Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky

Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...

Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
 
Mara
 
Babibajky
*33*
 
Uprostøed jednoho pšenièného pole postavili brzy na jaøe strašáka. Sám se tomu divil... Proè tak brzy, osení je sotva po kotníky, koho by zajímalo, ukrást se nedá a zrníèka taky ještì nemá, zbyteènì se tady nachladím, ani kabát si nemù¾u zapnout, dali mnì ho bez knoflíkù ...
 
Jen¾e sotva se zaèalo šeøit, objevila se na kraji blízkého lesa srnèí rodinka a opatrnì se loudala k veèerní hostinì. Za dlouhou zimu mìli všichni dost okusování smrkových vìtvièek a suchého sena, zachtìlo se jim mladinké slaïounké pšenièky. Pøiblí¾ili se tak potichouèku, ¾e je strašák, øíkejme mu tøeba Pepa, uvidìl a¾ na poslední chvíli  Lekl se jich tak, ¾e se celý rozklepal a v náhlém poryvu vìtru se na nìm záplatovaný kabát rozevlál jako prostìradlo na šòùøe. Vydìšená srnèí rodina zmizela pod ochranu lesa a do podzimu se na poli neukázala.
 
Pepovi stouplo sebevìdomí, dobrá nálada ho neopouštìla, dával se do øeèi s ka¾dým vrabcem a vùbec si nevšiml, ¾e obilí zatím dozrálo a ti jeho vrabèí kamarádi jsou èím dál vypasenìjší. Ve své samolibé spokojenosti ani nezpozoroval, jak si ho omotali kolem drápkù  a pilnì sklízejí, co mìl pøed nimi hlídat. Tak¾e kdy¾ hospodáø vymlátil prázdnou slámu, spravedlivì se s Pepou vypoøádal. Za trest ho postavil na zahradì do zelí, kde byl pro smích všem divokým králíkùm, co sem lezli mlsat dírou v plotì.
 
* * *
 
Byl jednou jeden starý slon, toulal se sám savanou a byl poøád naštvaný. Jo to u¾ je osud starých slonù. Dupal si to øídkým porostem jako buldozer, mladé stromky lámal jedním šlápnutím a ty velké vyvracel z koøenù, aby se nemusel obtì¾ovat se zvedáním chobotu pøi krmení. Nemìl rád spoleènost, o sloní krásky dávno nestál a nejvìtší radost mìl, kdy¾ nìkoho poøádnì vystrašil. I stalo se jednou, ¾e na svých toulkách potkal stejnì navztekaného osla, který se celý den honil za jednou oslí sleènou a ta mu veèer dala poøádným kopancem najevo, ¾e není ten pravý, co by ji mìl provázet ¾ivotem.
 
 
Stál tedy osel proti slonovi na úzké stezièce v akáciovém køoví a vùbec nemìl pocit, ¾e by mìl uhnout nebo se, nedejbo¾e, bát. Proto¾e byl velmi tvrdohlavý, co¾ je o oslech známo, chtìl si vynutit silou, aby mu slon udìlal místo. Vidíte, jak se ho sna¾í pøetlaèit? Jste zvìdaví, jak to dopadlo? Je to pøece jednoduché! Slon jednou mávnul chobotem a osel skonèil celý podrápaný v køoví a ne¾ se z nìho vyškrábal, byl slon u¾ dávno ten tam, jen jeho vítìzné troubení bylo ještì slyšet.
 
Osel, vzteky rozpálený dobìla tím strašným pokoøením, se rozbìhl za slonem, aby se pomstil. Co naplat, osel holt zùstane oslem!
 
* * *
 
Co je na svìtì smutnìjšího ne¾ opuštìný trpaslík?! Nejspíš se zdr¾el v práci … ještì kopnu semhle, ještì támhle, to by bylo, abych na tu zlatou ¾ílu nenarazil, hele, cosi se tam tøpytí, to bude slávy, a¾ vyvezu plný vozík, to mì pak tøeba i Snìhurka pochválí a nebude mì honit, abych si umyl poøádnì nohy, ne¾ vlezu do postele… jejda, kde jsou ostatní, neslyším ¾ádné »ukání krompáèkù, ¾e by mì tady nechali? Halóóó, kluci, kde jste kdo, já se sám bojím a kahánek skoro dohoøívá …
 
Ale no tak, copak se trpaslíci bojí? Za tmy jdou do práce, za tmy se vracejí domù, nesmí je pøece nikdo vidìt, v¾dy» jsou pohádkoví! To si jenom kluci pracovití udìlali pøestávku, aby se posilnili a nedonesli svaèinku zpátky, Snìhurka by se urèitì zlobila. Tak se pøestaò plašit, podívej se támhle za ten veliký balvan a uvidíš, jak jim chutná chleba se sádlem sypaný mladou cibulkou. A øekni jim taky o té zlaté záøi ve sloji, spoleènì vám pùjde práce rychlej od ruky a Snìhurka vás pochválí všechny, kdy¾ bude dost penìz na praèku a myèku nádobí, víte, co se holka nadøe, ne¾ na vás vypere, a co je nádobí po sedmi trpaslících?!
 
* * *
 
®e byste se taky chtìli vrátit do èasù pradìdeèka? To musela být pohodièka, silnic málo a ještì prázdné, auto pøejelo tak jednou za týden a pøed ním utíkal kluk s èerveným praporkem, aby se lidi nelekali, v nedìli se hlava rodiny nechala vysadit na nejnovìjší model kola a jezdila po rynku, aby ka¾dý vidìl, jak jde s dobou, maminka dojatì mávala vyšívaným šáteèkem, dìti v modrém obleèku s námoønickým límcem se s nadšeným jekotem pletly do cesty a nanejvýš si odøely koleno, kdy¾ spadly do pøíkopy…
 
Co¾e? Nechtìli byste se tam vrátit? To vám opravdu nevadí ten randál na silnicích a všude plno smradu ze špatnì seøízených motorù, provoz ve dne v noci a¾ se domeèek tøese strachy, ¾e mu spadne komín? A kde máte místo na jízdu na kole? V¾dy» se silnice ani nedá pøejít, èlovìk aby mìl strach pustit dìti ven!
 
No dobøe, dobøe, u¾ toho nechám, ještì byste mne oznaèili za staromilce. Ale ano, taky se ráda svezu autem, abych nemusela tahat nákup v ruce a všechno rychlej vyøídila. To jen ¾e by se mi to tenkrát líbilo  A¾ se pøíštì narodím, tak do pøedminulého století!
 
* * *
 
Bu bu bu, jsem hrozitánské strašidlo, mì se báli u¾ pøed tøemi sty lety! A co vy? Jak to, ¾e se neklepete strachy, jak to, ¾e vám nenaskoèila husí kù¾e a zuby vám necvakají? Jak to, ¾e se nebojíte a jsem vám k smíchu?! Co¾e? Mám si s váma sednout k televizi?!     
  
Tak jsem tady no a co? Óóó, to je pøece hrùza, co tam vidím, samá krev a støílení a tejrání lidí! To se všichni zbláznili? A na tohle se koukáte? V¾dy» se vám o tom bude zdát! Co¾e? To ještì není hlavní program? To jsou teprve jen zprávy ze svìta? Tak to tedy ne, na tohle se koukat nebudu, já jsem slušné strašidlo, jen trocha ledového závanu a svìtýlka ve tmì. Já si ¾ivnosti vá¾ím, sbohem, vracím se domù, tohle není nic pro mne, poèkám si pár set let... No jo a bude potom ještì vùbec koho strašit?!
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 13.11.2016  18:03
 Datum
Jméno
Téma
 13.11.  18:03 Mara
 13.11.  15:27 LenkaP
 13.11.  10:10 Von
 13.11.  10:07 kusan
 13.11.  08:41 ferbl
 13.11.  05:39 Bobo :-)))