Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna

Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...

Tentokrát je to pohled na návštìvu a zá¾itky v zoo...


Jak jsem o svùj šus»ák pøišel...


„Tati, ty s tìma opicema mluvíš a ony ti opravdu rozumìjí?“
„To víš, ¾e rozumìjí, podívej se, jak ta opièka na mì chápavì a hezky kouká... není roztomilá?“ sna¾il jsem se co nejvíce mému pìtiletému synkovi Tomáškovi pøiblí¾it svìt zvíøat.
Hned u møí¾í klece, kde jsme se všichni zastavili, sedìla jak zmoklá slepice smutná samice orangutana a na druhé stranì sedìl v koutì její man¾el. Ten nevypadal dvakrát pøívìtivì, pozoroval znudìnì a nadurdìnì návštìvníky jeho rezidence.
„Podívej se, Tomášku, asi se museli, ne¾ jsme pøišli, pohádat a teï spolu nemluví.“
„To jako ty s mámou, ¾e?“
Na jeho otázku jsem nereagoval a pøiblí¾il jsem se co nejblí¾e k tyèím klece a pokraèoval jsem lítostivým hlasem v mém rozhovoru s opicí.
„Copak ti ten roš»ák jeden udìlal, chudinko moje malá? Ubli¾uje ti, co? A ty si to musíš od nìho nechat líbit, ¾e? Nemáš to lehký, já vím, musíš být s ním v tomhle obýváku a nemáš mo¾nost se mu nìkam ztratit.“ Tomášek mne i orangutanku s otevøenou pusou po celou dobu se zájmem sledoval a visel na nás oèima.
Já i opice jsme se dívali z oèí do oèí a já z nich vyèetl, ¾e nejspíš jsem mìl pravdu. Její zrak byl posmutnìlý a vyjadøoval vdìk, ¾e s ní nìkdo tak cítí a tak mile povídá! Snad nechybìlo moc, ¾e by se snad i ta opice rozplakala. Snad bych pokraèoval v mém utìšování dále, kdyby se z èista jasna hned vedle ní neobjevil ten její opièák. Plný zuøivosti se chytil obìma rukama ¾elezných tyèí a naplival mi pøímo do tváøe, nestaèil jsem ani uhnout. V té chvíli bylo po mých námluvách s opicí, navztekaný jsem byl pro zmìnu zase já, utíral jsem si oblièej do kapesníku a rychle jsem vzdálil od klece.
„Jééé, tatínku, ty opièky rozumìjí naší øeèi! To se ti povedlo, ty jsi toho tatínka naštval a on na tebe ¾árlí, ¾e jo?!“ Smál se Tomášek upøímnì, tleskal ruèièkama, radoval se a s ním se smáli všichni pøítomní návštìvníci ZOO. Po této špatné zkušenosti jsem se od té doby pochopitelnì vyhýbal pøi našich dalších spoleèných návštìvách zoologických zahrad bez rozdílù všem opicím a udr¾oval patøièný distanc.


Tak tomu bylo i o rok pozdìji, kdy jsem byl v Bílé Tøemešné na rekreaci ROH a navštívili jsme známé safari ve Dvoøe Králové. Tamní klece s orangutany jsem obcházel v úctyhodné vzdálenosti a s respektem asi ve vzdálenosti tøiceti metrù. Jedna z rekreantek, paní Mrázková, která šla se mnou, se mne najednou zeptala, jestli se nepùjdu podívat také za svou ¾enou a synem k tìm velkým opicím.
Zastavili jsme na svahu, odkud byli orangutani dobøe vidìt, mìli jsme je jako na dlani a já se dal do vypravování, proè tam nejdu, co se mi pøihodilo v zoologické v Praze. A to jsem asi nemìl dìlat. Kdy¾ jsem skonèil své vyprávìní, paní Mrázková chápavì pokyvovala hlavou, ¾e mi dobøe rozumí a ze slušnosti se bála zasmát – jen koutky jejích úst mírnì pocukávaly a u¾ u¾ nabíraly do smíchu. Vzápìtí dole v kleci propuknul neuvìøitelnì šílený rachot. Jeden z orangutanù lítal po kleci jako pominutý, rozhoupal ve vzteku všechny houpaèky z pneumatik, vyrá¾el ze sebe šílené skøeky, jednu ruku táhnul za sebou po podlaze jako bagrovou l¾ící a nabíral do ní všechny exkrementy. Svou klec probìhl nìkolikráte sem a tam, dobìhl k møí¾ím a obsah, který nabral do pravé ruky, mrštil po nás na stráò a pøedstavte si, ¾e mne na tu dálku pøesnì zasáhl.


