení pravomocí tří složek státní moci, zákonodárné, výkonné a soudní. Vždyť například to, že ministři jsou současně i poslanci nebo senátory, by mělo být protiústavní! Dále je nutné mnohem lépe definovat vztah mezi obyčejným jednotlivcem toho „lidu“ a politickými stranami, jejichž neobyčejní jedinci nás tak podivně zastupují a jimž neustále tak „dobrovolně“ přispíváme na jejich politické tanečky.

I když tomu tak dávno nikde není, přimhuřme na chvíli oči a předpokládejme, že „lid je zdrojem veškeré státní moci“, jak stojí v jednom z prvních článků naší Ústavy. Pak by ale tento „lid“ měl rozhodovat na příklad i o počtu členů obou našich parlamentních komor. Nejsem příznivcem přímé demokracie, ale šlo by to zcela jednoduše tak, že by přesně podle percentuální účasti oprávněných voličů bylo zvoleno odpovídající procento poslanců do sněmovny a senátorů do senátu! Vycházím z toho, že ti kteří k volbám nechodí, evidentně žádné své zástupce nepotřebují… Ty by bylo překvapení - při volební účasti, která se pohybuje většinou kolem 50%, by to znamenalo pěknou úsporu státního rozpočtu. Revize naší ústavy je naprosto nezbytná a snad postačí jen heslovitě pár příkladů. Neodvolatelnost a „hrůzná“ imunita členů parlamentu, „šibování“ s vlastními platy, prakticky nehorázná nezodpovědnost za absence v „práci“, za svá hlasování atd. A z té rodinné vánoční debaty dám k dobru dva nápady. Za prvé - poslanci by měli mít nárok na svůj mandát maximálně třikrát a nejlépe dvakrát jako prezident. A druhý, velmi konstruktivní. Měli bychom svými návštěvami a apely na plnění předvolebních slibů zaměstnat naše poslance alespoň v jejich „návštěvních“ dnech tak, aby neměli čas na jakékoliv nechutné politikaření.

Bylo toho ještě několik habadějů, co mě napadalo v tom mém vánočním šílení a vím, že je to utopie, ale – když ono se to tak krásně poslouchá…

Odvrhněme tedy konečně tolikrát omílané rčení o kaprech, kteří si nevypustí svůj vlastní rybník. Vždyť ten rybník není jejich!

Foto autor

Vladimír Vondráček

* * *
Zobrazit všechny články autora

Datum	Jméno	Téma
23.12. 12:21	ferbl
23.12. 08:21	Von
22.12. 21:28	kusan
22.12. 10:00	Václav

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás