Pamìtníci, vzpomínejte!
Matka coby vesnická kantorka byla duší osvìtové èinnost v obci. A tak jsem byl zapojen i já. První role byl malý Honzík ve Vojnarce.To mi byly asi ètyøi roky. A pak u¾ se to sypalo. Byl jsem Honzou v Princeznì Pampelišce, uèitelským v Lucernì a studentem Janem v Kolébce. V poslední roli jsem to dotáhl a¾ na doktora. Bohu¾el název hry si nepamatuju. Z celého toho rù¾ence pøedstavení mi nejvíc utkvìly v pamìti dvì pøíhody, o které bych se rád s vámi podìlil.
nerozsypala. Zapraštìlo to a moje holínky vykoukly pøímo do hledištì. Bouøe potlesku následovala. Jen¾e zase ty konce. Pøi dalším opakování bylo samozøejmé, ¾e ty boty tou pelestí musej prolézt. Technicky ¾ádnej problém. Dal se tam papundekl a bylo vystaráno. A zase omyl. Trochu jsem se opøel a nic. Tak pøišla na øadu vìtší síla. Výsledek ohromující. Do toho, jak boty procházely pelestí se sesypala celá postel. Ještì klika, ¾e u¾ nebylo plánováno další opakování.