Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky

Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...

Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
Babibajky
*31*
 
Taky znáte toho prima kluka, který jezdí se svým dìdou a babièkou ly¾ovat? Nedávno byli a¾ v Alpách, kde si to svištìli s vìtrem o závod z vysokánských svahù ozáøených skorojarním sluníèkem. Kdy¾ se vrátil po pár dnech domù, mìl pusu opálenou jako indián a kolem oèí bílá koleèka, proto¾e tam se sluníèko pøes brýle nedostalo. Vypadal docela legraènì a nesl to stateènì, i kdy¾ mu pusa pálila, jako by ji strèil do kopøiv.
 
Jen si nejsem tak docela jistá, jestli tøeba nejezdí jako tady ten kluèina v závìsu a na dìdových ly¾ích. Aèkoli – vloni se o nìm vyprávìlo, jak si to šusem frnknul pøímo do potoka taky kdesi v Rakousích a celá zbývající rodina z toho byla v šoku.
 
On si stejnì troufá, ten kluèina. Doneslo se mi, ¾e sjezdovka s èerveným puntíkem je pro nìho jen sladká malina a tu èernou sjí¾dí, jako by se narodil s ly¾emi na nohou. Ale já jsem ho vidìla jako miminko a ¾ádné ly¾e na no¾ièkách nemìl, tak¾e se to ly¾ování musel nauèit jako ka¾dý jiný kluk.
 
Tak mu tedy pøeji, aby se na sjezdovkách cítil jako ryba ve vodì a pták v povìtøí, jen aby nezapomnìl, ¾e i ryba se mù¾e chytit na háèek a pták vletìt do tenat…
 
* * *
 
Znáte to, kdy¾ sluníèko svítí jako na objednávku, vedro se na vás lepí jako ¾výkaèka, chodníky jsou rozpálené jako plotna  a stín nikde, limonádu vám prodají teplou jako kafe, proto¾e chladicí box chladí radìj sám sebe, aby to vùbec pøe¾il, a vy s jazykem na vestì hledáte nìjakou cukrárnu, proto¾e tam snad budou mít aspoò zmrzlinu.
 
Uf, to nám ale dalo zabrat, ne¾ jsme se doplí¾ili pøes námìstí k té nejbli¾ší! Proboha, to je ale fronta… a zatím co se po krùècích šouráme k okýnku, dìláme si chutì na citronovou, ta pìknì osvì¾í, jen aby byla, jestli dojde, ne¾ na nás pøijde øada,  tak se tady rozbreèíme!
 
No breème, breème, nejen ¾e mají citronovou, ale taky meruòkovou, ananasovou, pistáciovou, èernorybízovou, oøíškovou, pomeranèovou, dokonce i kokosovou… a v èem je tedy problém?  No pøece do kornoutku se nám všechny nevejdou! a nevejdou!! A nevejdou!!! A to je k breku, ne?
 
* * *
Všechna mláïátka jsou pìkná a roztomilá, a kdy¾ koneènì vyrostou, všechna se skoro na chlup podobají svým rodièùm. Malé pelikáòátko vypadá v dospìlosti stejnì jako velký pelikán, z myšátka vyroste od oušek a¾ k ocásku stejná myš jako je jeho maminka, malý gepardík  bude za pár týdnù na puntík k nerozeznání od táty...
 
Jenom u dìtí nemù¾eme s urèitostí øíct, co se nám z nich v prùbìhu dospívání vyklube. Mù¾eme si jen pøát, aby naše batole z té baculatosti vyrostlo do štíhlé výšky manekýny, kdy¾ babièky nejsou nijak vysoké, aby nebylo pihovaté jako sestøenka Jarka, aby si nešlapalo na jazyk jako strejda Pepík, nemìlo nohy do O  jako pradìdeèek... Pane Bo¾e, buï milosrdný, v¾dy» je to holka!!!
    