Nešlo mi do hlavy, ¾e akorát trefil mne, v¾dy» vedle pøeci stála celá vyjevená paní Mrázková. Nemohl jsem pochopit, proè si nevybral nìkoho jiného hned u klece – èumilù tam bylo habadìj. Vše dovršila má ¾enuška Ela, kdy¾ pak prohlásila pøede všemi pøítomnými, ¾e jsem si mìl dávat pozor na pusu a nepomlouvat jejich pøíbuzné v Praze. V duchu jsem jí dal zapravdu – asi tomu tak bylo. Pln hnìvu a potøísnìn opièími výkaly jsem zaèal po Safari shánìt pana šéfa Vágnera, abych mu ukázal, jak mne ten jeho neøád zaneøádil. V tom neštìstí jsem mìl i trochu štìstí. Mìl jsem toti¾ na sobì v té dobì moderní nepromokavý pláš» z modré šus»ákoviny – zvaný šus»ák. Pana Vágnera jsem nenašel, ale jeden ze zøízencù mi pláš» pod tlakem vody z hadice oèistil. Druhý zøízenec mne zaèal hned pouèovat, ¾e tam u klecí je cedule velká jako jejich slon, aby se návštìvníci k opicím nepøibli¾ovali. Ujistil jsem ho, ¾e jsem se podle toho øídil a ¾e jsem byl vzdálen nejménì 30 metrù. Kroutil nevìøícnì hlavou. Nevím, nevím, jestli mi uvìøil.
Pozdìji jsem pøemýšlel, ¾e ten šílený opièák mohl být v rámci reorganizace zoologických zahrad pøestìhován z Prahy do Dvora Králové, kde mne poznal. Ale bohu¾el, pravdu se ji¾ nikdy nedovím.


Zpráva o mém poní¾ení se rychle roznesla po celém eroháckém zájezdu - asi padesát lidí - a všichni se bavili na mùj úèet. Dokonce byli i takoví, kteøí vyprávìli, ¾e vidìli toho orangutaního samce, který byl, pøedstavte si, v ksichtu èervenej víc ne¾ zadek paviána o pár klecí vedle. Já, koneènì oèištìn, jsem se svou ¾enou a synem Tomáškem pokraèoval dál v prohlídce celého safari.


Mnoho rekreantù se pøidalo k nám, tušíce, ¾e bude urèitì ještì nìjaká sranda, co¾ se také stalo.
Pokraèování naší další prohlídky vedlo pøes mùstek, pod ním¾ byla voda a v ní krokodýli. Ti se ale vùbec nehýbali a byly vidìt jen jejich oèi nad hladinou. Jeden z nich le¾el hned pod naším mostíkem. Já bláha bláhový jsem zaèal mou ¾enu pøesvìdèovat, ¾e to jsou jen atrapy a ¾e pravým krokodýlùm se jen podobají. Rekreanti se rozdìlili na dva tábory – jedni, co stáli na mé stranì a druzí, kteøí tvrdili, ¾e ta “nevinná” zvíøátka jsou pravá. Abych všechny pøesvìdèil o mé pravdì, zaèal jsem svùj šus»ák jako test spouštìt z mostíku nad hlavou domnìlého krokodýla. Ten se dál nehýbal a tím mne utvrzoval, ¾e bude umìlý z plastiku. Byl jsem stále více odvá¾nìjší a svùj pláš» jsem spouštìl èím dále hloubìji a hloub, kdy¾ tu najednou se stalo nìco neuvìøitelného. Nikdy v ¾ivotì jsem nevidìl, ani ve filmu, vyskoèit tak vysoko krokodýla, kterého jsme všichni mohli spatøit právì v celé jeho kráse. Cvakly zuby a já u¾ nestaèil svùj šus»ák na mùstek vytáhnout. Musel ho asi také vyprovokovat opièí zápach, který ještì na plášti zùstal. Ten zmizel pod vodou i s tou velkou potvorou. Na hladinì zùstala po nich jen velká kola.
I kdy¾ jsem nikde nenašel ceduli jako slon, která by zakazovala krmit krokodýly šus»áky, tak jsem u¾ nemìl odvahu jít znova za zøízenci si stì¾ovat na jejich svìøence, ¾e mi jeden z nich se¾ral mùj pláš» do deštì.


Uprostøed zpáteèní cesty k autobusu nás chytil lijavec, hotová prùtr¾ mraèen a nebylo se kde schovat. Všichni mìli pláštìnky do deštì, jen já jediný pøišel do autobusu, jako bych byl z vody vyta¾en, jenom díky své neprozøetelnosti testovat dravá a nebezpeèná zvíøata.


Václav ®idek

* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 25.09.2015  08:59
 Datum
Jméno
Téma
 25.09.  08:59 Von
 22.09.  17:20 Václav ®idek Je¹tì jednou díky posílám ...
 22.09.  15:31 JaninaS
 21.09.  14:38 Jarka
 21.09.  08:28 Ivan
 21.09.  00:48 Ivan
 20.09.  19:44 Václav ®idek Pro Luïka «opku
 20.09.  18:43 Ludìk
 20.09.  08:54 Václav ®idek Díky, pøátelé!
 19.09.  11:17 Vesuvjana díky
 19.09.  11:02 zdenekJ
 19.09.  10:55 Blanka K.
 19.09.  09:54 Kusan
 19.09.  08:20 KarlaA