Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (22)


Nástupem na gymnázium zaèala „závodní“ éra hokeje, kopané, stolního tenisu, sportovní gymnastiky a zejména lehké atletiky. Jako dorostenci jsme mìli ve Vrchlabí tak dobré fotbalové mu¾stvo, ¾e obecenstvo chodilo u¾ na naše pøedzápasy. V hlavì mi uvízl pøesný bonmot našeho tìlocvikáøe: „Kluci, budete-li mít gólmana, který nepustí nikdy branku, tak nikdy neprohrajete. A budete-li mít forwarda, který dá v ka¾dém zápase gól, tak budete mistry svìta!“ Ve sportovní gymnastice jsme bez trenéra vyhráli krajský pøebor dru¾stev a byli i na celostátním pøeboru v Praze, ovšem u¾ jako outsideøi. Lehká atletika však dominovala, i kdy¾ jsme u „Tyršáku“, kde je teï zimní stadion, mìli jen šedesáti metrovou rovinku a dvì stì metrový ovál! Pamatuji si, jak jsme v zimì kromì tìlocvièny chodili i do „boudy“ u Tyršova domu a tou¾ebnì oèekávali jaro, které se zde vìtšinou dostavovalo témìø o mìsíc pozdìji, ne¾ jsem byl zvyklý z Jièína. Pamatuji se, ¾e jsme vrhali pìtikilovou dorosteneckou koulí z vymeteného kruhu do zbytku tajícího snìhu! Kromì delších bìhù jsem provozoval všechny disciplíny, co¾ za chvíli doká¾u.


Sprintér jsem byl prùmìrný, ale ty neš»astné „štreky“! Mé plíce mìly kapacitu o více ne¾ litr menší, ne¾ stejné orgány vìtšiny mých kamarádù a dokonce i nìkolika kamarádek! A tak pøi bìhu na 1 km jsem dostával druhý dech v¾dy a¾ v cílové rovince, kdy jsem se smutnì díval na záda soupeøù, z nich¾ nìkteøí se u¾ za cílem oblékali! Se skoky to bylo trochu lepší, ale ne o mnoho.

 

    


I z neumìlých fotek je patrné, ¾e se skákalo na bambusových tyèích a nejmodernìjším skokanským stylem byl stradle. Na té první fotce mù¾e pozorný ètenáø poznat nádvoøí a vì¾ièku vrchlabského gymnázia. Jako perlièku zde ještì mohu dodat, ¾e tyè mi chytá budoucí profesor pra¾ské filosofické fakulty, na jeho¾ záda jsem v¾dy díval - tedy pokud jsem dohlédl – pøi delších bìzích. Aèkoliv jsem byl malý a lehký, byl jsem vrhaè. Mìl jsem dobrou techniku hodu diskem a nejlépe mi šel hod oštìpem. Na pøeboru republiky mladších dorostencù jsem byl poèátkem padesátých let hned dvakrát. V tehdejším Gottwaldovì, i kdy¾ pro nìkteré z nás to byl stále Zlín a pak i v Lomnici nad Popelkou.


Ve své plné oštìpaøské kráse jsem se pøedvedl u¾ na zaèátku tìchto paradoxù a tak si nyní dovolím podat jednu svou nepìknou „zlodìjskou“ pøíhodu. Tehdy nám ve Vrchlabí zbyly asi jen dva èeské oštìpy, které byly mìkké a velmi snadno se lámaly, nìkdy dokonce i v ruce pøi odhodu! A tak jsme snili o poøádném oštìpu finském. V tom Zlínì – tedy vlastnì v Gottwaldovì - jsme mìli kvalifikaci na vedlejším høišti, kde bylo jen pár lidí a mnì se jeden finský oštìp obzvláštì zalíbil. I podaøilo se mi to vysnìné kopí nenápadnì zahrabat do pískového doskoèištì, abych si pro nìj pozdìji mohl pøijít. Nedivte se, nekradl jsem pro sebe, bylo to pro náš chudý lehkoatletický oddíl! Ovšem Vláïa mínil a malý gottwaldovský chlapeèek mìnil! Pár místních capartù si hned po skonèení soutì¾e zaèalo v tom pískovišti hrát a jeden z nich tu mou koøist vyhrabal. A tak jsme na finský oštìp ještì celý rok èekali a s tím novým jsem v pøíštím roce hodil u¾ pøes padesát metrù, jen o pár metrù ménì, ne¾ Dana Zátopková, která vyhrála na Olympiádì v Helsinkách a pak i hodila svìtový rekord. No – a své nejvìtší sportovní lásce – volejbalu - se tu budu vìnovat pozdìji, nebo» s ním jsem vlastnì poøádnì zaèal a¾ po maturitì.

Vladimír Vondráèek

Fota z archivu autora

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.08.2015  07:47
 Datum
Jméno
Téma
 21.08.  07:47 Von
 21.08.  06:15 Bobo :-)))
 20.08.  17:58 kusan
 20.08.  13:52 MilunaH
 20.08.  10:21 zdenekJ