Jsou to roky starostí a úzkostí, ale i malých i vìtších radostí, ¾e dítì je zdravé, narostly mu krásné rovné zuby, nešilhá, no¾ièky se narovnaly, ¾e mu to mluví nìkdy a¾ moc, ¾e má nápady, nad kterými zùstává rozum stát, je nebojácné, spoleèenské, dobøe se uèí, úspìšnì ukonèilo studia…
 
A je to tady!!! Kolem domu zaèínají brousit pìšky, na kole èi na motorce mladíci, dcerunka je neklidná a rodièe ještì víc, táta má špatné spaní, pes se v noci mù¾e uštìkat... Tak èao, rodièe, u¾ jsem dospìlá a svìt na mì èeká s otevøenou náruèí! 
 
Chudáci rodièe, copak ty starosti nikdy neskonèí?! (Dneska u¾ to vím: nikdy!)
 
* * *
 
No prosím, sotva za sebou kocour zavøe vrátka, dají se myši do slavení. A je vìru proè slavit, v¾dy» jinak nemù¾ou vystrèit ani koneèek nosu, aby je po nìm nesekl ostrý kocouøí drápek. Kocour není ¾ádný lidumil, tedy pøesnìji myšomil, bere svoji funkci hlídaèe domácí spi¾írny neobyèejnì vá¾nì. Aby taky ne! Kdyby zanedbal svoji èestnou povinnost a hospodynì našla utopenou myš tøeba v krajáèi smetany, z èeho by pak udìlala tu výteènou omáèku? A kocour by si o vylízání hrnce mohl nechat jen zdát. Jo, taky u¾ dostal poøádnì vynadáno, ¾e se myši prokousaly do pytlíkù s moukou a do krabice s cukrem. Obojí pak skonèilo v odpadcích a tam se zase oblizovali potkani, na mladší a menší pøíbuzné nic nezbylo.
 
Myši vùbec nemají lehké ¾ivobytí, a kdy¾ se z díry v rohu koukají na Jeryho, jak se v televizi kamarádí s Tomem, jak spolu dìlají všelijaké skopièinky, je jim z toho do breku. Páni, to by byl ¾ivot! Tak se jim, prosím, nedivte, ¾e vyu¾ijí ka¾dé koucouøí nepøítomnosti, aby si pøišly na svoje pré!
 
* * *
 
V jedné uklizené gará¾i stálo u¾ celou vìènost takové docela mròavé autíèko. Èas od èasu je jeho majitel oprášil prachovkou z kohoutího peøí, sem tam pøetøel rukávem lesknoucí se kapotu, kouknul, jestli je dost oleje v klikovce a benzínu v nádr¾i. Autíèko vìdìlo, ¾e se blí¾í slavnostní chvíle, kdy spolu vyjedou, aby se na veteránrely pøedvedli svìtu, aby se nechali obdivovat a sami obdivovali zase jiná stará auta.
 
Tentokrát ale byla prohlídka velmi dùkladná, autíèko bylo rozebráno do posledního šroubku, vyèištìno tak, ¾e víc to ani nešlo, a do kufru mu naskládali spoustu zavazadel. Nic takového se mu doposud nestalo, a tak bylo velice zvìdavé, k èemu ty pøípravy, a u¾ dopøedu se tìšilo.
 
No, já nevím, jak se mu bude líbit, a¾ se bude protloukat tisícikilometrovou rely Peking – Paøí¾ pøes všechny ty velehory a polopouštì a ní¾iny a mìsta. Dr¾ím mu palce, aby se cestou nerozsypalo, aby dojelo a¾ do cíle a mohlo se radovat z vavøínového vìnce vítìze.
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 19.09.2016  13:53
 Datum
Jméno
Téma
 19.09.  13:53 Vesuvjana
 18.09.  09:57 ferbl
 18.09.  09:23 Von
 18.09.  08:57 kusan
 18.09.  05:43 Bobo :-)))